Hluboko do minulosti shu pu-erhu

Čajové studio Meetea pořádá pravidelná posezení nad různými čaji (a další akce). Včera proběhla z mého pohledu mimořádná akce, a sice porovnání shu pu-erhů z let 2009, 1997 a 1973.

V příjemné místnosti u dlouhého dřevěného stolu nás historií černého pu-erhu zkušeně provázel Tomáš Rajnoch. Bylo zajímavé sledovat jeho přípravu čaje, která obsahovala všechny nezbytné kroky (omytí šálků, nabídka prohlédnutí suchého čaje, oplach, prohlídka konvičky s vlhkým listem pro přivonění, příprava nálevů, prohlédnutí vylouženého listu) a nic navíc. Vše provedl účelně, bez zbytečných příkras, ale přitom velmi elegantně. Na akci se přitom sešla společnost, která se dokázala jak soustředit na předložený čaj, tak se o něm zajímavě bavit. Ochutnávka tří čajů trvala zhruba tři hodiny, ale subjektivně mi přišla mnohem kratší.

Pokud se podíváme na jednotlivé čaje, první, z roku 2009, byl materiál bohatý na tipsy, což se projevilo v plné, sladší chuti s výrazným oříškovým akcentem. Ani tento, ani jiný z předložených materiálů, neměl trpkost ani rušivou hořkost. Druhý materiál pocházel z roku 1997 a nesl znatelnější akcent „práchnivého dřeva“, resp. žampiónovou chuť. Jestli to byl důsledek výroby, nebo následného vlhčího skladování, to je otázka. Měl být vyroben z podzimního listu, což určovalo jeho spíše poklidnější charakter. Nejzajímavější byl ale třetí materiál, který pocházel z roku 1973, o němž nám Tomáš Rajnoch řekl, že ho dostal darem. Chuť byla zcela atypická. Spektrum chutí černých pu-erhů se obvykle popisuje pojmy jako zemitost, kompost, staré ponožky (což jsou mimochodem spíše známky nepříliš kvalitních materiálů). Materiál z roku 1973, tedy období, kdy se s výrobou shu pu-erhu (oficiálně) teprve začínalo, byl ale zcela jiný. U stolu padaly různé popisy, shoda nakonec byla zhruba na pojmu ženšen nebo stará čínská medicína. Musím říct, že jsem se s podobnou chutí u černého pu-erhu (a myslím že zatím u žádného jiného čaje) dosud nesetkal a jsem rád, že se s námi Tomáš Rajnoch o tento materiál podělil. V tomto případě došlo i méně obvyklý krok při přípravě čaje, a sice povaření již vyloužených listů, které má zajistit, aby se z nich dostaly i poslední zbytky chutí. Jakkoliv tento nálev nedosahoval kvality prvních, stále byl příjemně pitelný.

Shrnutí: příjemný večer v decentním prostředí s výbornými čaji. Nelze než doporučit.

 

Dong Ding oolong (Hojo)

Objevil jsem v zásobní bedně Dong Ding oolong od pana Hojo. Už se mi doma nějakou dobu válí, takže nějaké změny v chuti mohly nastat. Podle prodejce pochází přímo z hory Dong Ding.

Barva suchého listu má vícero odstínů zeleně, od světle žlutavé po tmavě zelenou.barva mokrého listu je sytě zelená s lehkým odstínem do žluta. Vůně suchého listu je jemná, trochu mléčná, stopa citrusu. Vůně mokrého listu je jemně mléčná, stopa karamelu, umami, stopová oolongová kopřiva. Barva nálevu je světle žlutozelená. Chuť je plná, hladká, umami, mléčně čajová, lehce až středně květinová, lehce sladká. Prakticky bez hořkosti a trpkosti. Pozdější nálevy malinko drsnější. Stress test jsem udělal u nějakého pátého nálevu, výsledkem byla jen výraznější chuť, čaj je mnohonálevový a prakticky vzato nepřelouhovatelný. Efekt lehce relaxačně stimulační.  Preferuji velmi. 

Příprava: 1 g/50 ml, vařící voda, první nálev 1 min, druhý 45 sec, třetí 1 min, čtvrtý 1 min. atd.

2015 Spring Heavy Charcoal Roasted Zhangping Shui Xian

S poslední zásilkou z Chawangshopu mi dorazil oolong 2015 Spring Heavy Charcoal Roasted Zhangping Shui Xian. Jedná se o minikoláčky, které mají vážit zhruba sedm až devět gramů.

Barva suchého listu je světleji hnědozelená mokrého taktéž. Vůně mokrého listu je mléčně oolongová, mírně citrusová. medová, trochu pečené červené ovoce. Tóny pečení prakticky nejsou znát, karamelová vůně je ale přítomna. Koláček je lisovaný „volně“. Zabalený je v papíru a následně do vzduchotěsného zřejmě hliníkového obalu (a vakuován?). Barva nálevu je sytěji žlutohnědá. Chuť je hladká, plná, středně sladká, mléko, citrus, oolong (asi typický Shui Xiang), trochu karamel, řepný cukr. Ve výdechu lehce citrus, oolong, chuť je docela výrazná a celkem se drží. Prakticky bez hořkosti a trpkosti. Vůně z šálku: výrazný karamel. Stress test třetího nálevu chuťově intenzivnější, maličko drsnější na jazyku, ale hořkost stále marginální. Nálev po stress testu dobrý, následující už celkem prázdný, ale pořád pitelný, s výraznější mléčnou chutí. Efekt stimulačně-relaxační, ale velmi jemný. Preferuji velmi.

Příprava: 1,75 g/75 ml, oplach, vařící voda, první nálev 20 sec. druhý asi také tak.

Cena: 11 dolarů za 5 koláčků, cca 11 dol. za 40 g, tedy 5,5 Kč/1 g při kurzu 20.

2010 Shuangli Jingmaishan ripe

S poslední zásilkou z Chawangshopu mi dorazil objednaný 2010 Shuangli Jingmaishan ripe pu-erh (doufám že je to on, na stránce už není). Objednal jsem si ho, protože měl zajímavý popis, myslím že byl z nějakého kvalitnějšího listu.

Barva suchého listu je tmavě hnědá, tipsy tmavě zlatavé. Barva mokrého listu obdobná. Vůně suchého listu bez nepříjemných pachů zpracování shu, jemně zemitá. Vůně mokrého listu jemně zemitá s tónem pečeného červeného ovoce. Barva nálevu tmavě hnědá. Chuť plná, hladká, jemná. Lehce sladká, lehce zemitá, trochu ovocná, stopa citrusu. Prakticky bez hořkosti a trpkosti. Stress test třetího nálevu: jen mírně výraznější chuť. Nálev po stress testu pitný a zabarvený, ale ne tak zajímavý jako předešlé. Další nálev také ještě stále pitelný. Následný už prázdný. Efekt mírně relaxačně stimulační.

Příjemný vícenálevový jemný plný shu bez nepříjemných chutí a prakticky bez hořkosti. Preferuji.

Příprava: 1 g/50 ml, vařící voda, oplach, 1 min louhování.

7,80 dolaru za 100 g, tedy 1,56 Kč/1 g při starém kurzu 20.

jing

Animethé

Během nedělního dopoledne  jsem si pohrál s animačním programem Animator pro Android. Jak je vidět, tak s proměnlivým úspěchem. Vytáh jsem z bedny čaj 2013 Lao Yu z produkce Chawangshopu, který, zdá se, uspokojivě zraje.

Vliv výšky lití vody na její teplotu II

Posledně jsem tu zkoušel, jak se projeví vliv výšky lití vody na její teplotu v mističce. Byl nepatrný, lití z výšky teplotu snížilo zhruba o 1,2 °C. Vodu jsem lil rychle. Teď vyzkouším, jak to bude vypadat, když ji budu lít tenkým čůrkem. Podmínky jsou shodné – litinka, dvě stejné porcelánové mističky (100 ml), vařicí voda.

Projevily se tu dva rozdíly. Pokud jsem lil vodu do mističek teploty místnosti (22 °C), bylo prakticky jedno, jak. Při lití z výšky, které trvalo 25 sec. byla teplota vody v mističce 88 °C. Když jsem ji tam nalil přímo, měla 89 °C. (po 25 sec.) Jinak tomu bylo, když jsem vodu lil do předehřáté mističky. Při lití z výšky měla 89 °C (po dolití, tedy 25 sec.), při nalití přímo 94 °C a po 25 sec 90 °C. Pokud jsem lil do misky, ze které jsem přímo předtím vylil horkou vodu, tak pomalé lití z výšky dalo teplotu 90 °C (po dolití – 25 sec), přímé nalití po 25 sec. 94 °C, s maximem mírně přes 95 °C.

Pokud si to shrneme, tak dominantní vliv na teplotu vody v nádobce (mističce, konvičce) má její teplota (která bude předpokládám souviset s objemem vody a hmotou mističky). Pokud jsou mističky předehřáté, žádnou teplotu již nepohltí, pak je vliv pomalého lití výraznější, rozdíl mezi přímým nalitím a pomalým litím z výšky je kolem 5 °C. Měření není úplně jednoduché, teploměr nereaguje úplně svižně, během lití chladne i voda v nádobě a tak podobně.

Obecně můžeme říct, že pro dosažení co nejvyšší teploty v konvičce musíme nalít vařící vodu do nádobky, ze které byla právě vylita předehřívací voda (typicky pozdní nálevy, kdy potřebujeme z listu vymáčknout zbytky chutě). Pokud nádobka již nějakou dobu stojí bez vody, louhujeme neznámým celkem širokým rozpětím teplot, které záleží na tom, jak rychle nádobka vychládá.

Pomalé lití z výšky může teplotu vody také o něco srazit (zhruba o 5 °C). Pokud potřebujeme louhovat nižší teplotou, a lijeme už do předehřáté nádobky – typicky při přípravě dalšího nálevu, tak kombinací kratšího odstátí konve s vodou a pomalého lití z výšky můžeme získat potřebný teplotní rozdíl. Pomalé lití z výšky navíc vypadá efektně, ale také se kolem obvykle nacáká. Je třeba vzít v úvahu, že nějakou dobu trvá a čaj se již louhuje.

Nicméně, příprava čaje neprobíhá v laboratorních podmínkách, a není tedy zcela exaktní. Dále chuťové buňky nejsou měřidlem exaktním, takže menší rozdíly v chuti nezaznamenají (a navíc jsou ovlivnitelné mnoha způsoby). Takže bych z toho nedělal zase velkou vědu.