Čaj, střeva, špek a mikrobi

Na internetech se šíří výsledky studie, podle které čaj může přispět k hubnutí, protože mění skladbu mikrobů ve střevě. Ok, fajn. Tak se nejprve opřeme o ponk a vydýcháme, než se do toho pustíme.

Zájem o střevní mikrobiom je poměrně mladou disciplínou, která ukazuje zajímavé výsledky v léčbě některých onemocnění, včetně imunitních problémů. Pěkné shrnutí je na webu Akademie věd ČR a vřele doporučuji pročíst. A tady je nějaký nástřel, proč by člověk měl být velmi opatrný při využívání antibiotik.

Já si dovolím ještě malou odbočku. Kdo se orientuje v živočišné výrobě, ví, že při krmení přežvýkavců (skotu) platí, že se nekrmí ani tak zvíře, jako mikroorganismy jeho bachoru. Ty totiž „předtráví“ krmivo, které obsahuje živiny, jež jsou jinak špatně dostupné. A kráva je pak de facto ve významné míře živena mastnými kyselinami a proteiny, které tyto mikroorganismy vytvářejí. (Samozřejmě je to složitější, mohli bychom se bavit o skládání krmné dávky a hodnocení stravitelnosti krmiv a tezi, že přístup k výživě vysokoprodukčních dojnic je podobný jako k výživě vrcholových sportovců atd, ale to už bychom byli hodně mimo.) Chci tím ale upozornit na skutečnost, že zatímco se při výživě některých hospodářských zvířat bere ohled na mikroorganismy (části) trávicího traktu poměrně důkladně, u lidí se jim ve větší míře začala věnovat pozornost až poměrně pozdě. Je to samozřejmě asi dáno i tím, že člověk je monogaster, potřebuje tedy živiny především ve snadno přístupné formě (lebo nemá bachor), ale i u něj hrají procesy v tlustém střevě významnou roli. (A třeba takový trávožravý kůň taky nemá bachor, takže potřebuje rozsáhlé, obdobně fungující tlusté střevo. Které někdy úplně dobře nefunguje, takže koně trpí kolikami, což je v zásadě důsledek toho, že jejich vzdálení předkové byli všežravci nebo masožravci, a i dnes k tomu mají výborné předpoklady, jak se snadno přesvědčil každý, kdo se někdy s nějakým tím nevychovaným chlupatým kousavým debilem druhu Equus caniballus setkal na vlastní kůži.)

Takže, poté, co jsem vás doufám přesvědčil o tom, že nic jako býložravec vlastně neexistuje, protože jsou to jen dovedně kamuflovaní masožravci, se podívejme na vlastní studii. Především je potřeba se zaměřit na podmínky. Pokus proběhl na myšmách, které byly vystaveny extrémně vysoce energetické dietě, složené především z tuku a cukru. V pokusu se netestoval čaj, ale extrakty polyfenolů dekofeinovaného zeleného a černého čaje, a to v podílu 0,25 %. Tohle je myslím kruciální otázka. Pokud by to bylo 0,25 % objemu stravy, tak vzhledem k tomu, že člověk za den sní zhruba dvě kila potravy, by musel přijmout 5 g čajových polyfenolů. Vzhledem k tomu, že se čaj běžně připravuje tak ze dvou gramů listu, a i tahle dávka je dostatečná na stimulaci, to prostě z lupení nikdo nedá, aniž by kvůli kofeinu nevyskočil z kůže (a nejsem si jist, zda by to vůbec dělalo dobrotu vzhledem k tomu, že nadměrné dávky čajových extraktů mohou mít negativní vliv na játra). Jen tak od boku, list obsahuje kolem 30 % polyfenolů v sušině, tzn. by se muselo louhovat tak 15 g listu, při předpokladu, že se polyfenoly do nálevu přenesou kompletně, o čemž pochybuji. (Samozřejmě, člověk přijímá i další polyfenoly spolu s rostlinnou stravou).

Dále, k dispozici je abstract bez konkrétních výsledků. Autoři v něm tvrdí, že extrakty zmíněných čajových polyfenolů inhibovaly přírůstek hmotnosti, není ale zřejmé, v jaké míře. Kromě toho omezovaly podíl kmene bakterií Firmicutes, které mají mít vliv na obezitu, a zvyšovaly podíl kmene Bacterioides. Speciálně extrakty černého čaje pak měly zvyšovat podíl bakterie Pseudobutyrivibrio, která patří do skupiny Lachnospiraceae, jež produkcí kyseliny máselné má chránit střevo před rakovinou (a také má nějaký vliv na obezitu). Dále extrakty čajů výrazně zvýšily v játrech fosforylaci enzymu AMP-aktivované proteinové kinázy, což by, pokud to dobře chápu, mělo znamenat zintenivnění metabolismu. Tady je k tomu nějaká další omáčka. Myslím, že je to výzkum jistě zajímavý, ale byl bych velice obezřetný při výkladu jeho významu. Proběhl na odlišném živočišném druhu, za extrémních podmínek složení krmiva, při vysokých dávkách účinné látky. Nelze přímo interpretovat získané výsledky na běžné podmínky lidského života. Kromě tedy obecných tvrzení, že různé potraviny odlišně ovlivňují střevní mikrobiom, jistě je dobré přijímat přiměřené množství polyfenolů (dojez tu zeleninu!) a nepřežírat se cukry a tuky.

Takže, jako tradičně, skončím příslušnou mírou skepse. Nedá se vyloučit, že u některých lidí může špatné složení střevního mikrobiomu přispívat k obezitě. Nicméně, příčin obezity je mnoho – od špatných stravovacích návyků (nevhodné rodinné zvyklosti, nedostatek financí, potravní negramotnost) přes psychické problémy (zažírání stresu a nadbytek dlouhotrvajícího stresu obecně), nedostatek pohybu, poruchy vstřebávání některých látek (železa, třeba, a z toho plynoucí únava a dojídání se), až k poruchám hladin hormonů (třeba štítné žlázy) a genetickým faktorům  i třeba epigenetickým změnám (změna na DNA v důsledku vlivu prostředí). Jestli si někdo myslí, že to rozsekne jen tím, že bude pít čaj, aby se mu upravila střevní mikroflóra, tak je mimo. Nakonec, já jsem čaj pil roky, a váha rozhodně dolů nešla, a pak ze mě steklo deset kilo za půl roku, když jsem vyhodil ze stravy lepek/pečivo.

A ještě si tu odložím něco, na co jsem narazil. Bakterie zřejmě mohou ve střevech produkovat celou řadu látek ovlivňujících chování: dopamin, serotin, GABA, a pokud tam nejsou a neprodukují, myšma vykazuje autistické vzory chování a další problémy. Zajímavé je, že vliv zmizel, když se přetnul bloudivý nerv (nervus vágus, jo!), který spojuje mozek a trávicí soustavu. Čili, jinými slovy, některé bakterie žerou a jiné produkují neurotrasmiter GABA, a možná by jejich ovlivnění mohlo přispět k léčbě depresí a úzkostí. A proč mě to zaujalo? No, protože čaj obsahuje aminokyselinu L-theanin (ve velmi  malém množství, nejvíce v bílém čaji, nejméně v pu-erhu), může se měnit na kyselinu L-glutamovou, která se může dekarboxylovat právě na GABA. Jestli to stačí k tomu, aby to mělo nějaký významný vliv, to je ovšem otázka.

Reklamy

Káva (čaj) a mléko

Na Technetu vyšel pěkný shrnující článek k míchání kávy a mléka, myslím, že se v zásadě dá aplikovat i na kombinaci čaje a mléka. Najdete ho tady. Vyvrací hlavní mýty, hovořící o škodlivosti takové kombinace. Vřele doporučuji. A když už jsme u té vřelosti, článek konstatuje, že pití horkých nápojů nad 65 °C, nejčastěji právě kávy a čaje, je  rizikové, protože vysoká teplota podporuje vznik rakoviny jícnu.

Bílý čaj do vlhka – první rok

Prakticky před rokem jsem založil pokus, kdy jsem bílý čaj 2010 Bai Mu Danu založil do dvou úložišť. Dílem do bedny s pu-erhy, kde je 70-73% RVV při teplotě 22-24 °C a dílem do skříňky v obýváku, kde je stejný průběh teplot, ale vlhkost je výrazně nižší, kolísá podle období mezi 45-60 %.

Dnes jsem čaje vytáhl a porovnal. Zdá se mi, že k jistým odlišným změnám došlo. Za prvé – čaj z bedny natáhl vůni z bedny, tedy medově sladkou, s lehkým kouřovým akcentem. Při rozebírání koláče je také zjevné, že bednová varianta je znatelně pružnější (protože je vlhčí). Barvu mají oba nálevy shodnou, nebednový je možná o fous světlejší. Co se týče chuti, no, tam se to nehodnotí úplně jednoduše. Bednový má malinko akcent staré skříně, přišel mi sladší a lehce méně trpčí. Nebednový má chuť „čistěji“ bílého čaje, ale stopa trpkosti je zřetelnější. Jaký je lepší, to je otázka. Oba jsou dobré, každý trochu jinak.

Ulovil jsem si vázičku

Zastavil jsem se na posledním Čajomír festu na Vyšehradě, víceméně jen na otočku. Většinu prodejců čajů, kteří se tam prezenují, zpravidla znám. Co mě ale obvykle zaujme, jsou tuzemští producenti keramiky. Zatímco zdejší čajovny často berou zboží od několika velkých dovozců, keramici prezentují vlastní tvorbu, která myslím vůbec není špatná. Mnohdy se jedná o výrobky v duchu japonského umění nedokonalosti, wabi-sabi, což je styl, který mám rád, protože poskytne odpočinutí od poměrně často se vyskytující průmyslové souměrnosti, dokonalosti, jednoduchosti a účelnosti. Jakkoliv bych se nedivil, kdyby touha po dokonalosti, čistých liniích atd. kdysi nevykrystalizovala jako důsledek dlouhodobého používání nedokonalých rukodělných výrobků.

Také letos se mi podařilo ulovit něco zajímavého, malou vázičku s metalickou glazurou z produkce Čajových bytostí. Na linkovaných stránkách najdete další ukázky z jejich produkce. Vázička stála 350 Kč.

Čajomír probíhal víceméně jako obvykle, zahlédl jsem tam ukázky japonské kultury, nějakou jógu a jiné taji, zmíněné prodejce keramiky, čajů a produktů z čaje odvozených a nějaké ezoterično a podobné čakry a přívěšky. Kdo si zaplatil pásku, měl možnost si přisednout k ochutnávkovým místům, popít a pokecat s čajmistry. Venkoncem pohodová akce soudím.

Čerstvý přírůstek od Čajových bytostí

 

Další sortiment Čajových bytostí (myslím)

 

Část prodejní plochy

Návštěvnost Čajomíru byla pěkná

Když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli výhledu se na Vyšehrad vyplatí zajít

Patnáct let v suchu

Mám tu ve sbírce, a je to jeden z mých nejstarších čajů, pu-erh 2002 Fu Cha Ju Ailaoshan Xiao Zhuan Cha. Specifický je tím, že si jeho výrobce zakládá na tom, že čaj skladuje suše, ve speciálním obalu (je teda otázka, co v tamních podmínkých znamený „suše“). Ani já ho nemám v bedně, ale mimo ni, za běžných pokojových parametrů. Pokud si zkoncentrujeme diskuse o skladování pu-erhu, tak takovéto suché skladování je ultimátní zlo, které snad ani nelze s ničím porovnat.

Já jsem si ten čaj v sobotu uvařil, a byl dobrý. Myslím, že kdybych ho čajomilům předložil, tak by ho asi nikdo neoznačil za pu-erh. Nálev je barevně sytý, ale nikoliv tmavý. Zcela postrádá kompostované tóny, naopak je medová, s výraznou, opravdu silnou, vůní červeného a sušeného ovoce a obdobnou chutí, bez kyselosti. Což je důležité, protože se nezřídka říká, že takto skladované čaje kejsnou. Tak tenhle ne. Materiál byl vysokoobsažný, zřejmě se opravdu jedná o divoké lesní stromy. Dva a půl gramu jsem postupně propíjel půl dne a ani poslední nálevy nebyly k zahození. A to se jedná o ještě relativně mladý čaj, 15 let je na pu-erh málo a jsem moc zvědav, co udělá za deset let.  Vždy si při této příležitosti vzpomínám na jednu část knihy Puer Tea: Ancient Caravans and Urban Chic, kde autorka jen tak mezi řečí vzpomíná, jak mají vesničani naházené balíky s pu-erhem někde v místnosti, a když začínají v důsledku velkých výkyvů vlhkosti chytat kompostovaný tón, tak se radují, že jim to dobře zraje. Zároveň ale konstatuje, že obchodníci měli spíše raději pu-erhy, které disponovaly tóny sušených švestek. A také tam popisuje, jak se ochutnával čaj starý tuším kolem čtyřiceti let, a čajmistr upozorňoval na to, že by ještě nějakou dobu k plnému vyzrání potřeboval. Budu tu knihu muset vytáhnout z police a znova ji projít.

Zajímalo by mě, jaká je opravdu autentická chuť pu-erhu, a jestli vůbec existuje jen jedna. Kniha totiž popisuje rozpory, ke kterým došlo, když se setkali milovníci pu-erhu z oblastí suššího zrání a mokřejšího a teplejšího zrání, a fakt, že nedokázali jiný styl než vlastní úplně docenit.

Mimo čaj: Vůně inkoustu

Pro změnu jsem vám natočil video (trochu zafuněné, mikrofon byl moc blízko) o vybalování zásilky věcí, které vůbec nesouvisí s čajem. Chci si totiž poznámky o uskladněných čajích zaznamenávat i na papír, abych o ně nepřišel, kdyby náhodou došlo k nějakým pádům internetů a tak. Navíc, jak toho poměrně dost píšu v ruce, mám strašně neurvalý rukopis, a inkoustové pero ho přeci jen trochu dokáže kultivovat. Pořídil jsem si tedy pero Sailor 1911 Standard od nizozemského prodejce La Couronne du Comte, který je slušně zásobený – a navíc zrovna měli pěknou akci u příležitosti otevírání jedné jejich prodejny. Mám už nějakou dobu pero Waterman z Penshopu, se kterým se mi píše taktéž hezky. Je kovové, takže příjemně tíží v ruce, ale díky matnému laku tak nějak nestudí, na rozdíl od jiných kovových per. Ale chtěl jsem si vyzkoušet, jak se píše zlatým hrotem, kterým disponuje Sailor. A navíc, zlata není nikdy dost, že. 😉

 

Dědování

MarshalN se na svém blogu nedávno rozepsal o tom, že gongfu není vždy ideálním způsobem přípravy čaje. Zmínil také, že doma používá styl, který nazval Grandpa, podle způsobu, kterým pil čaj jeho děda. A je to běžný způsob, kterým se v Číně pije čaj. Je jednoduchý – do většího hrnku se hodí trochu čaje, zaleje se horkou vodou a upíjí. Když se odpije třetina, přidá se další voda. Ohledně dalších klíčových bodů viz blog.

Říkal jsem si, že projedu tímto způsobem všechny druhy čaje, co tu mám, no akosi jsem se zasekl u jednoho. Prvním čajem, který jsem takto otestoval, bylo jedno pěkné Da Hong Pao – a bylo to chutné. Další putoval do hrnku pu-erh 2010 Tulin Ironcake, vzorek, který jsem dostal s nějakou zásilkou od chawangshopu, a který mě kvůli jeho polozralosti nijak významně nezaujal při běžné přípravě. Jenže, dědův styl mu sedl. Nálev není ani významně hořký a trpký, nýbrž je plný a znatelně sladký. Napomáhá tomu samozřejmě fakt, že ho piju až v okamžiku, kdy si nespálím pusu, a to už začíná kulatět každý čaj jen kvůli teplotě.

Navíc je tento styl pohodlný proto, že se mi zatím nepodařilo čaj přelouhovat, ať stál na stole libovolně dlouho. Možná se to změní u jiných čajů, nechám se překvapit. Jedním z důležitých bodů dědova stylu ale je, že se dává relativně málo listu.

Než se ale pustím do dalších čajů, dopiju tenhle lahodný polozralý pu-erh.