About Davčcha

Život je krátkej a nemá smysl ho utrácet pitím mizerného čaje.

Asahina Gyokuro

Dorazila mi zásilka od Hoja a v ní Asahina Gyokuro. Podle prodejce se jedná o autentické gyokuro, pěstované tradičním způsobem, zastiňováním travními rohožemi, nikoliv plastem. Hojo vysvětluje že při zakrývání tmavými foliemi, což je dnes obvyklé, v porostu vzroste teplota, a čaj přirůstá rychle, což je ale na úkor chuti. Tradiční gyokuro roste pomaleji a proto se odlišuje intenzivní dochutí, ne jen silným umami. Dodává, že další vliv zakrytí travními rohožemi spočívá v tom, že z nich voda vymývá živiny, především minerály, které hnojí porost. Takové gyokuro je ale drahé, neprodává se běžně na trhu, ale farmáři ho prodávají přímo specializovaným obchodům.

Barva suchého listu tmavě zelená, mokrého zelená. Vůně suchého listu velmi intenzivní, ale úplně nevím, jak ji popsat. Sladká, svěží, koncentrované umami, trochu broskve s grankem, snad jakoby trochu jódu/síry (podle Hoja tvoří charakteristickou složku vůně gyokura dimethylsulfid). Vůně mokrého shodná, jen ještě intenzivnější, sladké granko s broskvemi dominantní, když vrazím nos až dovnitř, tak je „vařená zelenina“ resp. špenát, tzn. dimetylsulfid hodně intenzivní, až moc. Nálev je světle žlutozelený. Chuť je intenzivně bujonová + vařená zelenina, v duchuti středně sladká, lehce travička. Žádná hořkost, trpkost a svíravost. Jemná hořkost se objevuje ve třetím nálevu. Čaj je zhruba čtyřnálevový, pokud by se ubralo na prvním nálevu, možná pěti až šestinálevový. Vylouhovaný list je mimochodem velmi chutný. Osobně bych ubral na prvním nálevu, spíš mi chutnala příprava 5 g na 100 ml.

Doplnění: V práci ten čaj voněl a chutnal trochu jinak, řekněme jemněji. Broskve nebyly cítit, granko slaběji. V chuti potlačená „vařená zelenina“.

Příprava: 6 g na 100 ml, 50 °C a 2 min. na první nálev. Na druhý 10 sec.

Cena: 1800 jenů (378 Kč) za 30 g, tzn. 12,6 Kč/1 g. (Při odběru 600 g je to 10 Kč/1g.) Preferuji velmi.

Sencha: Tsukigase Kenkō Chaen

Protože prodejci zelených čajů před Vánoci vyskladňovali staré zásoby, objednal jsem u prodejce Yunomi pár zelenáčů. Jedním z nich byla sencha 2018 Tsukigase Kenkō Chaen (Premium Farmer’s Blend, Naturally Grown). Směs má tvořit především kultivar Yabukita. Vyřízení objednávky bylo rychlém stejně tak jako dodávka.

Barva tmavého čaje sytě zelená, mokrého zelená. List je bez prachu a drtě. Vůně suchého listu slabá, čokoládo-trávová. Vůně mokrého listu intenzivní umami-bramborová (sic!). Chuť čaje plná, čajově smetanová, svěže travnatá, se znatelným návratem sladkosti, který docela dlouho drží. Prakticky bez hořkosti (příjemně vystoupí v pozdějších nálevech) a trpkosti, zcela bez suché svíravosti. Barva nálevu spíše zeleno-žlutá.

Příprava: 5 g/200 ml (1:40), teplota vody zhruba něco přes 70 °C (nižší dává mdlý čaj), první nálev jsem sléval po jedné minutě. Druhý nálev stejnou teplotou po deseti vteřinách. Třetí jsem nechal trochu ustát, umami už ustoupilo, lehce vystoupila svěží hořkost a orchideové tóny. Čaj je vícenálevový.

Zkoušel jsem to připravit jako gyokuro (2,5 g/50 ml, tedy 1:20, cca 50 °C, 3 min, ale bramborová chuť byla natolik intenzivní, že to nebylo příjemné. Ale na druhou stranu, žádné svíravost.)

Cena 20 dolarů/100 g, tedy (při kurzu 23 Kč/dol.) 4,6 Kč/g. To mi přijde velmi přijatelné. Preferuji!

 

  • Farm Name: Tsukigase Kenkō Chaen
  • Farmer: Fumiaki Iwata
  • Region: Tsukigase, Nara, Japan (single estate)

Sencha Shizuoka

Z Orijinu mám také čaj Sencha Shizuoka  Barva suchého listu tmavě zelená, mokrého jasně zelená. Vůně suchého listu jemná, trávovitá, nasládlá se sušenými meruňkami.  Vůně mokrého bujónová. Barva nálevu žlutozelená. Chuť je příjemná, hutná, umami, trošku minerální, trávovitá, mírně sládnoucí. Prakticky bez hořkosti (objevuje se při vyšší teplotě nebo v pozdních nálevech, ale jen mírná) a trpkosti (mírně drsný jazyk). Svíravost se objevuje jen při velké koncentraci (cca 1 g na 20 ml), ale je jen mírná.

Příprava 7 g na 300 ml (cca 1 g na 40 ml), první nálev vodou 70-80 °C zhruba minutu až minutu a půl. Další nálev stejnou teplotou slít po deseti vteřinách. Další podle chuti. Čaj dá tři dobré nálevy, další jsou slabší ale ještě se dají pít. Cena 6,2 Kč/ 1 g. Obsah kofeinu mi nepřišel příliš velký, čaj mírně stimuluje, ale nenakopává. Podle mě je to více než slušný čaj.

2010 Ai Lao Shan Zhuan Cha

Zašel jsem si do Orijinu koupit stogramovou cihličku shu pu-erhu 2010 Ai Lao Shan Zhuan Cha. Prodejce slibuje „příjemně sládnoucí chuti se stopami ořechů a čínských datlí“ a to všechno za 2 Kč/g (cihla tedy stále 200 Kč), což by bylo fajn. Čaj není špatný, ty stopy jsou ale skutečně jen stopy.

Barva suchého listu je tmavě hnědá, mokrého také. Vůně suchého listu je typická pro shu, pach po procesu zpracování je vcelku vyvětralý. Vůně mokrého listu celkem znatelně pečené červené ovoce, i ty datle by se tam našly, mírně zemitá. Barva nálevu je tak tmavá jak si ji uděláte, je to nakonec shu, žejo. Mně se u tohoto čaje osvědčil spíše koncentrovanější nálev, který je lehce nasládlý, prakticky bez hořkosti a trpkosti, hladký a plný, středně kávově-zemitý. Ta stopa datlí se v něm najde. Cítím v něm ale také stopu kyselosti. Zřejmě se jednalo o lehčí fermentaci.

Příprava – 3 g/75 ml (1 g/ 25 ml), vařicí voda, louhování prvního nálevu cca jeden a půl minuty, další podle barvy. Čaj je vícenálevový. Solidní materiál.

Podzim? Čas na masalu!

Podzim je přesně to období, kdy si častěji k snídani dávám masalu. Tedy čaj s kořením (tradiční příprava, hehe), mlékem a cukrem. Narazil jsem nedávno na web Cejlonské koření, kde kromě jiného mají i příslušné koření, a to ve dvou variantách: Vishnu a Agni. Složení je stejné: kardamom, cejlonská skořice, pepř, hřebíček, fenykl, jen Agni navíc obsahuje chilli, takže je mírně pálivé. Ale fakt jen mírně. Koření je zjevně mleté čerstvě, protože chuť je opravdu plná a vůně intenzivni. Asi je zbytečné ji popisovat, jednak to úplně přesně nejde, jednak se dá odvodit z popsané kombinace koření. Kdo nemá doma černý čaj, tak si může pořídit variantu, u které je příslušný černý čaj přiložen. Pokud by někdo využíval černý čaj z vlastního zdroje, je vhodné vzít v úvahu, že intenzivní chuť koření přebije všechny jemné složky v čaji.

Příprava je jednoduchá: koření do vody s mlékem, uvést do varu, vypnout, přihodit černý čaj, nechat dvě minuty louhovat. Slít, přidat cukr, spíše více. Musím konstatovat, že doporučení výrobce sladit „bílým cukrem, třtinový cukr či med ruší chuť koření“ podporuji. Vyzkoušel jsem med i bílý cukr a varianta s cukrem byla jednoznačně čistější v chuti. Přípravu jsem si přizpůsobil: koření a čaj vařím jen ve vodě, po slití dolévám mlékem. Jednak nemusím čekat, až čaj vychladne, jednak se nemusí obávat, že se mléko přichytí, převaří atd.

Prodejce má v nabídce řadu dalších zajímavostí, za sebe doporučuji 70% madagaskarskou čokoládu, má skutečně intenzivní chuť.

Je teda zvláštní, že já dostávám na masalu chuť prakticky jen na podzim, když se začne dřív stmívat a udělají se takové ty ranní mlhy. Přitom v zemi původu je to nápoj, který se pije naprosto běžně a za zcela jiných podmínek.

Green Snail s nadlimitním výskytem reziduí insekticidů

Inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) ve spolupráci s Celním úřadem Praha – Ruzyně nevpustili do vnitřního trhu ČR, resp. EU zásilku čaje z Číny. Inspektoři zásilku nejprve zajistili v celním prostoru letiště z důvodu odběru vzorků pro laboratorní analýzu. Výsledky rozborů čaje s názvem Green Snail prokázaly, že čaj překračuje maximální povolené limity u tří typů pesticidů. Inspekce o tom informuje v tiskové zprávě.

Rozbor laboratoří SZPI ve vzorku čaje stanovil koncentraci insekticidu acetamiprid na 0,11 miligramů na kilogram (mg/kg, maximální povolený limit je 0,05 mg/kg); insekticidu imidacloprid na 0,14 mg/kg (maximální povolený limit je 0,05 mg/kg); a insekticidu tolfenpyrad na 0,081 mg/kg (maximální povolený limit je 0,01 mg/kg).

Dodavatelem čaje z Číny je společnost Hunan Runtang Trading Co. Ltd., Sunshine 100 International New City, Yuelu District, Changsha, Hunan a dovozcem do ČR je společnost AMANA s.r.o.

Vzhledem k nedodržení limitů pro přítomnost pesticidů rozhodli inspektoři SZPI o nevpuštění zásilky do vnitřního trhu EU a nedošlo tak k ohrožení zdraví spotřebitelů.

Studie – dobrý sluha, zlý pán

V oblasti čaje, ale také v dalších oborech, se často setkáváme s tím, že někdo prezentuje výsledky na základě studií. Pozitivní, negativní, neutrální, to je celkem jedno. Problém je v tom, že studie zpravidla nejsou určeny pro laiky, ale pro vědce. A ti mají, obvykle, zkušenosti v tom, jak jejich výsledky správně interpretovat a případně zjistit, že je ve studii nějaký bias, tedy, chyba nebo zkreslení. Také mají ve svém oboru přehled a zkušenosti, takže si výsledky studie mohou dát do hlubších souvislostí. Studie také slouží k tomu, aby pokus zopakoval jiný vědecký tým. Proto je jejich nedílnou součástí podrobná metodika, podle které se další vědci řídí. A součástí studie také musí být statistické vyhodnocení, které v podstatě říká, s jak velkou přesností jsou ty výsledky správné. Protože zkrátka, lidé dělají chyby, stávají se náhody a samozřejmě také podvody. Proto bych si dovolil každého varovat před přílišným optimismem nad výsledky studií, které jsou takové, že se mu zrovna líbí. A pokud vás to zajímá více, linkuji článek, který se sice nazabývá čajem, ale na jiné problematice ukazuje, co přináší nekritická interpretace různých studií.

„V debatách o škodlivých účincích látek je navíc často ignorována hierarchie toxikologických dat. Studie na buněčných kulturách a tkáňových modelech (in-vitro) obvykle slouží ke zjištění biochemického mechanismu účinku. Zjištěný mechanismus se však může uplatnit pouze, pokud látka v aktivním stavu doputuje až k danému typu buněk. V průběhu cesty látky organismem však dochází k metabolickým přeměnám, vylučování, nebo je daný typ tkáně chráněn nějakou distribuční bariérou, takže jen menší část údajů z in-vitro testů má v oblasti analýzy rizik nějaký praktický význam. Vliv transportních jevů na výslednou toxicitu můžeme sice studovat na zvířatech (in-vivo), ale i to má své limity. …  Testy se dají samozřejmě dělat i na lidech. V případě léků existují tzv. klinické či post-marketingové studie, v rámci nichž dochází k záměrné expozici experimentální populace, v případě látek znečišťujících životní či pracovní prostředí existují studie epidemiologické, kde hledáme subpopulace vystavené studované látce nezáměrně. Také tyto studie mají svá typická slabá místa a jejich výsledky mohou být ovlivněny celou řadou zkreslení. … Věrohodnost epidemiologických studií (a vlastně nejen jich) lze posuzovat např. s využitím tzv. Bradford Hillových kritérií kauzality. Je to myšlenkový koncept, který může pomoci k rychlému hodnocení té které práce, ovšem sám o sobě nestačí. Na druhou stranu, jeho ignorování jasně vede k nadhodnocování skutečné toxicity studovaných látek a ke zbytečné panice.“