2018 AVTO

Dostal se mi do ruky gruzínský květnový červený čaj 2018 AVTO od Petra Síče.

Barva suchého listu hnědočerná, mokrého hnědá, list je drobný, ale v pozdějších nálevech se pěkně rozvine i do větších lístků. Vůně suchého listu je velmi příjemná, čokoládová, lehce vanilka. Vůně mokrého listu „černočajová“, čokoláda, mírně sladká, stopa do kysela. Nálev sytě hnědožlutý. Chuť je plná, hladká, prakticky bez hořkosti a trpkosti, s chlebovostí a muškátem, lehce sladká, s asi tak střední kyselostí. Ta víc vystupuje v koncentrovanějším nálevu. Druhý nálev dobrý, vystoupil v něm černý bez. Stress test třetího nálevu dal hutný, sytě zabarvený čaj s osvěžující lehkou hořkostí. Následující nálev ještě pitelný.

Ten čaj jsem protestoval v koncentraci 1/25, 1/50 a pak i doporučovaných 6 g na 200 ml vody a 20 sec. Ta kyselost je tam vždy, do jednoho šálku jsem si schválně přidal trochu medu a vyšlo to jako čaj s citronem a medem. Prozatím tedy čaj odložím ad acta a uvidím, jestli se během pár let objeví nějaké změny. Jinak jde ale o nepřelouhovatelný, opravdu chutný výrazný červeňák. (Testoval jsem ho i v práci, kde je jiná voda, kyselost byla o něco slabší,ale byla tam.)

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,3 Kč

Edit. Čaj jsem včera přepekl:  2 hod. při 100 °C. Kyselost z velké část zmizela, čaj získal výraznější černobezový akcent, je o něco drsnější na jazyku, ale asi zmizela i část chutí ve spektru černé čokolády.

Edit2: Čaj jsem přepekl i podruhé za stejných podmínek. Z kyselosti zůstala jen stopa, vůně mokrého listu získala nádech pečeného červeného ovoce, čaj získal v chuti lehce napečený akcent a znatelně zesládl do karamelova. Chuť černého bezu zůstala. Kupodivu, ještě po stress testu třetího nálevu je čaj ještě dobře pitelný, wuiy oolongy obvykle po třetím nálevu zdechnou. Řekl bych, že je to způsob, jak se s tímhle materiálem vypořádat. Možná by bylo vůbec nejlepší tenhle materiál zpracovávat jako wuyi oolong a ne jako červený čaj.

Edit3: Čaj jsem přepekl při teplotách cca 90-100-110 °C, každá po dvou hodinách. Byl znatelně hořčí, kyselost se prakticky zcela ztratila, ale nebyl nijak zvlášť zajímavý.

Edit4: Čaj jsem pekl 4 hodiny při 100 °C. Tenhle výsledek byl asi nejlepší. Kyselost zmizela, hořkost ještě nenastoupila, chuť získala mírně sladce karamelový nádech. I v tomto případě ale po něm zůstal takový pocit na patře, jako když si ho člověk trochu odře kyselým bonbonem.

Reklamy

Devět let staré Da Hong Pao

Tenhle čaj je ve skutečnosti starý už dvanáct let, protože je z roku 2006. Dorazil mi z Yunnansourcingu, ale ten ho vede pořád jako devítitelý. Hlavní dojem: odpočinutý příjemný sladký čaj.

Barva suchého listu je černohnědá, mokrého také. Vůně suchého listu je zaschlá fermež, lehce sladká, lehce vanilka. Vůně mokrého listu obsahuje výrazně pečené červené ovoce. List je pěkný, čistý, bez drti. Barva nálevu sytě hnědožlutá, jako lesní med. První nálev je výrazně sladký, hladký a plný, výrazně minerální, stopa vanilky, bez hořkosti a trpkosti. Dochuť je výrazně sladká typu hnědý třtinový cukr a dlouho se drží, druhý nálev obdobný, malinko drsnější na jazyku. Stress test třetího nálevu: jen plnější chuť mírně připomínající meltu, lehounce vystoupila příjemná hořkost.  Nálev po stress testu ještě barví a je nasládlý, ale je už celkem hodně prázdný a drsný, vhodný například na polití konvičky. Celkem výrazný relaxační efekt, poté stimulační.

Kladně hodnotím, že popisek čaje u prodejce je věcný a odpovídá mojí zkušenosti.

Příprava: 1 g/25 ml vody, vařicí voda, bez oplachu, první nálev 20 sec, druhý také. Cena: 25 dolarů za 100 g, což je při aktuálním kurzu 5,5 Kč/gram. Preferuji velmi.

Gruzia Likhauri

Červené čaje nemám příliš v oblibě, protože běžně prodávaná produkce bývá dost nezajímavá a hořká. Samozřejmě, občas mě něco příjemně překvapí, a to se stalo i s gruzínským čajem Gruzia Likhauri z Teamountainu. Tři základní zjištění: je přirozeně sladký, nepřelouhovatelný a vyhovuje mu minerálnější voda.

Barva suchého listu je hnědočerná, barva mokrého je hnědá, se stopami zelené. Vůně suchého listu lehce medově sladká, lehounce zaschlá fermež. Vůně mokrého listu je výrazně medově sladká, muškátová, vůně je příjemná a intenzivní. List je pěkný, celý, bez drti, tipsy příliš nejsou vidět. Barva nálevu je sytě hnědožlutá, jako lesní med. Chuť je prakticky bez hořkosti a trpkosti, silně sladká, muškát, stopa chlebovosti a lipového květu, hladká a plná. Dochuť sladká, trochu karamel nebo melasa, možná stopa lékořice. Stress test třetího nálevu: intenzivnější chuť, možná i trochu se stopou datlí, hořkost ani trpkost nevystoupila, mírná drsnost na jazyku, nálev mírně připomínal starší Da Hong Pao. Dochuť se pak poměrně dlouho držela na jazyku. Nálevy po stress testu pořád dobře pitelné, výrazně nasládlé, i když plnost prvních nálevů samozřejmě nemají, zároveň jsou trochu drsnější na jazyku a potřebují si na listu trochu poležet. Čaj je spíše více (příjemně) stimulační, ale na prázdný žaludek měl ze začátku i pěkný relaxační efekt. Kupodivu nevyvolává pocit hladu, což u mě červeňáky nezřídka dělají. Čaj je vícenálevový.

Já jsem si tenhle čaj doma důkladně otestoval, koupil jsem si láhev Dobré vody (nízké TDS) a udělal jsem si pár příprav. Čaj z ní vychází dost plochý, očesaný o muškátové a další tóny, s výraznou chutí lékořice. Když se voda uvařila v litince, bylo to o něco lepší, pokud jsem vařil v rychlovarce a připravoval v yišingu, byl čaj už celkem dobře pitelný, ale nejlepší byla kohoutková voda uvařená v rychlovarce a gaiwan. Další varianty jsem netestoval. Pak jsem použil pro přípravu i Bonaqu v rychlovarce, čaj z ní byl také dobrý. Velmi by mě zajímalo, jak by čaj chutnal, kdyby někdo list zpracoval stejně, jako se připravují Wuyi oolongy.

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,2 Kč. Preferuji velmi.

Přemražená konacha po roce

Loni jsem v lednu strčil do mrazáku konachu gyokuro a jaksi jsem pak na ni zapomněl, takže si při -20 °C pobyla přes rok. Byla ve vzduchotěsném  zip lock sáčku. Teď jsem ji tedy vytáhl a párkrát jsem si ji udělal. Když to shrnu, nepodařilo se mi zaznamenat rozdíl oproti tomu samému čaji, který ale zamrazením neprošel. Což samozřejmě neznamená, že tam změna není, ale chuť není úplně přesný detekční nástroj. Když to shrnu, mrazák je vyhovující místo pro uskladnění čaje, u kterého chci uchovat čerstvost. Ještě poznámka k tomuhle čaji – když jsem pytlík nechával v kuchyni, tak i když byl uzavřený svorkou, tak nálevy ze zhruba poslední třetiny byly dost zvětralé. Situace se trochu zlepšila, když jsem čaj uskladňoval (taktéž zasvorkovaný) v ledničce. Je samozřejmě třeba vzít v úvahu, že tohle je konacha, tedy jemná čajová drť, něco podobného, jako je v pytlících, a oxidací a zvětráváním bude kvůli relativně velké ploše částeček ohrožena mnohem více, než celý list.

Skoro archivní Wuyi Ban Yan

Vytáhl jsem ze svého archivku 2014 Ban Yan Premium Wuyi (Medium-Roasted) Da Hong Pao z JK Teashopu. To je taková lahoda. Plnej hutnej čaj, s výraznou sladkostí, chutí jemné vysokoprocentní čokolády a tóny pečeného ovoce. Provoněl mi celej kancl. I poslední nálevy jsou velmi pěkně pitelné. Je to přesně ten typ DHP, který mám ze všeho nejraději, a zdá se, že si během těch několika let i trochu sedl a zakulatil se. Tenkrát jsem z JK Teashopu objednal ochutnávkovou sadu wuyi oolongů, vybral jsem nakonec dva, a od každého jsem objednal tuším půl kila. Teď už vím, že to byla chyba. Neměl jsem být takovej škrt a vzít aspoň dvě kila.

Nilgiri Havukal Twirl Frost Tea

Další čaj, který jsem si přinesl z Teamountainu je Nilgiri Havukal Twirl Frost Tea. Zimní sklizeň z jižní Indie.

Barva suchého listu je hnědá, místy do zelena, tipsy stříbřité, je jich tam celkem dost. Barva mokrého listu zelenožlutá, místy naoxidovaná do rezava. Vůně suchého listu trochu sušená pomerančová slupka, asi jemně jasmín. Vůně mokrého listu malinko pomeranč, lipový list a květ černého bezu. Barva nálevu světleji žlutohnědá. Pěkné rolování, celé listy, žádná drť.

Chuť je… představte si trochu Bai Mu Dan – lipový list, možná jasmín, trochu skořice,  med, lehká navinulost, trošku citrus, prakticky neznatelná, osvěžujcí hořkotrpkost. (Když jsem to prohnal gaiwanem při mírně nižší louhovací teplotě minutovém louhování, tak se objevila chuť připomínající květ černého bezu. Nálev plný, hladký.) Zhruba střední sladkost, střední chladivost. Vůně ve výdechu poměrně dost dlouhá. Příjemně stimulačně – relaxační. Stress test třetího nálevu: sytá barva, v chuti něco jako jemný červený čaj, mírně vystouplá hořkotrpkost, ale stále přijatelná, chuť sytá s výraznou sladkostí hnědého třtinového cukru, chladivostí. Nálev po stress testu stále pitelný.  Čaj je vícenálevový.

Příprava: 1 g/ 50 ml, první nálev 100 °C na dvě minuty, druhý minuta. Ještě otestuju vodu kolem 90 °C, mám dojem, že by mohla být příznivější. Voda “ v práci“.

Doplnění: druhá příprava 1 g/50 ml, voda do mističky, pak do studeného gaiwanu s čajem, 1 min. louhování tomu čaji vysloveně prospěla, lépe vynikla chuť (ovocný tón, lehce navinulý + květ černého bezu) a prakticky zanikla hořkotrpkost. Druhý nálev jsem zalil stejně horkou vodou a slil asi po deseti vteřinách, je gut a cítím z něj sušený květ černého bezu. Další nálevy jsem zaléval vařící vodou a sléval tak nějak od oka. Mnohem lepší. Tuhle přípravu preferuji.

Cena: 7 Kč/ 1 g. Preferuji (ale asi bych se spokojit s kvalitním Bai Mu Danem, který má podobnou chuť za nižší cenu).

San Xia Dong Pian Lu Cha

Protože jsem mě trochu času, vyrazil jsem si do Teamountain na jejich nové čaje (a odnesl jsem to nevyspáním, ale stálo to za to). Jendou z novinek je taiwanský zelenáč San Xia Dong Pian Lu Cha. Podle prodejce se jedná  o čaj z lístků, které vyrašily při krátkém oteplení v zimních měsících a sklízel se v prosinci 2017. Má pocházet s přirozeně vedené zahrady. Čaj jsem si nechal udělat do testru a zaujal mě hutnou bujónovou chutí. Mám teda lehkou rýmičku, takže další faktory mám poněkud zastřené.

Barva suchého listu je tmavě zelená, do olivova, s tu a tam jasněji zelenými lístky. Barva mokrého listu sytě tmavěji zelená, asi jako tmavší hrášek. Vůně suchého listu je intenzivní, připomíná čokoládu se sušeným ovocem, a tónem sušené mladé trávy. Vůně mokrého listu parfémová, intenzivní čajový bujón, velmi umami, s tónem polévky z čerstvého zeleného hrášku. Lístky jsou spíše drobnější.

Co se týče přípravy, 3 minuty v testeru, a tuším že se zaléval 80 °C do studené nádobky, daly výborný, plný nálev prakticky bez hořkosti a bez stop svíravosti. Ale v Teamountainu mají vodu, která mi tu z kohoutku neteče. Doma jsem testoval kohoutkovou, 1 g/50 ml a zalití 80 °C do studeného gaiwanu, 2 min louhování prvního nálevu a taky to šlo. Zalití vařící vodou nebylo úplně optimální, čaj měl výraznější (ale pořád celkem nízký) obsah hořkotrpkusti. Asi bych k němu tedy přistupoval jako ke gyokuru nebo kvalitní senče.

Příprava v Dobré vodě (nízké TDS) 1 g/50 ml, gaiwan, louhovací teplota 70 °C (ale zaléval jsem 80 °C), první nálev dvě minuty: barva nálevu velice světe žlutozelená, chuť intenzivní smetanově čajová, hladká a plná, se střední sladkostí a středním až silnějším návratem sladkosti. Bez trpkosti, ale s lehounkou osvěžující hořkostí (kupodivu). Vůně z prázdného šálku sušená meruňka a trochu karamelu, ale rýmička, takže… Druhý nálev 1 minuta za stejných podmínek: barva nepatrně sytější, ale nálev pořád výborný.

Neodolal jsem a Dobrou vodu jsem prohnal litinkou, jinak podmínky shodné. Mám dojem, že čaj je jednak mírně sytěji vybarvený, jednak získal navíc trochu „špenátové“ chuti a trochu i toho sušeného ovoce. Možná mírně nižší hořkost.

Osobně si čaj vychutnám spíš v nelitinkové vodě.

A teď si jdu dát vývar s kimči. A možná i vajíčkem.

Cena: 1 g za 5,4 Kč. Preferuji velmi.