Přemražená konacha po roce

Loni jsem v lednu strčil do mrazáku konachu gyokuro a jaksi jsem pak na ni zapomněl, takže si při -20 °C pobyla přes rok. Byla ve vzduchotěsném  zip lock sáčku. Teď jsem ji tedy vytáhl a párkrát jsem si ji udělal. Když to shrnu, nepodařilo se mi zaznamenat rozdíl oproti tomu samému čaji, který ale zamrazením neprošel. Což samozřejmě neznamená, že tam změna není, ale chuť není úplně přesný detekční nástroj. Když to shrnu, mrazák je vyhovující místo pro uskladnění čaje, u kterého chci uchovat čerstvost. Ještě poznámka k tomuhle čaji – když jsem pytlík nechával v kuchyni, tak i když byl uzavřený svorkou, tak nálevy ze zhruba poslední třetiny byly dost zvětralé. Situace se trochu zlepšila, když jsem čaj uskladňoval (taktéž zasvorkovaný) v ledničce. Je samozřejmě třeba vzít v úvahu, že tohle je konacha, tedy jemná čajová drť, něco podobného, jako je v pytlících, a oxidací a zvětráváním bude kvůli relativně velké ploše částeček ohrožena mnohem více, než celý list.

Reklamy

Skoro archivní Wuyi Ban Yan

Vytáhl jsem ze svého archivku 2014 Ban Yan Premium Wuyi (Medium-Roasted) Da Hong Pao z JK Teashopu. To je taková lahoda. Plnej hutnej čaj, s výraznou sladkostí, chutí jemné vysokoprocentní čokolády a tóny pečeného ovoce. Provoněl mi celej kancl. I poslední nálevy jsou velmi pěkně pitelné. Je to přesně ten typ DHP, který mám ze všeho nejraději, a zdá se, že si během těch několika let i trochu sedl a zakulatil se. Tenkrát jsem z JK Teashopu objednal ochutnávkovou sadu wuyi oolongů, vybral jsem nakonec dva, a od každého jsem objednal tuším půl kila. Teď už vím, že to byla chyba. Neměl jsem být takovej škrt a vzít aspoň dvě kila.

Nilgiri Havukal Twirl Frost Tea

Další čaj, který jsem si přinesl z Teamountainu je Nilgiri Havukal Twirl Frost Tea. Zimní sklizeň z jižní Indie.

Barva suchého listu je hnědá, místy do zelena, tipsy stříbřité, je jich tam celkem dost. Barva mokrého listu zelenožlutá, místy naoxidovaná do rezava. Vůně suchého listu trochu sušená pomerančová slupka, asi jemně jasmín. Vůně mokrého listu malinko pomeranč, lipový list a květ černého bezu. Barva nálevu světleji žlutohnědá. Pěkné rolování, celé listy, žádná drť.

Chuť je… představte si trochu Bai Mu Dan – lipový list, možná jasmín, trochu skořice,  med, lehká navinulost, trošku citrus, prakticky neznatelná, osvěžujcí hořkotrpkost. (Když jsem to prohnal gaiwanem při mírně nižší louhovací teplotě minutovém louhování, tak se objevila chuť připomínající květ černého bezu. Nálev plný, hladký.) Zhruba střední sladkost, střední chladivost. Vůně ve výdechu poměrně dost dlouhá. Příjemně stimulačně – relaxační. Stress test třetího nálevu: sytá barva, v chuti něco jako jemný červený čaj, mírně vystouplá hořkotrpkost, ale stále přijatelná, chuť sytá s výraznou sladkostí hnědého třtinového cukru, chladivostí. Nálev po stress testu stále pitelný.  Čaj je vícenálevový.

Příprava: 1 g/ 50 ml, první nálev 100 °C na dvě minuty, druhý minuta. Ještě otestuju vodu kolem 90 °C, mám dojem, že by mohla být příznivější. Voda “ v práci“.

Doplnění: druhá příprava 1 g/50 ml, voda do mističky, pak do studeného gaiwanu s čajem, 1 min. louhování tomu čaji vysloveně prospěla, lépe vynikla chuť (ovocný tón, lehce navinulý + květ černého bezu) a prakticky zanikla hořkotrpkost. Druhý nálev jsem zalil stejně horkou vodou a slil asi po deseti vteřinách, je gut a cítím z něj sušený květ černého bezu. Další nálevy jsem zaléval vařící vodou a sléval tak nějak od oka. Mnohem lepší. Tuhle přípravu preferuji.

Cena: 7 Kč/ 1 g. Preferuji (ale asi bych se spokojit s kvalitním Bai Mu Danem, který má podobnou chuť za nižší cenu).

San Xia Dong Pian Lu Cha

Protože jsem mě trochu času, vyrazil jsem si do Teamountain na jejich nové čaje (a odnesl jsem to nevyspáním, ale stálo to za to). Jendou z novinek je taiwanský zelenáč San Xia Dong Pian Lu Cha. Podle prodejce se jedná  o čaj z lístků, které vyrašily při krátkém oteplení v zimních měsících a sklízel se v prosinci 2017. Má pocházet s přirozeně vedené zahrady. Čaj jsem si nechal udělat do testru a zaujal mě hutnou bujónovou chutí. Mám teda lehkou rýmičku, takže další faktory mám poněkud zastřené.

Barva suchého listu je tmavě zelená, do olivova, s tu a tam jasněji zelenými lístky. Barva mokrého listu sytě tmavěji zelená, asi jako tmavší hrášek. Vůně suchého listu je intenzivní, připomíná čokoládu se sušeným ovocem, a tónem sušené mladé trávy. Vůně mokrého listu parfémová, intenzivní čajový bujón, velmi umami, s tónem polévky z čerstvého zeleného hrášku. Lístky jsou spíše drobnější.

Co se týče přípravy, 3 minuty v testeru, a tuším že se zaléval 80 °C do studené nádobky, daly výborný, plný nálev prakticky bez hořkosti a bez stop svíravosti. Ale v Teamountainu mají vodu, která mi tu z kohoutku neteče. Doma jsem testoval kohoutkovou, 1 g/50 ml a zalití 80 °C do studeného gaiwanu, 2 min louhování prvního nálevu a taky to šlo. Zalití vařící vodou nebylo úplně optimální, čaj měl výraznější (ale pořád celkem nízký) obsah hořkotrpkusti. Asi bych k němu tedy přistupoval jako ke gyokuru nebo kvalitní senče.

Příprava v Dobré vodě (nízké TDS) 1 g/50 ml, gaiwan, louhovací teplota 70 °C (ale zaléval jsem 80 °C), první nálev dvě minuty: barva nálevu velice světe žlutozelená, chuť intenzivní smetanově čajová, hladká a plná, se střední sladkostí a středním až silnějším návratem sladkosti. Bez trpkosti, ale s lehounkou osvěžující hořkostí (kupodivu). Vůně z prázdného šálku sušená meruňka a trochu karamelu, ale rýmička, takže… Druhý nálev 1 minuta za stejných podmínek: barva nepatrně sytější, ale nálev pořád výborný.

Neodolal jsem a Dobrou vodu jsem prohnal litinkou, jinak podmínky shodné. Mám dojem, že čaj je jednak mírně sytěji vybarvený, jednak získal navíc trochu „špenátové“ chuti a trochu i toho sušeného ovoce. Možná mírně nižší hořkost.

Osobně si čaj vychutnám spíš v nelitinkové vodě.

A teď si jdu dát vývar s kimči. A možná i vajíčkem.

Cena: 1 g za 5,4 Kč. Preferuji velmi. 

Mae Salong „Oriental Beuty“

Z předvánoční výpravy do Teamountainu mám v šupleti ještě thajský Mae Salong „Oriental Beauty“ Oolong.

Barva suchého listu je směsná – hnědavé lístečky, stříbřitě zelené tipsy, mokrého kompletně tmavěji hnědavá, místy do zelena. Vůně suchého listu je jemná, lehce sušená tráva, lehce chlebová, sladká. Vůně mokrého se nepopisuje snadno, je příjemná parfémová, květiny, exotické dřevo, citrus, med, lipový květ. Nějak nemám v rejstříku ta vhodná přirovnání. Ale dokázal bych si představit, že bych takovou vůni používal jako osobní parfém. Barva nálevu světle žlutohnědá.

První nálev velice decentní, lipový čaj, med, lehce limetka, mírná mléčná oolongová chuť. Asi jsem měl zvolit pro první krok vroucí vodu, nebo delší čas, list je zjevně hodně vysušený a neotvírá se moc ochotně. V druhém kroku chuť obdobná, jen intenzivnější. Prakticky bez hořkosti a trpkosti.  V dochuti a výdechu trochu anýz/lékořice. Střední sladkost. Stress test třetího nálevu: nálev sytě žlutohnědý, lehká osvěžující hořkost, chutě shodné, jen intenzivnější v oblasti lipového květu a anýzu; velmi intenzivní a vytrvalé ve výdechu. Nálev po stress testu celkem vyčerpaný, ale pitelný se střední až silnější sladkostí (možná i nějaký návrat sladkosti) a anýzem, mírně vystupuje trpkost. Když se ale nálevu dá víc času na louhování, tak dá ještě velmi slušný plný nálev, byť je část chutí z většiny pryč. Čaj je mnohonálevový, prakticky nepřelouhovatelný. Vzhledem k celkové dávce 1,5 g spíš lehce stimulační.

Tenhle materiál je slušný chameleon. Při nižší koncentraci má celkem jiný charakter než když se na něj přitlačí. Bylo by zajímavé zjistit, jak reaguje na vodu s odlišným TDS. Asi bych na něj nešel úplně razantně, aby hořkotrpkost nerušila jemné tóny, ale přeci jen potřebuje vyšší teplotu i koncentraci. Leda by si člověk chtěl vychutnat ty opravdu jemné tóny. Ještě to budu zkoumat, ale preferuji.

Příprava 90 °C, 1 min., 1:50; druhý krok vroucí voda, 1 min.  Cena 5,95 Kč/ 1 g.

Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha

Z mojí nedávné vycházky do Teamountain jsem si přinesl také jeden červený čaj, Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha. Prodejce o něm uvádí, že pochází  z přirozeně vedených zahrad pana Wena v horských oblastech provincie Zhejiang.

Vůně suchého listu lehce sladce chlebová, vůně mokrého listu je výrazně sladká chlebová kůrka, karamel. Barva suchého listu je černohnědá, mokrého spíše srnčí hněď. List je rovnoměrně velký, bez prachu a drti. Nálev má barvu lesního medu. Chuť je medová, pečenější chlebová kůrka s maličkou stopou příjemné svíravosti. Hořkost je prakticky neznatelná, osvěžující. Nálev je hladký a plný. Čaj je vícenálevový, preferuji.

Příprava: vroucí kohoutková voda, poměr 1:50, 1 minuta louhování. Cena 5,55 Kč/1 g.

Testnul jsem ho v išingové konvičce, ale nedopadlo to zrovna dobře. Hodně zmizela medová sladkost a přidal se kovový tón.

Fukamushi Sencha Saemidori

Vyrazil jsem si na předvánoční nákupy do Teamountain, kde jsem narazil na japonský zelenáč Fukamushi Sencha Saemidori. Je to pořádnej bujón, to vám povím.

Barva listu je zelená se žlutými tóny, vůně je čerstvě usušená tráva, kakao a lehce pražený oříšek. Je tam velký obsah drti, takže konvička s jemným sítkem, nebo externí sítko, je na místě. I tak byl nálev výrazně zelený a na dně šálku sedlinka. Ne že by to teda něčemu vadilo.

A teď k chuti. Voda kohoutková. Čaj jsem připravoval v poměru 1 g listu na 25 ml vody, louhovací teplota 70 °C, první nálev jsem louhoval minutu. Jednalo se tedy spíše o přípravu směrem k tradičnějšímu postupu pro kvalitní senchu. Výsledek byl opravdu hezký. Nálev by hustý a pěkně se táhl po jazyku. Koncentrace chuti byla poměrně vysoká, takže už mírně připomínala polévku ze zeleného hrášku. Sladkost asi tak střední, hořkost marginální a svíravost, která se u senči vyskytuje, spíše stopová. Vůně mokrého listu měla výrazný kuřecí bujónový akcent (z domácí drůbeže, ne z těch velkovýkrmových rychlokvašek) a byl také cítit v chuti. Takové mírně razantnější gyokuro, prostě. Příjemný materiál, preferuji. Ale asi bych do něj nešel vyšší teplotou, pokud si dobře pamatuji, takto připravený v čajovně měl hořkost dost znatelnou. Dali jsme se ženou tři pěkné nálevy, asi by se našel ještě jeden navíc a při zkrácení prvního nálevu možná ještě jeden.

Dneska ráno jsem si čaj připravil stejně, jen v poměru 1:50 a použil jsem Dobrou vodu (s nízkým TDS, tedy). Asi mi spíš vyhovuje hustší nálev, řekl bych.

Další verze – Dobrá voda v litince: Slušný plný nálev s mírně potlačenými jemnými tóny, ale hlavně třetí nálev, který jsem nechal víc ustát, měl výraznou chuť do TGY.

Cena: 217 Kč/50 g, tzn. 4,34 Kč/1 g.