2018 AVTO

Dostal se mi do ruky gruzínský květnový červený čaj 2018 AVTO od Petra Síče.

Barva suchého listu hnědočerná, mokrého hnědá, list je drobný, ale v pozdějších nálevech se pěkně rozvine i do větších lístků. Vůně suchého listu je velmi příjemná, čokoládová, lehce vanilka. Vůně mokrého listu „černočajová“, čokoláda, mírně sladká, stopa do kysela. Nálev sytě hnědožlutý. Chuť je plná, hladká, prakticky bez hořkosti a trpkosti, s chlebovostí a muškátem, lehce sladká, s asi tak střední kyselostí. Ta víc vystupuje v koncentrovanějším nálevu. Druhý nálev dobrý, vystoupil v něm černý bez. Stress test třetího nálevu dal hutný, sytě zabarvený čaj s osvěžující lehkou hořkostí. Následující nálev ještě pitelný.

Ten čaj jsem protestoval v koncentraci 1/25, 1/50 a pak i doporučovaných 6 g na 200 ml vody a 20 sec. Ta kyselost je tam vždy, do jednoho šálku jsem si schválně přidal trochu medu a vyšlo to jako čaj s citronem a medem. Prozatím tedy čaj odložím ad acta a uvidím, jestli se během pár let objeví nějaké změny. Jinak jde ale o nepřelouhovatelný, opravdu chutný výrazný červeňák. (Testoval jsem ho i v práci, kde je jiná voda, kyselost byla o něco slabší,ale byla tam.)

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,3 Kč

Edit. Čaj jsem včera přepekl:  2 hod. při 100 °C. Kyselost z velké část zmizela, čaj získal výraznější černobezový akcent, je o něco drsnější na jazyku, ale asi zmizela i část chutí ve spektru černé čokolády.

Edit2: Čaj jsem přepekl i podruhé za stejných podmínek. Z kyselosti zůstala jen stopa, vůně mokrého listu získala nádech pečeného červeného ovoce, čaj získal v chuti lehce napečený akcent a znatelně zesládl do karamelova. Chuť černého bezu zůstala. Kupodivu, ještě po stress testu třetího nálevu je čaj ještě dobře pitelný, wuiy oolongy obvykle po třetím nálevu zdechnou. Řekl bych, že je to způsob, jak se s tímhle materiálem vypořádat. Možná by bylo vůbec nejlepší tenhle materiál zpracovávat jako wuyi oolong a ne jako červený čaj.

Edit3: Čaj jsem přepekl při teplotách cca 90-100-110 °C, každá po dvou hodinách. Byl znatelně hořčí, kyselost se prakticky zcela ztratila, ale nebyl nijak zvlášť zajímavý.

Edit4: Čaj jsem pekl 4 hodiny při 100 °C. Tenhle výsledek byl asi nejlepší. Kyselost zmizela, hořkost ještě nenastoupila, chuť získala mírně sladce karamelový nádech. I v tomto případě ale po něm zůstal takový pocit na patře, jako když si ho člověk trochu odře kyselým bonbonem.

Reklamy

Gruzia Likhauri

Červené čaje nemám příliš v oblibě, protože běžně prodávaná produkce bývá dost nezajímavá a hořká. Samozřejmě, občas mě něco příjemně překvapí, a to se stalo i s gruzínským čajem Gruzia Likhauri z Teamountainu. Tři základní zjištění: je přirozeně sladký, nepřelouhovatelný a vyhovuje mu minerálnější voda.

Barva suchého listu je hnědočerná, barva mokrého je hnědá, se stopami zelené. Vůně suchého listu lehce medově sladká, lehounce zaschlá fermež. Vůně mokrého listu je výrazně medově sladká, muškátová, vůně je příjemná a intenzivní. List je pěkný, celý, bez drti, tipsy příliš nejsou vidět. Barva nálevu je sytě hnědožlutá, jako lesní med. Chuť je prakticky bez hořkosti a trpkosti, silně sladká, muškát, stopa chlebovosti a lipového květu, hladká a plná. Dochuť sladká, trochu karamel nebo melasa, možná stopa lékořice. Stress test třetího nálevu: intenzivnější chuť, možná i trochu se stopou datlí, hořkost ani trpkost nevystoupila, mírná drsnost na jazyku, nálev mírně připomínal starší Da Hong Pao. Dochuť se pak poměrně dlouho držela na jazyku. Nálevy po stress testu pořád dobře pitelné, výrazně nasládlé, i když plnost prvních nálevů samozřejmě nemají, zároveň jsou trochu drsnější na jazyku a potřebují si na listu trochu poležet. Čaj je spíše více (příjemně) stimulační, ale na prázdný žaludek měl ze začátku i pěkný relaxační efekt. Kupodivu nevyvolává pocit hladu, což u mě červeňáky nezřídka dělají. Čaj je vícenálevový.

Já jsem si tenhle čaj doma důkladně otestoval, koupil jsem si láhev Dobré vody (nízké TDS) a udělal jsem si pár příprav. Čaj z ní vychází dost plochý, očesaný o muškátové a další tóny, s výraznou chutí lékořice. Když se voda uvařila v litince, bylo to o něco lepší, pokud jsem vařil v rychlovarce a připravoval v yišingu, byl čaj už celkem dobře pitelný, ale nejlepší byla kohoutková voda uvařená v rychlovarce a gaiwan. Další varianty jsem netestoval. Pak jsem použil pro přípravu i Bonaqu v rychlovarce, čaj z ní byl také dobrý. Velmi by mě zajímalo, jak by čaj chutnal, kdyby někdo list zpracoval stejně, jako se připravují Wuyi oolongy.

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,2 Kč. Preferuji velmi.

Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha

Z mojí nedávné vycházky do Teamountain jsem si přinesl také jeden červený čaj, Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha. Prodejce o něm uvádí, že pochází  z přirozeně vedených zahrad pana Wena v horských oblastech provincie Zhejiang.

Vůně suchého listu lehce sladce chlebová, vůně mokrého listu je výrazně sladká chlebová kůrka, karamel. Barva suchého listu je černohnědá, mokrého spíše srnčí hněď. List je rovnoměrně velký, bez prachu a drti. Nálev má barvu lesního medu. Chuť je medová, pečenější chlebová kůrka s maličkou stopou příjemné svíravosti. Hořkost je prakticky neznatelná, osvěžující. Nálev je hladký a plný. Čaj je vícenálevový, preferuji.

Příprava: vroucí kohoutková voda, poměr 1:50, 1 minuta louhování. Cena 5,55 Kč/1 g.

Testnul jsem ho v išingové konvičce, ale nedopadlo to zrovna dobře. Hodně zmizela medová sladkost a přidal se kovový tón.

Jin Jun Mei (Amana)

Šel jsem nedávno kolem Amany a dostal jsem vzoreček červeného čaje Jin Jun Mei. Podle prodejce pochází z časné jarní sklizně z oblasti Fujian (Wuyi) a je cíleně krátce nakuřovaný.

Vůně suchého listu je sladce chlebová, mokrého medově karamelově-chlebová. Barva
suchého listu je černohnědá, tipsy jsou zlaté, listy drobnější, lesklé. Barva mokrého litu hnědavá. Nálev má barvu lesního medu, čaj barví rychle. Chuť připomíná vypečenou chlebovou kůrku s trochou medu, malinká stopa trpkosti, prakticky bez hořkosti. Nálev je plný a hladký.  Sladkost střední až silnější. Dochuť sladce chlebová, malá stopa trpkosti. Stress test třetího nálevu – výraznější chutě. Nálev po stress testu už celkem vyčerpaný, ale pořád pitelný.

Výborný jemný vícenálevový červený čaj. Preferuji velmi. 497 Kč/100 g – 1 g za 4,97 Kč.

Příprava: cca 1,5 g /75 ml, vařící voda, 1. nálev 25 sec.

 

Prastaré stromy pana Fujimota

Čajovna Teamountain uspořádala minulou neděli zajímavou ochutnávku čajů. Přivezl je pan Fujimoto, Japonec žijící v Číně v oblasti Xishuangbanna, což je nejjižnější část Yunnanu. Pan Fujimoto se zaměřil takřka výhradně na produkci vysoce kvalitních čajů z gu-shu, prastarých čajovníků. Což znamená stromy staré stovky let. Podle toho, co vyprávěl, výprava za takovým materiál znamená tříhodinový pochod do pralesa, několik hodin trhání listí vysokých stromů, a pak samozřejmě pochod zpět (což znamená malé objemy zboží). Kromě jiného hovořil o změnách, které v Číně probíhají. Farmáři oproti minulosti bohatnou, práce je tedy o něco dražší, což také rezultuje ve vyšší cenu. Do určité míry se také mění klima některých čajových hor. Pěstitelé gumovníku totiž vykáceli les, který rostl v jejich podhůří. Z něj se však odpařovala voda, která se v chladnějších horách kondenzovala v mraky a mlhu. Té v důsledku vykácení lesa ubylo, což se podle pana Fujimota zřejmě projeví v chuti čaje. Mlha totiž halila čajovníky v době intenzivního slunečního svitu a omezovala přeměnu aminokyselin na (hořké) katechiny.

Podívejme se ale přímo na čaje. Nakonec jsme ochutnali celkem šest čajů pana Fujimota. Nejprve tři červené, přičemž první byl (pro porovnání) ze stromů starých jen 50-70 let, další pak měly podle poskytnutých informací stáří 300-800 let, pocházely z oblasti na západ a na východ od řeky Mekong. První čaj měl výraznější hořkost mandlového typu, ale také vůni a chuť muškátu a sušených švestek a k tomu značnou sladkost. Vysoká sladkost byla charakteristická pro všechny prezentované čaje. S takovou úrovní jsem se zatím setkal velice zřídka (a nabízí se otázka, jak musely chutnat čaje, které se do Evropy dovážely za starých časů). Je třeba říct, že mezi jednotlivými čaji nebyl žádný přerušovač, takže se dost těžko hodnotí jejich charakter, protože podle mých zkušeností je chuť následného čaje mírně ovlivněna tím předešlým. Pro další dva červené čaje byla charakteristická nižší hořkotrpkost, samozřejmě intenzivní sladkost připomínající řepný cukr, a intenzivní vůně muškátu a sušených švestek. Chuť v ústech byla silná a dlouho přetrvávala. Nálev byl celkem tmavý a mokrý list hnědý.

Poté přišla na řadu dvojice mladých shengů, první měl pocházet se stromů starých 200-400 let, druhý z 300-800 let. Také tyto čaje byly výrazně sladké, spíše ale medově, s výraznou květinovou chutí a vůní, která opravdu dlouho přetrvávala v ústech. Lišily se v podstatě jen hořkotrpkostí. První čaj měl navíc znatelný chladivý, mentolový efekt v ústech a trochu citrus. List byl zelený.

Posledním prezentovaným vzorkem byl shu pu-erh z roku 2010. Velmi hladký, plný a sladký čaj s jemnou hořkostí mandlového typu, bez nepříjemných kompostovacích pachů, jen s lehkou zemitostí.

Přípravy čaje se ujal Martin Hanuš z Klikova, voda se ohřívala v bofuře nad lihovým vařičem (byť se doplňovala z rychlovarky) a čaje se připravovaly v konvičkách. Shu puerh pak připravil pan Fujimoto, použil jednu z konviček Martina Hanuše, se kterou má dobré zkušenosti a která podle něj výborně funguje právě s tímto čajem.

A kolik takové čaje stojí? Nemálo. Červené čaje měly cenovku 4250 Kč za 180 g koláč. Shengy myslím obdobně, ale zahlédl jsem tam koláč s cenou zhruba dvojnásobnou. Cena za účast na ochutnávce byla ale spíše symbolická a šlo o jedinečnou příležitost k tomu, aby si člověk zkalibroval chuť a zjistil, jak by čaj mohl, nebo možná měl, chutnat. Navíc Teamountain akci pěkně připravil, takže to byl pěkně strávený večer.

Vlevo Martin Špimr z Teamountain, vpravo pan Fujimoto

Vlevo Martin Špimr z Teamountain, vpravo pan Fujimoto

Martin Hanuš připravuje čaj

Martin Hanuš připravuje čaj

Koláč červeného čaje

Koláč červeného čaje

Marin Hanuš slévá vodu, kterou se ohřívaly šálky

Marin Hanuš slévá vodu, kterou se ohřívaly šálky

Vlevo list červeného čaje, vpravo mladý sheng

Vlevo list červeného čaje, vpravo mladý sheng

V popředí list mladého shengu, v pozadí červené čaje

V popředí list mladého shengu, v pozadí červené čaje

Čaje, které pan Fujimoto přivezl

Čaje, které pan Fujimoto přivezl

 

Pan Fujimoto připravuje shu puerh v konvičce od Martina Hanuše

Pan Fujimoto připravuje shu puerh v konvičce od Martina Hanuše

Soustředění při nalévání čaje

Soustředění při nalévání čaje

Fotografové si přípravu čaje také užili

Fotografové si přípravu čaje také užili

 

 

Formosa special wild black tea Mi Xiang

Červený čaj Formosa special wild black tea Mi Xiang jsem si donesl z Amany. Zaujala mě na něm zajímavá vůně. Podle prodejce má pocházet z Taiwanu.

Barva suchého listu je černohnědá, občas hnědý kousek, mokrého hnědá. Vůně suchého listu je muškátová, intenzivní, nasládlá, mokrého chlebová, medově nasládlá. Barva nálevu hnědozlatá. Chuť je jemněji černočajová, chlebová s muškátovým tónem, výrazně nasládlá (zvláště při použití Dobré vody s nízkým TDS) s nepatrnou hořkostí a trpkostí, dochuť obdobná, vytrvalá. Stress test třetího nálevu dal jen nepatrně zvýšenou hořkost bylinného typu. Nálev po stress testu slabší, ale pořád pitený a výrazně sladký. Efekt spíše stimulační. Čaj je vícenálevový. Jemnější materiál s plnou chutí a výraznou sladkostí. Chutí si blíží některým hodně oxidovaným Wuyi oolongům. Preferuji.

Příprava 2 g/75 ml, 1 min louhování, vařící voda.

Cena: 270 Kč/30 g, tedy 9 Kč/ 1 g.

Wild black tea

Spolu se zásilkou od pana Hojo jsem dostal vzorek červeného čaje Wild black tea. Vůně suchého listu je sytá, výrazné sušené ovoce až jasmín, mokrého nepříliš výrazná, s akcentem chlebové střídky. Barva suchého listu je černohnědá, některé lístky jsou tmavě červené. Barva mokrého listu „srnčí“ hněď. Podle prodejce jde o jarní sklizeň z dovoce rostoucích čajovníků z Yunnanu.

Chuť je velmi jemná. Výrazná sladkost, prakticky žádná hořkost a stopová trpkost. Mírná chlebová chuť a samozřejmě tóny jemného červeného čaje, znatelný muškát.  Stress test třetího nálevu – jen výraznější chuť a sladkost, hořkotrpkost stále nepatrná. Připomíná to trochu oolongy. Efekt stimulační. Původní příprava 1,5 g na 75 ml a 1,5 min. louhování dala dost nevýrazný nálev, takže já bych zvolil větší koncentraci. Čaj je vícenálevový.

20 g za 900 yenů, to je nějakých 10,4 Kč/g. To už mi přijde hodně.