Formosa Black Tea

Od Hoja mi dorazil také taiwanský červený čaj Formosa Black Tea.

Barva suchého listu černá, mokrého hnědá. Vůně suchého listu je intenzivní, pomerančová kůra, lehce chlebová kůrka. Vůně mokrého listu pomerančová kůra, chleba s medem a máslem, muškát, v bezinky. Barva nálevu lesní med. Chuť je jemná, ale intenzivní, muškát, chlebová kůrka, lehce umami, v druhém nálevu výrazně bezinky. Chladivý mentolový efekt. Lehce sladký. Prakticky bez hořkosti a trpkosti, malinko drsný jazyk. Dlouhá dochuť, vůně se drží ve výdechu docela dlouho, mírný návrat sladkosti. Medová vůně z šálku. Stress test třetího nálevu – jen intenzivnější metolovo-bezinková chuť, žádný, nepatrné větší hořko-svíravost.

1 g/50 ml, vařící voda, první nálev cca 1 min.

1050 yenů za 15 g, tzn. 15 Kč/1 g. Nejzajímavější na tom je vůně suchého listu. Poměr cena/výkon mi nepřijde úplně zajímavý.

Podzim? Čas na masalu!

Podzim je přesně to období, kdy si častěji k snídani dávám masalu. Tedy čaj s kořením (tradiční příprava, hehe), mlékem a cukrem. Narazil jsem nedávno na web Cejlonské koření, kde kromě jiného mají i příslušné koření, a to ve dvou variantách: Vishnu a Agni. Složení je stejné: kardamom, cejlonská skořice, pepř, hřebíček, fenykl, jen Agni navíc obsahuje chilli, takže je mírně pálivé. Ale fakt jen mírně. Koření je zjevně mleté čerstvě, protože chuť je opravdu plná a vůně intenzivni. Asi je zbytečné ji popisovat, jednak to úplně přesně nejde, jednak se dá odvodit z popsané kombinace koření. Kdo nemá doma černý čaj, tak si může pořídit variantu, u které je příslušný černý čaj přiložen. Pokud by někdo využíval černý čaj z vlastního zdroje, je vhodné vzít v úvahu, že intenzivní chuť koření přebije všechny jemné složky v čaji.

Příprava je jednoduchá: koření do vody s mlékem, uvést do varu, vypnout, přihodit černý čaj, nechat dvě minuty louhovat. Slít, přidat cukr, spíše více. Musím konstatovat, že doporučení výrobce sladit „bílým cukrem, třtinový cukr či med ruší chuť koření“ podporuji. Vyzkoušel jsem med i bílý cukr a varianta s cukrem byla jednoznačně čistější v chuti. Přípravu jsem si přizpůsobil: koření a čaj vařím jen ve vodě, po slití dolévám mlékem. Jednak nemusím čekat, až čaj vychladne, jednak se nemusí obávat, že se mléko přichytí, převaří atd.

Prodejce má v nabídce řadu dalších zajímavostí, za sebe doporučuji 70% madagaskarskou čokoládu, má skutečně intenzivní chuť.

Je teda zvláštní, že já dostávám na masalu chuť prakticky jen na podzim, když se začne dřív stmívat a udělají se takové ty ranní mlhy. Přitom v zemi původu je to nápoj, který se pije naprosto běžně a za zcela jiných podmínek.

2018 AVTO

Dostal se mi do ruky gruzínský květnový červený čaj 2018 AVTO od Petra Síče.

Barva suchého listu hnědočerná, mokrého hnědá, list je drobný, ale v pozdějších nálevech se pěkně rozvine i do větších lístků. Vůně suchého listu je velmi příjemná, čokoládová, lehce vanilka. Vůně mokrého listu „černočajová“, čokoláda, mírně sladká, stopa do kysela. Nálev sytě hnědožlutý. Chuť je plná, hladká, prakticky bez hořkosti a trpkosti, s chlebovostí a muškátem, lehce sladká, s asi tak střední kyselostí. Ta víc vystupuje v koncentrovanějším nálevu. Druhý nálev dobrý, vystoupil v něm černý bez. Stress test třetího nálevu dal hutný, sytě zabarvený čaj s osvěžující lehkou hořkostí. Následující nálev ještě pitelný.

Ten čaj jsem protestoval v koncentraci 1/25, 1/50 a pak i doporučovaných 6 g na 200 ml vody a 20 sec. Ta kyselost je tam vždy, do jednoho šálku jsem si schválně přidal trochu medu a vyšlo to jako čaj s citronem a medem. Prozatím tedy čaj odložím ad acta a uvidím, jestli se během pár let objeví nějaké změny. Jinak jde ale o nepřelouhovatelný, opravdu chutný výrazný červeňák. (Testoval jsem ho i v práci, kde je jiná voda, kyselost byla o něco slabší,ale byla tam.)

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,3 Kč

Edit. Čaj jsem včera přepekl:  2 hod. při 100 °C. Kyselost z velké část zmizela, čaj získal výraznější černobezový akcent, je o něco drsnější na jazyku, ale asi zmizela i část chutí ve spektru černé čokolády.

Edit2: Čaj jsem přepekl i podruhé za stejných podmínek. Z kyselosti zůstala jen stopa, vůně mokrého listu získala nádech pečeného červeného ovoce, čaj získal v chuti lehce napečený akcent a znatelně zesládl do karamelova. Chuť černého bezu zůstala. Kupodivu, ještě po stress testu třetího nálevu je čaj ještě dobře pitelný, wuiy oolongy obvykle po třetím nálevu zdechnou. Řekl bych, že je to způsob, jak se s tímhle materiálem vypořádat. Možná by bylo vůbec nejlepší tenhle materiál zpracovávat jako wuyi oolong a ne jako červený čaj.

Edit3: Čaj jsem přepekl při teplotách cca 90-100-110 °C, každá po dvou hodinách. Byl znatelně hořčí, kyselost se prakticky zcela ztratila, ale nebyl nijak zvlášť zajímavý.

Edit4: Čaj jsem pekl 4 hodiny při 100 °C. Tenhle výsledek byl asi nejlepší. Kyselost zmizela, hořkost ještě nenastoupila, chuť získala mírně sladce karamelový nádech. I v tomto případě ale po něm zůstal takový pocit na patře, jako když si ho člověk trochu odře kyselým bonbonem.

Gruzia Likhauri

Červené čaje nemám příliš v oblibě, protože běžně prodávaná produkce bývá dost nezajímavá a hořká. Samozřejmě, občas mě něco příjemně překvapí, a to se stalo i s gruzínským čajem Gruzia Likhauri z Teamountainu. Tři základní zjištění: je přirozeně sladký, nepřelouhovatelný a vyhovuje mu minerálnější voda.

Barva suchého listu je hnědočerná, barva mokrého je hnědá, se stopami zelené. Vůně suchého listu lehce medově sladká, lehounce zaschlá fermež. Vůně mokrého listu je výrazně medově sladká, muškátová, vůně je příjemná a intenzivní. List je pěkný, celý, bez drti, tipsy příliš nejsou vidět. Barva nálevu je sytě hnědožlutá, jako lesní med. Chuť je prakticky bez hořkosti a trpkosti, silně sladká, muškát, stopa chlebovosti a lipového květu, hladká a plná. Dochuť sladká, trochu karamel nebo melasa, možná stopa lékořice. Stress test třetího nálevu: intenzivnější chuť, možná i trochu se stopou datlí, hořkost ani trpkost nevystoupila, mírná drsnost na jazyku, nálev mírně připomínal starší Da Hong Pao. Dochuť se pak poměrně dlouho držela na jazyku. Nálevy po stress testu pořád dobře pitelné, výrazně nasládlé, i když plnost prvních nálevů samozřejmě nemají, zároveň jsou trochu drsnější na jazyku a potřebují si na listu trochu poležet. Čaj je spíše více (příjemně) stimulační, ale na prázdný žaludek měl ze začátku i pěkný relaxační efekt. Kupodivu nevyvolává pocit hladu, což u mě červeňáky nezřídka dělají. Čaj je vícenálevový.

Já jsem si tenhle čaj doma důkladně otestoval, koupil jsem si láhev Dobré vody (nízké TDS) a udělal jsem si pár příprav. Čaj z ní vychází dost plochý, očesaný o muškátové a další tóny, s výraznou chutí lékořice. Když se voda uvařila v litince, bylo to o něco lepší, pokud jsem vařil v rychlovarce a připravoval v yišingu, byl čaj už celkem dobře pitelný, ale nejlepší byla kohoutková voda uvařená v rychlovarce a gaiwan. Další varianty jsem netestoval. Pak jsem použil pro přípravu i Bonaqu v rychlovarce, čaj z ní byl také dobrý. Velmi by mě zajímalo, jak by čaj chutnal, kdyby někdo list zpracoval stejně, jako se připravují Wuyi oolongy.

Příprava: 1 g/25 ml, vařící voda, bez oplachu, první nálev 40 sec, druhý tak deset, gaiwan. Cena: 1 g/2,2 Kč. Preferuji velmi.

Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha

Z mojí nedávné vycházky do Teamountain jsem si přinesl také jeden červený čaj, Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha. Prodejce o něm uvádí, že pochází  z přirozeně vedených zahrad pana Wena v horských oblastech provincie Zhejiang.

Vůně suchého listu lehce sladce chlebová, vůně mokrého listu je výrazně sladká chlebová kůrka, karamel. Barva suchého listu je černohnědá, mokrého spíše srnčí hněď. List je rovnoměrně velký, bez prachu a drti. Nálev má barvu lesního medu. Chuť je medová, pečenější chlebová kůrka s maličkou stopou příjemné svíravosti. Hořkost je prakticky neznatelná, osvěžující. Nálev je hladký a plný. Čaj je vícenálevový, preferuji.

Příprava: vroucí kohoutková voda, poměr 1:50, 1 minuta louhování. Cena 5,55 Kč/1 g.

Testnul jsem ho v išingové konvičce, ale nedopadlo to zrovna dobře. Hodně zmizela medová sladkost a přidal se kovový tón.

Jin Jun Mei (Amana)

Šel jsem nedávno kolem Amany a dostal jsem vzoreček červeného čaje Jin Jun Mei. Podle prodejce pochází z časné jarní sklizně z oblasti Fujian (Wuyi) a je cíleně krátce nakuřovaný.

Vůně suchého listu je sladce chlebová, mokrého medově karamelově-chlebová. Barva
suchého listu je černohnědá, tipsy jsou zlaté, listy drobnější, lesklé. Barva mokrého litu hnědavá. Nálev má barvu lesního medu, čaj barví rychle. Chuť připomíná vypečenou chlebovou kůrku s trochou medu, malinká stopa trpkosti, prakticky bez hořkosti. Nálev je plný a hladký.  Sladkost střední až silnější. Dochuť sladce chlebová, malá stopa trpkosti. Stress test třetího nálevu – výraznější chutě. Nálev po stress testu už celkem vyčerpaný, ale pořád pitelný.

Výborný jemný vícenálevový červený čaj. Preferuji velmi. 497 Kč/100 g – 1 g za 4,97 Kč.

Příprava: cca 1,5 g /75 ml, vařící voda, 1. nálev 25 sec.

 

Prastaré stromy pana Fujimota

Čajovna Teamountain uspořádala minulou neděli zajímavou ochutnávku čajů. Přivezl je pan Fujimoto, Japonec žijící v Číně v oblasti Xishuangbanna, což je nejjižnější část Yunnanu. Pan Fujimoto se zaměřil takřka výhradně na produkci vysoce kvalitních čajů z gu-shu, prastarých čajovníků. Což znamená stromy staré stovky let. Podle toho, co vyprávěl, výprava za takovým materiál znamená tříhodinový pochod do pralesa, několik hodin trhání listí vysokých stromů, a pak samozřejmě pochod zpět (což znamená malé objemy zboží). Kromě jiného hovořil o změnách, které v Číně probíhají. Farmáři oproti minulosti bohatnou, práce je tedy o něco dražší, což také rezultuje ve vyšší cenu. Do určité míry se také mění klima některých čajových hor. Pěstitelé gumovníku totiž vykáceli les, který rostl v jejich podhůří. Z něj se však odpařovala voda, která se v chladnějších horách kondenzovala v mraky a mlhu. Té v důsledku vykácení lesa ubylo, což se podle pana Fujimota zřejmě projeví v chuti čaje. Mlha totiž halila čajovníky v době intenzivního slunečního svitu a omezovala přeměnu aminokyselin na (hořké) katechiny.

Podívejme se ale přímo na čaje. Nakonec jsme ochutnali celkem šest čajů pana Fujimota. Nejprve tři červené, přičemž první byl (pro porovnání) ze stromů starých jen 50-70 let, další pak měly podle poskytnutých informací stáří 300-800 let, pocházely z oblasti na západ a na východ od řeky Mekong. První čaj měl výraznější hořkost mandlového typu, ale také vůni a chuť muškátu a sušených švestek a k tomu značnou sladkost. Vysoká sladkost byla charakteristická pro všechny prezentované čaje. S takovou úrovní jsem se zatím setkal velice zřídka (a nabízí se otázka, jak musely chutnat čaje, které se do Evropy dovážely za starých časů). Je třeba říct, že mezi jednotlivými čaji nebyl žádný přerušovač, takže se dost těžko hodnotí jejich charakter, protože podle mých zkušeností je chuť následného čaje mírně ovlivněna tím předešlým. Pro další dva červené čaje byla charakteristická nižší hořkotrpkost, samozřejmě intenzivní sladkost připomínající řepný cukr, a intenzivní vůně muškátu a sušených švestek. Chuť v ústech byla silná a dlouho přetrvávala. Nálev byl celkem tmavý a mokrý list hnědý.

Poté přišla na řadu dvojice mladých shengů, první měl pocházet se stromů starých 200-400 let, druhý z 300-800 let. Také tyto čaje byly výrazně sladké, spíše ale medově, s výraznou květinovou chutí a vůní, která opravdu dlouho přetrvávala v ústech. Lišily se v podstatě jen hořkotrpkostí. První čaj měl navíc znatelný chladivý, mentolový efekt v ústech a trochu citrus. List byl zelený.

Posledním prezentovaným vzorkem byl shu pu-erh z roku 2010. Velmi hladký, plný a sladký čaj s jemnou hořkostí mandlového typu, bez nepříjemných kompostovacích pachů, jen s lehkou zemitostí.

Přípravy čaje se ujal Martin Hanuš z Klikova, voda se ohřívala v bofuře nad lihovým vařičem (byť se doplňovala z rychlovarky) a čaje se připravovaly v konvičkách. Shu puerh pak připravil pan Fujimoto, použil jednu z konviček Martina Hanuše, se kterou má dobré zkušenosti a která podle něj výborně funguje právě s tímto čajem.

A kolik takové čaje stojí? Nemálo. Červené čaje měly cenovku 4250 Kč za 180 g koláč. Shengy myslím obdobně, ale zahlédl jsem tam koláč s cenou zhruba dvojnásobnou. Cena za účast na ochutnávce byla ale spíše symbolická a šlo o jedinečnou příležitost k tomu, aby si člověk zkalibroval chuť a zjistil, jak by čaj mohl, nebo možná měl, chutnat. Navíc Teamountain akci pěkně připravil, takže to byl pěkně strávený večer.

Vlevo Martin Špimr z Teamountain, vpravo pan Fujimoto

Vlevo Martin Špimr z Teamountain, vpravo pan Fujimoto

Martin Hanuš připravuje čaj

Martin Hanuš připravuje čaj

Koláč červeného čaje

Koláč červeného čaje

Marin Hanuš slévá vodu, kterou se ohřívaly šálky

Marin Hanuš slévá vodu, kterou se ohřívaly šálky

Vlevo list červeného čaje, vpravo mladý sheng

Vlevo list červeného čaje, vpravo mladý sheng

V popředí list mladého shengu, v pozadí červené čaje

V popředí list mladého shengu, v pozadí červené čaje

Čaje, které pan Fujimoto přivezl

Čaje, které pan Fujimoto přivezl

 

Pan Fujimoto připravuje shu puerh v konvičce od Martina Hanuše

Pan Fujimoto připravuje shu puerh v konvičce od Martina Hanuše

Soustředění při nalévání čaje

Soustředění při nalévání čaje

Fotografové si přípravu čaje také užili

Fotografové si přípravu čaje také užili