Prostě jsem nemohl odolat: Keramika Koller

Právě jsem se vrátil z Vyšehradu, Čajomír fest mě zaujal. Měli tam všechno! Sekací samuraje, mávací tajči, japonské/čínské babičky v dobových oděvech, spousty ezověcí, kterým nerozumím, ochutnávky čajů, prodejce čajů (obvyklí podezřelí) a hromady čajové keramiky. I když těch věcí mám doma celkem dost, tak jsem neodolal produkci Keramika Koller (Hudlice u Berouna), a to konkrétně vázičkám na čajové moře, vysokým mezi sedmi a devíti centimetry, a jedné čajové mističce, kousek po 150 Kč. Víc jsem nenakoupil, protože mi došly prachy! A to bylo jediné štěstí. Ty kousky se mi velice líbí, mají charakter, a pán byl velmi příjemný. Mám tedy pnutí na fest zajít i v neděli a trochu to tam probrat. No posuďte sami.

 

Reklamy

Další zadržená zásilka čaje

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) informovala, že nevpustila do vnitřního trhu EU zásilku čaje z Číny. Výsledky rozborů předmětné šarže potraviny s názvem Imperial Grade Jasmine Pearls prokázaly, který výrobce na zásilce označil za „Certified Organic“, že čaj překračuje maximální povolené limity u čtyř druhů pesticidů.
Rozbor stanovil koncentraci insekticidu fipronil na 0,023 miligramů na kilogram (mg/kg), (maximální povolený limit je 0,005 mg/kg); hexaflumuron (termiticid) na 0,03 mg/kg (maximální povolený limit je 0,01 mg/kg); pyridaben (akaricid) na 0,12 mg/kg (maximální povolený limit je 0,05 mg/kg) a tolfenpyrad (insekticid) na 0,45 mg/kg (maximální povolený limit je 0,01 mg/kg).
Dodavatelem čaje z Číny je společnost Wang Hong Yao, Yunnan Sourcing, Kunming Park, Phase II, Panlong District, KUNMING, Yunnan a příjemcem v ČR je provozovatel Martin Špimr, Praha.

Podle vyjádření Martina Špimra prodejce čaj nabízel jako Imperial Grade Jasmine Pearl Organic Certified Green Tea a ujistil, že je tento čaj bezpečný a jeho producent má certifikát o organické (bio) produkci od německé agentury Ceres. Tento certifikát, který je platný do prosince roku 2018, měl také M. Špimr k dispozici. „Nebylo v mých silách učinit více a mohl jsem se pouze spolehnout na slovo dodavatele, jeho dobrou pověst a platný certifikát o organické produkci výrobce,“ shrnul s tím, že kontrolu ze strany SZPI uvítal. Celé vyjádření najdete na facebooku firmy: https://www.facebook.com/teamountaincz-162645803809668/

Výrazné překročení limitů reziduí u zásilky čaje

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) ve spolupráci s Celním úřadem Praha Ruzyně zajistila nevyhovující zásilku čajů z Číny, kterou nepropustila do vnitřního trhu ČR. Informovala o tom v tiskové zprávě.

Z celkového množství 38,5 kg čaje doručeného do prostorů Letiště Václava Havla v Praze, byly do laboratoře odebrány tři vzorky, u kterých analýza potvrdila přítomnost různých typů pesticidů. Jednalo se o:

  • White Tea Shou Mei – překročení limitu insekticidů: dinotefuran (0,23 mg/kg, limit 0,01 mg/kg), imidacloprid (0,14 mg/kg, limit 0,05 mg/kg), lufenuron (0,20 mg/kg, limit 0,02 mg/kg),  pyridaben (0,17 mg/kg, limit 0,05 mg/kg), tolfenpyrad (1,2 mg/kg, limit 0,01 mg/kg), a triazophos (0,13 mg/kg, limit 0,02 mg/kg).
  • WAN GONG GU SHU PU’ER TEA – koncentrace insekticidu tolfenpyrad v množství 0,049 mg/kg, přičemž maximální povolené množství je 0,01 mg/kg.
  • Green Tea Xian Cha – obsahoval insekticid dinotefuran v množství 0,022 mg/kg, jeho maximální povolené množství činí 0,01 mg/kg.

Dodavatelem čaje do ČR byla společnost Guangzhou City Liwan District Longwan Wang Tea Line, Čína. Zásilka nebyla propuštěna na trh v ČR, byla nařízena její likvidace a čeští spotřebitelé tak byli ochráněni.

Přemražená konacha po roce

Loni jsem v lednu strčil do mrazáku konachu gyokuro a jaksi jsem pak na ni zapomněl, takže si při -20 °C pobyla přes rok. Byla ve vzduchotěsném  zip lock sáčku. Teď jsem ji tedy vytáhl a párkrát jsem si ji udělal. Když to shrnu, nepodařilo se mi zaznamenat rozdíl oproti tomu samému čaji, který ale zamrazením neprošel. Což samozřejmě neznamená, že tam změna není, ale chuť není úplně přesný detekční nástroj. Když to shrnu, mrazák je vyhovující místo pro uskladnění čaje, u kterého chci uchovat čerstvost. Ještě poznámka k tomuhle čaji – když jsem pytlík nechával v kuchyni, tak i když byl uzavřený svorkou, tak nálevy ze zhruba poslední třetiny byly dost zvětralé. Situace se trochu zlepšila, když jsem čaj uskladňoval (taktéž zasvorkovaný) v ledničce. Je samozřejmě třeba vzít v úvahu, že tohle je konacha, tedy jemná čajová drť, něco podobného, jako je v pytlících, a oxidací a zvětráváním bude kvůli relativně velké ploše částeček ohrožena mnohem více, než celý list.

EFSA hodnotila bezpečnost katechinů

Evropský úřad pro bezpečnost potravin hodnotil bezpečnost katechinů ze zeleného čaje. Dospěl k závěru, že katechiny z infuzí zeleného čaje a podobných nápojů jsou obecně bezpečné. Pokud se ale užívají jako doplněk stravy, mohou v dávce 800 mg/den nebo vyšší způsobovat zdravotní problémy, konkrétně poškození jater.

To je zatím lehký nástřel, víc až si to pročtu.

Japonské konvičky – není jen kyusu

Hledal jsem cosi na internetech, a konečně se mi podařilo najít odpověď na otázku, proč si lidi pálí prsty při používání houhinu, i když je to naprosto nelogické.

Ale popořádku. Existují zhruba čtyři druhy japonských čajových konviček, jak ukazuje, i s obrázky, tento web. V našich končinách je nejznámější yokode no kyusu, obecně známá jen jako kyusu. Je to obvyklá konvička, které trčí držadlo za strany. Osobně je používám rád a nejraději mám tu, kterou jsem před mnoha lety koupil ženě. Je neobvyklá tím, že má asymetrický knoflík na víčku, takže se dá rukou držet držadlo a palcem se přes knoflík drží víčko mnohem pohodlněji, než když je ve středu. Člověk pak nemá při nalévání strach, že mu padne do šálků a nemusí si dopomáhat druhou rukou. Dalším typem je atode no kyusu, v podstatě je to klasická konvička s ouškem z boku. Posledním „konvičkovým“ typem je uwade no kyusu (dobin), která má držadlo nahoře a větší objem, určená je pro větší společnost. A teď se dostáváme k již zmíněnému houhinu. Připomíná gaiwan, ale bez oněch vytažených okrajů, které zajišťují bezpečnou manipulaci i při používání vařící vody. Důvodem je, že v houhinu se připravují vysoce kvalitní japonské zelené čaje, u kterých se používá teplota vody do 60 °C, a tam již spálení nehrozí. A vice versa, pokud udržíte bez problémů houhin v ruce, je v něm ideální teplota nálevu pro přípravu gyokura.

Další podrobnosti k japonské keramice třeba zde.

Vroucí vodou na zelený čaj

To, že je pro chuť čaje klíčová teplota použité vody, je obecně známo. Zásadním problémem ale je, že se výše teploty pro jednotlivé čaje paušalizuje bez přihlédnutí ke konkrétním vlastnostem materiálu. Obecně se tvrdí, že zelené čaje by se neměly zalévat vroucí vodou. Důvody jsou jistě nasnadě, nástřel je například v tomto článku o japonských zelených čajích. Ale existují zelené čaje, pro které je namístě používat vroucí vodu, naposledy na to upozornil Stéphane Erler‏ na svém blogu Tea Masters. Stéphane Erler je známá odborná autorita v oblasti čaje a není s tímto názorem osamocen. Tvrdí, že u želeného čaje dosáhl nejlepších výsledků s vodu, která právě dosáhla bodu varu.

Na blogu připomíná, že existují tři typy zelených čajů (podle způsobu, jakým se zastavuje oxidace) sušené na woku, v peci a napařované (poslední případ zahrnuje většinou japonské čaje). Dodává, že to, o čem píše, se vztahuje především na první dva. Vhodnost vysoké teploty zdůvodňuje skutečností, že velmi kvalitní čaje jsou tvořeny pupeny, tedy malými, ještě nerozvinutými lístky, a  voda o vysoké teplotě je potřeba k tomu, aby do nich pronikla a extrahovala aroma. Zároveň ale nepotřebují k extrakci delší čas. Jako možný způsob přípravy uvádí naplnění nádobky horkou vodou do poloviny, přidání čaje, a dolití zbytku vody. Upozorňuje, že klíčová pro takovou přípravu je kvalita čaje. Důvody, proč obchodníci doporučují nižší teplotu, jsou podle něj dva – je to bezpečné a nehrozí přelouhování, ev. jsou čaje horší kvality a nesnesou vyšší teplotu. Takové čaje při zalití vařicí vodou dávají hořký a drsný nálev.

Další chybou, je používání přílišného množství listu, zelené čaje by se měly vařit spíše lehčí. Obě chyby podle Stéphane Erlera spolu souvisejí. Nízká teplota vody z listu dostane méně aromat, a proto se ho dává více.

A já si k tomu taky přisadím. Pro japonské čaje to úplně neplatí – nebo platí, jak se na to podíváme. V dnešní době jsou založeny na sladkotrpké umami chuti, které se snáze dosahuje při nižší teplotě kvůli odlišné rychlosti louhování umami (aminokyseliny, rychleji se louží už při nižší teplotě) a hořčin (kofein, polyfenoly – potřebují vyšší teplotu). Nejedná se ale také o tipsové čaje! Zároveň se také jedná obvykle o materiál z níže položených intenzivně provozovaných farem, takže, podle mých zkušeností, tyhle čaje nemají dost silnou složku aromat, která by mělo smysl vylouhovat ven vařicí vodou. Výjimky existují, nabízí například Hojo. Pro naprostou většinu japonských čajů, se kterými jsem se setkal, ale platí, že příjemnější výsledek dává použití nižších teplot.

Kvalitní čínské zelené čaje, tedy s vysokým podílem tipsů (které jsou ale drahé a vlastně je moc nevídám) vysokou teplotu vody podle mojí zkušenosti nezřídka vyžadují, při nižší jsou mdlé. A pak je tu individuální preference chutí. Někomu vadí i menší stopa hořčin, jiný ji považuje za potřebnou, nebo ji dokonce vyžaduje. Důvody jsou různé, odlišná schopnost vnímat hořké chutě, například.

A závěr? Obvyklý. S čajem je vhodné si trochu zacvičit – podívat se, jak reaguje na různé teploty a koncentrace, aby z něj čajmen dokázal dostat optimální chuť.