Ulovil jsem si vázičku

Zastavil jsem se na posledním Čajomír festu na Vyšehradě, víceméně jen na otočku. Většinu prodejců čajů, kteří se tam prezenují, zpravidla znám. Co mě ale obvykle zaujme, jsou tuzemští producenti keramiky. Zatímco zdejší čajovny často berou zboží od několika velkých dovozců, keramici prezentují vlastní tvorbu, která myslím vůbec není špatná. Mnohdy se jedná o výrobky v duchu japonského umění nedokonalosti, wabi-sabi, což je styl, který mám rád, protože poskytne odpočinutí od poměrně často se vyskytující průmyslové souměrnosti, dokonalosti, jednoduchosti a účelnosti. Jakkoliv bych se nedivil, kdyby touha po dokonalosti, čistých liniích atd. kdysi nevykrystalizovala jako důsledek dlouhodobého používání nedokonalých rukodělných výrobků.

Také letos se mi podařilo ulovit něco zajímavého, malou vázičku s metalickou glazurou z produkce Čajových bytostí. Na linkovaných stránkách najdete další ukázky z jejich produkce. Vázička stála 350 Kč.

Čajomír probíhal víceméně jako obvykle, zahlédl jsem tam ukázky japonské kultury, nějakou jógu a jiné taji, zmíněné prodejce keramiky, čajů a produktů z čaje odvozených a nějaké ezoterično a podobné čakry a přívěšky. Kdo si zaplatil pásku, měl možnost si přisednout k ochutnávkovým místům, popít a pokecat s čajmistry. Venkoncem pohodová akce soudím.

Čerstvý přírůstek od Čajových bytostí

 

Další sortiment Čajových bytostí (myslím)

 

Část prodejní plochy

Návštěvnost Čajomíru byla pěkná

Když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli výhledu se na Vyšehrad vyplatí zajít

Reklamy

Gaiwan do každé rodiny

Zdechnul mi starý mobil, takže jsem si musel pořídil nový. Zjišťuji, že technika udělal krok dopředu a jak na fotky, tak na videa z nového přístroje se dá dívat. Takže jsem připravil krátké video k mému oblíbenému nádobí na přípravu čaje – gaiwanu. Dost se liší a pro pohodlné a příjemné čajování se podle mého názoru hodí jen některé tvary. Především by měl mít gaiwan dostatečně vytažené okraje, aby nepálil do prstů.

Improvizovaný liháč pro každou příležitost

Hledal jsem ondyma něco na internetech, a narazil jsem na stránky zabývající se vandrováním nalehko. Spousta zajímavých tipů, které jsem používal už asi tak před dvaceti lety, když jsem chodil s batohem po hřebenech slovenských hor a empiricky si potvrdil poučku, že gram x kilometr = kilogram. Jsem dobrej, já vím.

A teď k věci. Návod na výrobu improvizovaného liháče z plechovky je na stránkách více než jasný, já jsem použil plechovku od tuňáka a vrtačku. Děrovací kleště jsou asi lepší, protože vrtačka dělá uvnitř ostré otřepy. Ale kleště nemám a nebudu si je kvůli otestování téhle možnosti kupovat. Jak je vidět na fotkách, hořák funguje. Naplnil jsem ho zhruba malou štamprdlí technického lihu, na které jsem uvařil v litince půl litr vody za 4:30. Je to přijatelné, venkoncem to nesmrdělo a je to rozumná a mimořádně levná alternativa k všelikým hořákům. Dá se brát s sebou na venkovní čajování, pokud se nechceme tahat s všelijakými udělátky a není čas nebo chuť roztápět dřevěné uhlí. A co mi přijde úplně skvělé, můžu to šoupnout doma dovnitř hibači a vařit si tak v litince na hezkých kamínkách. Trochu očoudí spodek litinky a pokud nějaký líh po dovaření zbyde, tak se halt musí nechat dohořet.

horak1 horak2

Kunzan quest: shrnutí

Loni na podzim mi přišla z Japonska od pana Hojo litinová konvice na vodu z dílny Kunzan. Jedná se o nádobu vyráběnou tradičním způsobem, specifické pro ni je, že vnitřek je tvořen redukovaným železem, pozná se to podle šedavého zabarvení. To je faktor, který má mít vliv na chuť čaje. Pan Hojo je toho názoru, že čaj připravený z takové vody je sladký a plný, lahodný, což je způsobeno právě tím, že se do vody uvolní trochu železa. Má mít také silnější dochuť. Je ale třeba vzít v úvahu, že různé tetsubiny mohou mít odlišný efekt v závislosti na tom, z jakého materiálu byly vyrobeny a jakým postupem. Tetsubine, které moje žena říká „ropuška“, jsem používal několik měsíců pro přípravu různých čajů. Podívejme se tedy na její efekt z několika pohledů. Testoval jsem různé čaje bok po boku oproti rychlovarné konvici a s pražskou vodovodní vodou.

Chuť

Tetsubine jsem otestoval samozřejmě i jen z pohledu čisté vody. Ta byla mírně sladší a železitější oproti vodě z rychlovarné konvice. Poté proběhly pokusy na senče, zeleném čaji ze starých stromů, da hong pao, starém shu pu-erhu, černém čaji, zeleném oolongu, mladém sheng pu-erhu, Wuyi oolongu, starším pečeném Anxi oolongu a jedenáct let starém a slušně vyzrálém sheng pu-ehu. Můj dojem z těchto pokusů je především takový, že rozdíl v chuti sice je, ale je velice malý a nedá se úplně odhadnout, jak přesně bude voda z tetsubine s konkrétním čajem reagovat, a zda bude pro jeho vyznění příznivá. Velmi obecně by se dalo říct, že posílí tělo a  čaj jako by trošku zkoncentruje. Je to vhodné především u pu-erhů, tmavých oolongů, které litinka také malinko zakulatí. Dále u zelených čajů, které mají zajímavé tělo s tóny sušeného ovoce. U jemných čajů, které se pijí spíš kvůli umami chuti anebo vonné složce si nejsem úplně jist, zda je efekt litinky příznivý.  Bylo by to v souladu s názorem MarshalaN, který uvádí, že pro pro lehké čaje může být tetsubine někdy moc „těžká“. Mimochodem to napsal v jednom ze svých článků, kde se věnoval porovnání chutí čaje ze stříbrné a litinové tetsubine. V podstatě svoje výsledky shrnuje tak, že stříbro dává voňavější čaje s čistější chutí, litina těžší s výraznějším tělem. Já si tedy myslím, že to není ani tak vliv stříbra, jako spíš právě litinky, které do čaje zasahuje, na rozdíl od víceméně neutrálního stříbra. Nebo nerezu v rychlovarné konvici. Výrazný zásah železa do čaje se potvrdil například u dosti rezavé (a levnější) druhé litinky, kterou jsem měl k dispozici a dělal jsem s ní pokusy. Obdobný efekt by měl být při použití Rybičky štěstí, byť ně tak výrazný.

Takže pokud to shrnu, vliv litinky z dílny Kunzan se na čaj projevil, ale jen velmi mírný a příznivější spíš u tmavých čajů. Rozhodně nečekejte, že s její pomocí uděláte z průměrného čaje materiál o třídu lepší. Krom toho je vidět, že některými čajovými puristy proklínané rychlovarné konvice mohou být pro čaj vhodnější než litina, protože jsou neutrální, nezasahují do chutí a dávají čistější a voňavější jemné čaje. K tomu je třeba upozornit na další faktor, který připomíná pan Hojo. Litinka si nemusí porozumět s yixingovou konvicí, která taktéž může zasahovat do chuti čaje. Kromě chuti samotného materiálu, vody a vlivu hliněné konvičky tak litinou vnášíme do přípravy nálevu další faktor nejistoty, který znesnadní vyvážení chutí a přípravu optimálního čaje.

Zdravotní

Jak je obecně známo, čajové (a další) polyfenoly výrazně zhoršují vstřebávání železa. Pokud ho přidáme přímo do čaje, šance na vstřebání bude mírně lepší. Je ale také otázka, jaké další kovy se z litinky do vody uvolňují a zda je to příznivé. Dále je třeba dávat pozor při zacházení s litinkou. Její povrch je velmi horký, včetně víčka. To znamená, že je potřeba používat při nalévání k jeho přidržení například utěrku,  byť na mojí drží bez pomoci i při větším náklonu. Také se mi podařilo se párkrát lehce opařit párou, když jsem držel prázdnou konvici v ruce, otevřel víko, a horká pára vyrazila přímo k prstům na držadle.

Estetický

Čajový rituál má svojí estetikou vliv na požitek z čaje. Poklidná příprava horké vody v pohledné konvici, například na kamínkách na dřevěném uhlí, čekání na var, lehká vůně kouře, pocit z otevřeného ohně, to vše může působit na příjemnou náladu a lepší pocit při pití čaje. Nicméně, pro tento účel si vystačíme s mnohem levnější litinkou, než (například) z dílny Kunzan, především včetně takových, které jsou uvnitř smaltované. Jejich cena je několikanásobně nižší, vnější vzhled obdobný. Předpokládám, že smalt by měl být chuťově neutrální. Příprava v rychlovarce, například některé nevzhledné nebo levné se zapáchajících plastů, nemusí být příliš lákavá.

Praktický

Rychlovarná konvice má obvykle na stole svoje fixní místo, je nerezová, nevadí, když se v ní voda nechá, a je stále připravena k použití. Také je relativně levná. Litinová konvice (bez úprav vnitřního povrchu) vyžaduje péči, minimálně se musí po uvaření čaje vylít z ještě horké konvice voda a nechat vyschnout, aby nezačala rezavět. Taktéž ohřívání není úplně optimální, plocha dna je malá a nechává volný prostor zahřáté varné desky. Řešením by byla indukční deska, nicméně existují spekulace, že taková příprava má vliv na vodu.

Souhrn

Litinová konvice je zbytnou součástí čajování. Mnohem větší vliv na chuť nálevu má volba kvalitního listu, správné koncentrace a dobře zvolená teplota. Pokud je ale konvice z dobrého materiálu a správně vyrobena, může mít na některé čaje malý příznivý vliv. Konvice s nevhodnými parametry bude buď neutrální, nebo negativní, což z ní vzhledem k běžným cenám dělá velice špatnou investici. Potřebuje také specifické zacházení. U litinek s vnitřním nekrytým povrchem, tedy uvolňujícím železo, existuje riziko interakce s yixingovými konvičkami, výsledný efekt nelze spolehlivě předpovědět. Nicméně, jedná se o předmět, který zvyšuje estetiku přípravy čaje, což může spolu s použitím vhodného čaje zvýšit příjemný dojem z čajování. Koupě je tedy otázkou osobních preferencí. Samozřejmě, nelze vyloučit, že s jinou vodou se bude vše chovat jinak, než je výše popsáno.

tetsubin1

 

A co takhle stříbro…

Internetový prodejce čajů Yunnan Sourcing právě začal prodávat stříbrné konvice na ohřívání vody na čaj. Cena není lidová, za konvici vážící cca 200 g je třeba zaplatit kolem 360 dolarů, což je kolem 8000 Kč bez dopravy a DPH. Aktuální cena 100 g stříbra je 1300 Kč. Takže jako investici bych to asi neviděl. Samozřejmě, stříbrné konvice se prodávají i na evropském trhu, většinou jako antikvariátní záležitosti. Resp. i na americkém, kde jsem našel zajímavé konvice i s lihovým kahanem. Za výrazně nižší cenu se prodávají konvice jen postříbřené, třeba zde. Stříbrné konvice a konvičky se, zdá se, začaly objevovat u více prodejců, třeba na Crimson lotus tea. A nebo si nechte postříbřit, cena je relativně nízká.

No, proč by si člověk měl pořizovat na ohřívání vody na čaj stříbrnou konvici? Nalistujete si blog MarshalaN, a do vyhledávání zadejte „silver“. Se stříbrnou konvicí dělal vícero pokusů s mnoha čaji (oproti tetsubine), a závěry jsou zhruba takové, že voda ze stříbrné konvice dává čistější čaj s lepší vůní (chutí) a platí to zvláště pro jemné, lehčí čaje. Osobně si nemyslím, že by to bylo tím, že je stříbrná konvice tak úplně super, ale tím, že je vůči vodě netečná. Podle mých zkušeností do určité míry voda z tetsubine v čaji zabíjí jemné chutě, a to tím více, čím více železa uvolní do nálevu.