Čaj, střeva, špek a mikrobi

Na internetech se šíří výsledky studie, podle které čaj může přispět k hubnutí, protože mění skladbu mikrobů ve střevě. Ok, fajn. Tak se nejprve opřeme o ponk a vydýcháme, než se do toho pustíme.

Zájem o střevní mikrobiom je poměrně mladou disciplínou, která ukazuje zajímavé výsledky v léčbě některých onemocnění, včetně imunitních problémů. Pěkné shrnutí je na webu Akademie věd ČR a vřele doporučuji pročíst. A tady je nějaký nástřel, proč by člověk měl být velmi opatrný při využívání antibiotik.

Já si dovolím ještě malou odbočku. Kdo se orientuje v živočišné výrobě, ví, že při krmení přežvýkavců (skotu) platí, že se nekrmí ani tak zvíře, jako mikroorganismy jeho bachoru. Ty totiž „předtráví“ krmivo, které obsahuje živiny, jež jsou jinak špatně dostupné. A kráva je pak de facto ve významné míře živena mastnými kyselinami a proteiny, které tyto mikroorganismy vytvářejí. (Samozřejmě je to složitější, mohli bychom se bavit o skládání krmné dávky a hodnocení stravitelnosti krmiv a tezi, že přístup k výživě vysokoprodukčních dojnic je podobný jako k výživě vrcholových sportovců atd, ale to už bychom byli hodně mimo.) Chci tím ale upozornit na skutečnost, že zatímco se při výživě některých hospodářských zvířat bere ohled na mikroorganismy (části) trávicího traktu poměrně důkladně, u lidí se jim ve větší míře začala věnovat pozornost až poměrně pozdě. Je to samozřejmě asi dáno i tím, že člověk je monogaster, potřebuje tedy živiny především ve snadno přístupné formě (lebo nemá bachor), ale i u něj hrají procesy v tlustém střevě významnou roli. (A třeba takový trávožravý kůň taky nemá bachor, takže potřebuje rozsáhlé, obdobně fungující tlusté střevo. Které někdy úplně dobře nefunguje, takže koně trpí kolikami, což je v zásadě důsledek toho, že jejich vzdálení předkové byli všežravci nebo masožravci, a i dnes k tomu mají výborné předpoklady, jak se snadno přesvědčil každý, kdo se někdy s nějakým tím nevychovaným chlupatým kousavým debilem druhu Equus caniballus setkal na vlastní kůži.)

Takže, poté, co jsem vás doufám přesvědčil o tom, že nic jako býložravec vlastně neexistuje, protože jsou to jen dovedně kamuflovaní masožravci, se podívejme na vlastní studii. Především je potřeba se zaměřit na podmínky. Pokus proběhl na myšmách, které byly vystaveny extrémně vysoce energetické dietě, složené především z tuku a cukru. V pokusu se netestoval čaj, ale extrakty polyfenolů dekofeinovaného zeleného a černého čaje, a to v podílu 0,25 %. Tohle je myslím kruciální otázka. Pokud by to bylo 0,25 % objemu stravy, tak vzhledem k tomu, že člověk za den sní zhruba dvě kila potravy, by musel přijmout 5 g čajových polyfenolů. Vzhledem k tomu, že se čaj běžně připravuje tak ze dvou gramů listu, a i tahle dávka je dostatečná na stimulaci, to prostě z lupení nikdo nedá, aniž by kvůli kofeinu nevyskočil z kůže (a nejsem si jist, zda by to vůbec dělalo dobrotu vzhledem k tomu, že nadměrné dávky čajových extraktů mohou mít negativní vliv na játra). Jen tak od boku, list obsahuje kolem 30 % polyfenolů v sušině, tzn. by se muselo louhovat tak 15 g listu, při předpokladu, že se polyfenoly do nálevu přenesou kompletně, o čemž pochybuji. (Samozřejmě, člověk přijímá i další polyfenoly spolu s rostlinnou stravou).

Dále, k dispozici je abstract bez konkrétních výsledků. Autoři v něm tvrdí, že extrakty zmíněných čajových polyfenolů inhibovaly přírůstek hmotnosti, není ale zřejmé, v jaké míře. Kromě toho omezovaly podíl kmene bakterií Firmicutes, které mají mít vliv na obezitu, a zvyšovaly podíl kmene Bacterioides. Speciálně extrakty černého čaje pak měly zvyšovat podíl bakterie Pseudobutyrivibrio, která patří do skupiny Lachnospiraceae, jež produkcí kyseliny máselné má chránit střevo před rakovinou (a také má nějaký vliv na obezitu). Dále extrakty čajů výrazně zvýšily v játrech fosforylaci enzymu AMP-aktivované proteinové kinázy, což by, pokud to dobře chápu, mělo znamenat zintenivnění metabolismu. Tady je k tomu nějaká další omáčka. Myslím, že je to výzkum jistě zajímavý, ale byl bych velice obezřetný při výkladu jeho významu. Proběhl na odlišném živočišném druhu, za extrémních podmínek složení krmiva, při vysokých dávkách účinné látky. Nelze přímo interpretovat získané výsledky na běžné podmínky lidského života. Kromě tedy obecných tvrzení, že různé potraviny odlišně ovlivňují střevní mikrobiom, jistě je dobré přijímat přiměřené množství polyfenolů (dojez tu zeleninu!) a nepřežírat se cukry a tuky.

Takže, jako tradičně, skončím příslušnou mírou skepse. Nedá se vyloučit, že u některých lidí může špatné složení střevního mikrobiomu přispívat k obezitě. Nicméně, příčin obezity je mnoho – od špatných stravovacích návyků (nevhodné rodinné zvyklosti, nedostatek financí, potravní negramotnost) přes psychické problémy (zažírání stresu a nadbytek dlouhotrvajícího stresu obecně), nedostatek pohybu, poruchy vstřebávání některých látek (železa, třeba, a z toho plynoucí únava a dojídání se), až k poruchám hladin hormonů (třeba štítné žlázy) a genetickým faktorům  i třeba epigenetickým změnám (změna na DNA v důsledku vlivu prostředí). Jestli si někdo myslí, že to rozsekne jen tím, že bude pít čaj, aby se mu upravila střevní mikroflóra, tak je mimo. Nakonec, já jsem čaj pil roky, a váha rozhodně dolů nešla, a pak ze mě steklo deset kilo za půl roku, když jsem vyhodil ze stravy lepek/pečivo.

A ještě si tu odložím něco, na co jsem narazil. Bakterie zřejmě mohou ve střevech produkovat celou řadu látek ovlivňujících chování: dopamin, serotin, GABA, a pokud tam nejsou a neprodukují, myšma vykazuje autistické vzory chování a další problémy. Zajímavé je, že vliv zmizel, když se přetnul bloudivý nerv (nervus vágus, jo!), který spojuje mozek a trávicí soustavu. Čili, jinými slovy, některé bakterie žerou a jiné produkují neurotrasmiter GABA, a možná by jejich ovlivnění mohlo přispět k léčbě depresí a úzkostí. A proč mě to zaujalo? No, protože čaj obsahuje aminokyselinu L-theanin (ve velmi  malém množství, nejvíce v bílém čaji, nejméně v pu-erhu), může se měnit na kyselinu L-glutamovou, která se může dekarboxylovat právě na GABA. Jestli to stačí k tomu, aby to mělo nějaký významný vliv, to je ovšem otázka.

Reklamy

(Nejen) čaj a zdravotní účinky polyfenolů na játra

Dělat pokusy, navíc ještě na skupině organismů tak heterogenních, jako jsou lidé, je vždy problematické. Experimentální studie mohou být i nechtěně ovlivněny účastníky, proto se používá metoda zaslepeného pokusu (jednoduše, dvojitě nebo trojitě ), aby se takovým problémům předešlo. Výsledky se pak dají hodnotit jednotlivě, nebo se dá udělat systematický přehled, případně meta analýza studií. I ty ale mohou být zatíženy různými nepřesnostmi a druhy zkreslení.

Podívejme se, co některé takové studie ukazují: Tato metaanalýza popisuje, že pijáci zeleného čaje mají nižší riziko jaterních chorob, což se týká hepatocelulárního karcinomu, ztukovatění jater, hepatitidy, cirhózy a chronických nemocí jater. Autoři uvádějí, že se efekt ukázal bez ohledu na rasu, byl stejný u asijské, americké i evropské skupiny. Pokud tomu dobře rozumím, tak z 1390 studií nakonec vybrali 15, které zahrnovaly pokusy na celkem 440 903 pravidelných a 385 246 nepravidelných pijácích čaje. Pozitivní efekt se přičítá především katechinům, nicméně autoři připomínají, že je potřeba více dlouhodobých studií k tomu, aby se vyhodnotily zdravotní účinky zeleného čaje. Upozorňují také na nedostatky této metaanalýzy, a sice, že většina studií byla z Číny, což může výsledky zkreslovat vzhledem k etnicitě, a dále že většina studí byla retrospektivních, prospektivních a mezisektorových, chyběly právě randomizované klinické pokusy. Já si myslím, že tady může hrozit například riziko v tom, že lidé více pijící zelený čaj mohou vyznávat zdravější životní styl, což snižuje samo o sobě riziko jaterních chorob, například. Ale máme tady jinou meta analýzu, která ukazuje, že konzumace dvou šálků kávy denně, která také obsahuje množství polyfenolů, snižuje riziko rakoviny jater o 43 %. Další podrobnosti v souhrnu zde. Proč přesně polyfenoly působí příznivě asi není zcela objasněno. Za hlavní příčinu byl považován antioxidační efekt, ale zdá se že mohou chránit chromozomy před poškozením, jak se spekuluje v této práci. Samozřejmě, pro potvrzení praktického efektu bude potřeba další výzkum, kromě čaje a kávy také kakaa. Neměli bychom zapomínat, že polyfenoly jsou i v širokém spektru ovoce a zeleniny. Pokud bych si já chtěl zaspekulovat, tak bych se zamyslel nad tím, zda nám polyfenoly přijímané prostřednictvím čaje a kávy prostě jen nedoplňují jejich potřebnou hladinu, na kterou je tělo nastaveno z dávných dob, kdy ještě nemělo k dispozici množství sice energeticky bohatých, leč značně upravovaných potravin. Jezte ovoce a zeleninu, budete zdraví, se nakonec říkalo už za mých mladých let. A to je dávno.

Co ale platí pro množství katechinů obsažená v listu, nemusí zdaleka platit pro dávky, které obsahují suplementy. Existují totiž zprávy, poukazující na nežádoucí účinky, zvláště poškození jater. Vztahuje se to také na extrakt ze zeleného čaje, který má přinášet riziko závratí, zvonění v uších, zhoršeného vstřebávání železa, zhoršení anemie a glaukomu, poškození jater, zvýšení tlaku a tepu, potenciálně smrt. Reportovaných případů podle všeho není mnoho, bude asi záležet na individuální citlivosti a inteligenci, protože pokud si někdo myslí, že víc pilulek znamená víc zdraví, tak asi bude trošku mimo mísu.

Podklady pro text jsem si zčásti vypůjčil zde, linků na studie je tam více, doporučuji tedy prostudovat.

Zároveň si dovolím upozornit na obecný problém článků jako je tento. Čertovo kopýtko se skrývá v termínu „konfirmační bias„, neboli hezky česky „potvrzovací zkreslení“. Spočívá v tom, že, jak píše vikina,  člověk má tendenci upřednostňovat ty informace a interpretace, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat nebo podceňovat ty, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením, případně vykládat nejednoznačné informace tak, aby byly v souladu s jeho názorem. Vědeckých prací k čaji a jeho obsahovým látkám je opravdu mnoho, a není se co divit. Je to jeden z nejrozšířenějších nápojů. V roce 2015 přesáhla roční produkce 5 mil. tun, a to už je pořádná hromada peněz. Cena za kilogram se pohybovala v minulých letech na burze kolem 2,5 dolaru, což je nějakých 61 Kč. Přepočítejte si to na čajový pytlík (cca 1,5 g)… Abych tedy dokončil myšlenku, okolo čaje se točí obrovský byznys, generuje množství vědeckých prací, a nelze je všechny učíst. A stanovit, které jsou relevantní, a které mohou být cinknuté. Takže, jako vždy, doporučuji brát tyto informace se zdravým rozumem a pídit se také po těch z opačné strany.

Čajová opilost a další stavy

Čas od času narazím na čaj, který mě po prvních několika locích na různě dlouhou dobu zrelaxuje natolik, že mě skoro vyřadí z provozu. Čajová opilost není v čajomilské komunitě neznámou věcí. Čím je ale způsobena, to je jiná otázka. A celkem se dá počítat s individuální citlivostí. Nicméně bych odhadoval, že se musí jednat o nějakou molekulu, která se rychle vstřebává, a to dříve, než obsah žaludku doputuje až do tenkého střeva. Protože nástup bývá velmi rychlý. A celkem je také možné, že se na tom u různých čajů podílejí různé molekuly nebo jejich kombinace. S čajovou opilostí jsem se setkal u čerstvých čajů, ale také u velice dobře uleželých pu-erghů, ze silně vlhkého skladování. Ale zatím ne u černého pu-erhu. Spíše také šlo o čaje, které pocházely z vyšších poloh a z neplantážních materiálů. Takže co by na změněných stavech mohlo podílet?

Kofein

Kofein je samozřejmě známá látka, která zlepšuje náladu. Snižuje reabsorbci neurohormonu dopaminu. Je celkem možné, že na tomto principu fungoval čaj „magoráček„, velmi silný výluh používaný jako droga. Obdobné účinky (slabší) jako kofein má v čaji taktéž přítomný theobromin. Lze se zamýšlet nad tím, zda může mít nějaký vliv vazokonstrikce mozkových cév, kterou kofein způsobuje, což ho činí jedním z léků na migrénu, která je zřejmě způsobena jejich vazodilatací. Jenže, kolik lidí jste slyšeli, že by si pochvalovali kávovou opilost? Já teda žádného. Zlepšení nálady při běžných dávkách ano, opilost? Spíš ne.

L-theanin

Aminokyselina L-theanin, umami chuť, která má způsobovat relaxovaný stav, je dalším adeptem. Nicméně s výhradami. Nástup je podle všeho pomalý. ˇV čaji je ho velmi málo v porovníní s běžně podávanými obvyklými dávkami.  A ve vyzrálých pu-erhech není. V tomto vycházím jednak z testů, které jsem si nechal dělat – nejvíc L-theaninu měl zelený pytlíkáč, nic nebylo v uleželém gushu ani v materiálu z vlhkého skladování, a jednak z tvrzení pana Hoyo, který říká, že se L-theanin (resp. aminokyseliny) během zrání pu-erhu rozkládá, což generuje známý „rybí“ zápach. L-theanin působí zřejmě v synergii s kofeinem. Hydrolyzuje na kys. glutamovou, která je taktéž látkou významnou z pohledu fungování mozku. Glutamáty jsou prekurzory GABA.

GABA

Kyselina gama-aminomáselná  je hlavní inhibiční neurotransmiter v centrálním nervovém systému savců, píše Wikina. Akési pokusy se dělaly, ale dávky byly mnohem větší, než jsou k dispozici v čaji. Tady nějaké pokusy ukazují, že GABA se v pu-erhu nevyznačuje zrovna v nějak velkém množství. GABA čaje se produkují cíleně. Uvádí se u ní také relaxační efekt. Obsah různých aminokyselin je v čaji vůbec zajímavý, ale jsou hlavně v první sklizni, pak obsah klesá.

N,N-Dimethyltryptamine (DMT)

Dalším adeptem je N,N-Dimethyltryptamine, známý z lysohlávek nebo ayahuasky. Ale účinek při orálním podání nastupuje dost pomalu, bleskový je ale po inhalaci, vydrží pak jen krátce. Nicméně, je to spekulace z Teachatu, nenašel jsem zdroje, které by to potvrzovaly.

Něco jiného? 

Nebo za to může něco jiného? Vyšší hladina čajových metabolitů, vyskytujících se hlavně u materiálů ze zřídka sklízených starých stromů? Z vysokých nadmořských výšek? Co pak během zrání zoxiduje? Nebo to přemění fermentující mikroorganismy? Kombinace a synergické efekty různých látek, vitaminů, metabolitů? Čert ví. Nenašel jsem žádné relevantní informace, ale zato jsem pil čaje, které mě odstavily, jako bych si dal pořádnou dávku travky. Ale teda na mnohem kratší dobu (cca 30 min až 2 hodiny zhruba), přičemž po doznění efektu měl člověk čistou hlavu. Nějaké tipy jsou na fóru teachatu.

Léčí rakovinu …

Čas od času se v souvislosti s čajem setkávám s tvrzením, že léčí rakovinu. Nejčastěji prostaty atd. No. Jsem vůči tomu dost skeptický, a to z několika důvodů. Jednak rakovina je velmi obecný pojem, rakovin je mnoho druhů, mají mnoho příčin. Dále, čaj je nedefinovaná substance. Obsah aktivních složek se může měnit v závislosti na odrůdě, místě a způsobu pěstování, zpracování, uskladnění, přípravy. Těžko se tedy dávkuje tak, aby ev. látka s léčivým účinkem dosáhla dostatečné koncentrace. Další otázkou je, zda stejného účinku, jako při pití čaje, nedosáhneme konzumací jiných polyfenolů, třeba v zelenině.

Co k tomu říkají pokusy? Mnohé, a nelze všechny výsledky pročíst a bez znalosti biochemie, statistiky, atd. správně interpretovat. Byť se totiž někdy objeví optimistické výsledky, je třeba dbát na to, zda pokusná skupina byla dost velká, jaké byly podmínky pokusu, jestli je výsledek statisticky průkazný, jestli je interpretace výsledků správná atd. To ostatně platí pro všechny výsledky pokusů. Problém samozřejmě je, že na lidech se pokusy dělají dost špatně. Žijí dlouho, dělají si co chtějí, jedí co chtějí, bydlí kde chtějí, mají různé genotypy, ergo kladívko, jsou vystaveni riziku rakoviny v různé míře.

Podívejme se, co k tomu říká Národní institut rakoviny zde. Doporučuji pročíst, ale kostce řečeno, uvádí, že čaj obsahuje polyfenoly, částečně katechiny, které by mohly mít vztah k prevenci rakoviny. Nicméně, klinické testy a vztahu pití čaje k prevenci rakoviny byly neprůkazné, stejně tak jako výsledky epidemiologických studií sledujících vztah mezi pitím čaje a rizikem rakoviny. Institut k tomu uvádí, že nesrovnalosti  mohou být způsobeny variabilitou při přípravě čaje, spotřebě čaje, biologické dostupnosti čajových sloučenin (množství, které může být absorbováno v těle), rozdíly v životním stylu a individuální genetické výbavě.

V obdobném duchu hovoří i další souhrny na toto téma. Čajové polyfenoly v laboratorních pokusech ukázaly nějaké protirakovinné účinky. Problém je v tom, že spousta věcí, které vypadají „v Petriho miskách“ optimisticky, propadnou v okamžiku, kdy se otestují na živém cílovém organismu. Pitím čaje, především zeleného, nicméně v zásadě nic nezkazíme.

Tím bych s dovolením s tímto tématem skončil. Je na mě příliš složité a moje znalosti v této oblasti jsou marginální.

 

Čaj a snižování cholesterolu

K mnoha benefitům přičítaným pití čaje se řadí také snižování hladiny cholesterolu. Je to axiom, se kterým se člověk v textech věnovaných čaji setkává velice často, aniž byl nějak doložen. Pídil jsem se tedy, zda existuje nějaká odborná práce na toto téma. A existuje. Nejedna. A výsledky nejsou tak moc superrůžové, jak se z mnoha jásavých textů o čaji zdá. Ještě bych předeslal, že s cholesterolem to není úplně jednoduché. Není ani tak rozhodující, jaká je jeho hladina, mnohem důležitější se jeví poměr apolipoproteinu B ku apolipoproteinu A. Podrobněji to vysvětluje tento populárně naučný článek. Podrobněji pak tuhle a tady je vzadu graf ukazující, při jakém poměru je jaké riziko. Je třeba vzít v úvahu, že znalosti se v oboru dost rychle vyvíjejí, stejně tak jako pohled na cholesterol. Oba apolipoproteiny, stejně tak jako hladiny HDL a LDL cholesterolu atd. si člověk může nechat za relativně nízký peníz stanovit v laborce, kdo chce vědět víc, může si zajít na sonografii krkavic atd.

Tato studie z roku 2003 na celkem malém vzorku lidí při použití černého čaje ukazuje dosti malé snížení hladin cholesterolu. Bohužel není dostupná celá. Podle uvedeného shrnutí poklesl celkový cholesterol o 6,5 %, LDL o 11,1 %, apolipoprotein B o 5 % a lipoprotein (a) o 16,4 % v porovnání s placebem s obsahem kofeinu. Pokud se výsledky porovnávaly proti placebu bez přidaného kofeinu, celkový cholesterol klesl o 3,8 %, LDL o 7,5 % přičemž další typy cholesterolu atd. se neměnily. Vysvětlení souhrn neposkytuje, ani použité dávky a konkrétní typ čaje. Proč je tu rozdíl těžko říct. Kofein byl podezřelý z toho, že poněkud zvyšuje hladinu cholesterolu, pak se ukázalo, že za to spíše může terpen kafestol obsažený v kávě (nefiltrované přes papír).

Tato studie na zvířatech (s vyvolanou vysokou hladinou cholesterolu) ukazuje razantní snížení obsahu cholesterolu (o 60 %), a dalších složek ještě více,  při použití extraktů ze zeleného čaje obohacených catechinem. Látka zjevně inhibovala syntézu cholesterolu a ovlivňovala receptory. Je to nicméně jen laboratorní pokus a jeho výsledky platí především pro konkrétní podmínky. Přenos do reality nemusí nutně dopadnout stejně. Tahle studie zase naznačuje, že látky obsažené v čaji by mohly snižovat vstřebávání tuků ve střevě, přešlá zmíněná zase nezaznamenala vliv na vstřebávání cholesterolu ze střeva (pokud to dobře chápu).  Tady je k dispozici metaanalýza čtrnácti pokusů, ze které vyplývá, že pití zeleného čaje prokazatelně snižuje hladiny celkového cholesterolu, problematického LDL cholesterolu, zatímco na HDL nemá prokazatelný vliv. Nicméně, ty hodnoty poklesu jsou malé.

Tomu odpovídají i moje zkušenosti s hodnotami cholesterolu v krvi, které byly z období, kdy jsem si dal čajovou pauzu a kdy jsem pil čaj normálně. Rozdíly v hodnotách celkového cholesterolu byly tak 3-4 desetiny, což nemělo valný význam. Nicméně, čaj zjevně o trochu hladinu cholesterolu snižuje, což je malé plus k jeho dalším pozitivním účinkům. Možná bych se mohl časem dokopat k tomu, že budu pít měsíc jeden typ čaje, nechám si změřit cholesterol, pak jiný typ, pak si dám pauzu atd. Imo to ale bude zbytečné a stejně by to chtělo, aby se na pokusu podílelo více lidí. Vzhledem k nízkému efektu u čaje bude ale rozhodně významnější udržovat tělo sportem, vyhnout se nadváze, nikotinismu a zařadit do jídelníčku přiměřené množství zeleniny (vláknina má tuším zhoršovat resorpci cholesterolu ze žlučových kyselin, což by v zásadě mělo mít i ten benefit, že se sníží resorpce bakteriálních toxinů, které se žlučí vylučují, nicméně info o toxinech ve žluči jsem jen jedním okem zahlíd na webu k borelióze, kde jsem hledal nějaká moudra, protože furt nevím, proč mě všechno bolí. Tedy, western blot na borelii byl komplet negativní, což může buď znamenat skutečně negativní výsledek, nebo to imunitní systém odpískal).

L-theanin – umami s příznivými efekty

Co výrazně odlišuje působení kávy a čaje je L-theanin. Je to aminokyselina obsažená v čaji, jejíž požití vyvolává relaxovaný, nicméně pozorný stav. Shrnutí v českém jazyce je například zde. Látka se prodává také jako potravní doplněk. Předesílám, že na veškeré výzkumy a zvláště jejich interpretace není od věci hledět s určitou mírou skepticismu, jak ukázal například případ resveratrolu. Tuplem, prezentují-li se na stránkách prodejce příslušného produktu.

Fakt je nicméně ten, že v čajích pu-erh relaxační efekt rozpoznávám s různou intenzitou. Existuje velice úzká skupina čajů – prakticky jsem se setkal jen s „vlhce“ skladovanými, které vyvolávají čajovou „opilost“, tedy velmi relaxovaný stav. Je celkem možné, že houbičky fermentující čaj někde něco pozmění. Další skupina vyvolá jen lehké uvolnění, zpravidla jde o materiály, které nepocházejí z terasového pěstování. Poslední skupinou jsou pu-erhy udělané právě z terasového listu. Chybí jim relaxační efekt a fungují v podstatě jako kafe – mají výrazný až nepříjemný stimulační efekt. Otázka je, nakolik to souvisí s obsahem theaninu, případně dalších doprovodných látek.

Zde je zajímavá studie, která poukazuje na to, že se theanin v přírodě vyskytuje ve dvou enantiomerech, které v zásadě nemusí mít stejnou biologickou účinnost. To hraje nicméně zřejmě roli především u doplňků stravy, pro které se theanin vyrábí s pomocí mikroorganismů. Čajovník mimochodem není jediná rostlina, která theanin obsahuje. Další je například guayusa a byl nalezen také v hřibu hnědém což se připomíná zde, kde se popisuje pokus s produkcí theaninu. Vědeckých prací o theaninu lze nalézt povícero, nicméně ne všechny jsou volně přístupné. Tady se například uvádí, že u krys se látka dostala do mozku bez metabolických změn během třiceti minut. U lidských dobrovolníků pak mozek začal generovat alfa vlny během čtyřiceti minut po požití dávky theaninu (50-200 mg). Článek dále uvádí, že sušina čaje obsahuje asi 1-2 % theaninu. V gramu čaje je tedy 10-20 mg theaninu. Tento souhrn uvádí, že ve dvaceti vzorcích černého čaje našli theanin v rozmezí 0,33-1,59 g/100 g sušiny, přičemž v kvalitnějším čaji ho bylo méně, zjevně v důsledku degradace při produkci. Souhrn dále uvádí, že se obsah theaninu v čase v rostlině mění, nejvíce je ho pak v mladých listech, tkáních a rostlinách. Zajímavý souhrn o působení theaninu včetně odkazů na vědecké práce je zde. Některé práce ukazují, že theanin a kofein vykazují prospěšný synergismus. Pan Hojo na svých stránkách připomíná studii která poukazuje na to, že se zvýšeným dusíkatým hnojením rostliny akumulují více theaninu (který čaji dodává umami chuť – nakonec je to analog kyseliny glutamové). Hojo upozorňuje také na to, že čaj, který je příliš bohatý na theanin, má obvykle plochou chuť a nedostatek vůně, proto se čaje začaly péct (pražit?) – aby se z nich dostalo více chuťových charakteristik.

Od theaninu tedy lze očekávat lepší koncentraci, lepší náladu, snížení tlaku, tepové frekvence, stresu a zmírnění premenstruačního syndromu. Negativní efekty jsou v podstatě nevýznamné. Nicméně, narazil jsem i na nějaké fórum, kde se lidé zabývají nootropiky, a uživatelé popisovali účinek syntetického theaninu od nulového po silný. Otázka je, jestli je to důsledek rozdílné citlivosti organismu, nebo například toho, že preparáty neobsahovaly L-theanin, ale jinou formu (D-izomer). Možná by měli trochu zbystřit lidé trpící depresemi. Jednak proto, že theanin zjevně může způsobit i snížení hladiny serotoninu v mozku, jednak čaj může snížit hladinu cukru v krvi, což pro tento problém není právě příznivé. Další problém by mohli mít alergici, wikina odkazuje na tuto studii, podle které čaj, resp. theanin v něm obsažený, může zlepšovat imunitní reakci organismu. To by mimochodem vysvětlovalo, proč jsem od okamžiku, kdy jsem loni začal pít čaje, nechyt žádnou (infekční) nemoc (resp. se na mě žádná nedokázala efektivně uchytit), ale na druhou stranu mě z jara chytila senná rýma, takže jsem dokonce musel dojít pro antialergika, což se mi stalo poprvé po 25 letech. Přiznávám ale, že zmíněná studie je už pro mě dost za hranicí pochopitelnosti, ergo můj závěr může být špatný.

Pesticidy v čaji nevypijete vždy

Při produkci (především) plantážního čaje (na terasách) se používají pesticidy. Důvodů je mnoho. Jednak čaj napadá mnoho škůdců a chorob. Další věcí je, že jednolitá plantáž je pro ně prostřeným talířem. Neméně důležitým faktorem je tlak na kvalitu produkovaného čaje. Důsledkem je, že se v čaji mohou nacházet rezidua pesticidů (kromě toho také proto, že se čaj sklízí opakovaně, což přináší určité problémy s dodržením ochranné lhůty – tedy dobou, po kterou se po postřiku čaj nesmí sklízet). Pro čaje uváděné na evropský trh platí že musejí splňovat určité maximální hladiny pesticidů, dohledatelné třeba zde. (Obecně se říká, že u pu-erhů z lesních porostů, vysokohorských, velkých stromů atd. v podstatě riziko obsaho pesticidů nehrozí, protože se tam nikdo s postřikovačem netahá. Nanejvýše si tam prostříknou cestu nějakým herbicidem. Druhá věc je, nakolik deklarace na obalu odpovídá obsahu koláče.)

Je vhodné vědět, že ne všechny pesticidy, které se vyskytují v suchém čaji, musejí přejít do infuze. To je totiž v úzké korelaci s jejich vodorozpustností, jak se připomíná například zde. Velmi stručně řečeno, pesticidy dělíme na systemické, které pronikají do rostliny a jsou v ní rozváděny (některé spíše směrem ke kořenům, jiné spíše do vrcholových částí), a kontaktní, které v zásadě zůstávají na povrchu (ty lze v podstatě omýt, pokud se nezakomponují do voskové vrstvičky na povrchu listu). Obě skupiny můžou mít odlišnou rozpustnost ve vodě.

U několika pesticidů, konkrétně insekticidů, se tím zabýval Chen Zongmao ve svojí práci. Jak uvádí, nejpopulárnější pesticidní účinné látky v produkci čaje jsou endosulfan, imidacloprid > bifenthrin, cypermethrin > deltamethrin > acetamiprid > propagite (což jsou insekticidy). Dodává, že maximální EU limit reziduí překračovaly účinné látky fenvalerate > fenpropathrin > imidacloprid > acetamiprid což jsou také insekticidy (a nějaký akaricid), jak ukázala analýza 50 000 vzorků čínských čajů. V tabulkách pak ukazuje, nakolik se do čajového nálevu přesunou pesticidy obsažené v čaji a jaká je jejich rozpustnost. Vyplývá z nich kromě jiného, že účinné látky ze skupiny pyrethroidů (permethrin, cypermethrin, delatamethrin) a DDT či endosulfan mají malou rozpustnost a do roztoku čaje se extrahují v řádech procent původního obsahu (1-3 % cca). Jinak je tomu u organofosfátů (chlorpyrifos, malathion, dimethoate), které přecházejí ve velké míře (70-98 % podle typu). Dále se zabývá výpočty přijatelných hladin reziduí v souvislosti s jejich rozpustností a dalšími faktory.

Je také zajímavé se podívat, jak se stanovuje ADI (akceptovatelný denní příjem). Z dokumentu odcituji přímo: „ADI je množství potravinářského aditiva (vyjádřeného v mg na kg tělesné hmotnosti), které lze konzumovat denně během života bez zřetelného zdravotního rizika. Při stanovování ADI určitého potravinářského aditiva se berou do úvahy všechny nežádoucí účinky, ke kterým může dojít při konzumaci tohoto aditiva. Ty se pak prověřují v různých testech, nejčastěji na experimentálních zvířatech. Nejvyšší dávka, při které se nežádoucí účinek ještě neprojeví, se označuje jako NOAEL (No Observed Adverse Effect Level). NOAEL se pak dělí bezpečnostním faktorem, obvykle číslem sto, a tím se získá ADI.“ Text se sice týká potravinářských aditiv, ale princip platí i pro pesticidy, jak lze najít třeba zde.

Samozřejmě, že poznání se vyvíjí a u některých látek se mohou objevit některé další rizikové faktory, například to, že dokáží i v nepatrných dávkách působit např. jako endogenní disruptory a podobně. Přípravky na ochranu rostlin se v současné době stále přehodnocují a ty, které splní přísnější kritéria se v EU zařazují na tzv. Annex I a lze je používat. Kromě toho, v souvislosti s nově schválenou směrnici EU a nařízením EU (k používání pesticidů) se pracuje na omezení používání některých skupin pesticidů pomocí tzv. cut-off kritérií. Oponenti takového kroku nicméně tvrdí, že to nese vysoké riziko vzniku rezistence chorob a škůdců, protože se omezí množství účinných látek, a také vzroste cena zemědělských komodit.