Bílý čaj do vlhka

Na základě mojí jarní ochutnávky lisovaného 2010 Bai Mu Danu jsem sobě zakoupil před nedávnou dobou ještě ještě tři kousky a založil jsem je do svojí sbírky číslo 2. O těhle čajích se obvykle říká, že jsou nejlepší čerstvé. S tím lze souhlasit, spektrum vůní je široké a určitě se najde mnoho lidí, co jim to bude vyhovovat. Já už jsem se smířil s tím, že mám raději čaje vyzrálých chutí. Nevím proč, ale zelené materiály piji poměrně zřídka, většinou abych si dal pauzičku od starých čajů, a pokud si dám zelenáč častěji po sobě, cítím se poněkud nespokojen a mám vysloveně chuť na nějaký starší pu-erh nebo alespoň na dobře vypečený Wuyi oolong (nebo jiný de facto stařený materiál) . Možná mi nesedí neoxidované katechiny, co já vím. Tady jsem se rozhodl pro pokus. Dva koláče jsem hodil do bedny s pu-erhy (teplota cca 23 °C, 72-73 % RVV) a zbytek je v obýváku ve skříni (teplota shodná, RVV od 40-60 %). A uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Jak je to vlhké 4

Stanovil jsem, jakou vlhkost má čaj, aktuálně skladovaný v bedně při RVV 70 % a 22 °C. Vzal jsem vzorek a při cca 100 °C jsem ho vysušil. Původní hodnota byla 6,93 g, po vysušení měl 6,29 g. Teď použijeme vzoreček w=((m1-m2)/m1) x 100 a máme: 9,25  % vlhkosti. To je stále v bezpečné zóně do 10 %.

Jak je to vlhké 3

Dostal jsem teď nějaký koláč z Číny, pečlivě zabalený v zipovacím plastovém pytlíku. Změřil jsem tedy, jaká je jeho vlhkost. Vysušil jsem vzorek a výsledek je následující: původní vlhkost 4,91 g, po vysušení 4,48. Teď použijeme vzoreček w=((m1-m2)/m1) x 100 a máme: 8,76 % vlhkosti. Je to nicméně z oblasti suššího skladování.

Jak je to tedy vlhké?

Zkusil jsem stanovit, jakou vlhkost má čaj, aktuálně skladovaný při RVV 65-70 %. Vzal jsem vzorek a při cca 100 °C jsem ho vysušil. Původní hodnota byla 12,79 g, po vysušení měl 11,65 g. Teď použijeme vzoreček w=((m1-m2)/m1) x 100 a máme: 8,9 % vlhkosti. To je stále v bezpečné zóně. Další pokusy budou následovat v Urně. Zajímá mne to proto.

Pisivky revisited

Jak se zdá, vyndání koláčů z bedny a vyschnutí pisivkám neprospívá. Možná přeci jen nebudu situaci zbytečně hrotit s mikrovlnkou a spíš nechám bednu v zimě nějakou dobu otevřenou, bo vlhkost vzduchu se tou dobou pohybuje kolem 45 %, což by mělo stačit k jejich likvidaci. Cykly vyschnutí a zvýšení vlhkosti zjevně budou mít u pu-erhu také sanitární účel. Nicméně, ještě zkusím promyslet to vakuování, například s pomocí vakuovacích pytlů na polštáře.

Pisivky – možnosti likvidace

Pisivky patří mezi méně významné drobné skladištní škůdce. Mohou se ale přemnožit a problémy s nimi mívají například ve sbírkách, ať soukromých, tak v muzeích. Živí se kdečím, od plísní po všelijaký organický odpad – podle konkrétního druhu. Je to velmi drobný hmyz, který se celkem rychle pohybuje. Praktická poznámka – když rozbalíte koláč, tak pisivky na chvíli strnou a v prachu je nelze najít. Je třeba chvíli počkat, až se začnou pohybovat.

Biologie je celkem jednoduchá – jedná se o hmyz s proměnou nedokonalou, takže z vajíčka se vylíhne larvička, která prakticky vypadá jako dospělec, jen je drobnější a světlejší. Samička může naklást až 100 vajíček, vývoj trvá asi měsíc při 27 °C a 75 % vlhkosti, dospělec žije devět měsíců. Má mít jednu generaci za rok (zřejmě ale více, podle druhu). Nevyhovuje jí vzdušná vlhkost pod 50 % – vysychá. Možnosti likvidace jsou.

Chemie

Nic co bych v čaji chtěl, ale jen pro pořádek – pisivky jsou zjevně citlivé vůči většině používaných insekticidních účinných látek. Určitě by šly zlikvidovat i nějakými komerčními fumiganty, ale kyanovodík dneska neprodají každému. Možná by šlo vhodnou nádobu zalít i nějakým inertním plynem těžším než vzduch, což by vedlo k udušení škůdce.

Vysoká teplota (mikrovlnný ohřev)

Pisivky má zahubit teplota 50-60 °C po dobu 2-3 hodiny. Takové prohřátí koláčů by jim možná neuškodilo. Ale naštěstí tu máme mikrovlné trouby. Princip fungování spočívá v tom, že mikrovlnné záření rozkmitá (především) molekuly vody – a kmitající molekula je „teplá“ molekula. Tedy, co obsahuje hodně vody, to se také hodně ohřeje. A pisivky jí obsahují dost. Metoda využívající mikrovlnný ohřev se používá například při likvidaci pisivek nalezlých do knih (na linku je pěkný souhrnný článek ke škůdcům a jejich likvidaci). Je uvedeno, že pro likvidaci pisivek uvnitř knih stačí 20-30 sekund v mikrovlnce. Taková expozice by neměla poškodit mikroflóru koláče. Když se totiž tímto způsobem sterilizuje půda, trvá to 15 min a musí být dostatečně vlhká, přičemž teplota uvnitř musí přesáhnout 80 °C. A, upřímně řečeno, ani to není stoprocentní záruka, proto jsou metody sterilizace mnohem komplexnější. Například se sterilizace opakuje po 24 hodinách, kdy vyklíčí i ty odolnější spory. Je třeba tedy vzít v úvahu, že vajíčka pisivek jsou o něco odolnější, ale v zásadě pokusy ukázaly, že teplota 51 °C je pro likvidaci dostatečná. Tady se hovoří o využívání mikrovlnky ke sterilizaci s tím, že dvě minuty stačí ke spolehlivé likvidaci většiny patogenů (u vlhkého materiálu). Takže si asi přeci jen raději namíchám nějaký agar a efekt mikrovlnky na mikroflóru koláče otestuji předem. První poznatky: Při 30 sec. na plný výkon se čaj výrazně ohřeje a odpaří se z něj voda (překvapivě docela dost). Při 40 sec začíná doutnat.

Nízká teplota

Nízká teplota funguje. Rozhodně ta pokusná pisivka, kterou jsem strčil do mrazáku při -15 až – 20 °C na necelých 24 hodin nevykazuje žádné známky jakéhokoliv pohybu, i když teď strávila hodinku na sluníčku. I výše zmíněný dokument potvrzuje využívání zamrazení na -17 °C pro likvidaci skladištních škůdců. Otázku vlivu na prospěšnou mikrofloru na koláči ještě otestuji, obecně ale půdní houby a bakterie jsou na zamrzání zvyklé. Nějaké koláče jsem teď mrazákem prohnal a nejeví na první pohled žádné změny. Je třeba nicméně opatrně postupovat při rozmrazování, asi bude lepší postupné „povolování“. Stejně tak je potřeba je dát do vhodného obalu, aby nenatáhly zápachy. Teoreticky by také možná stačilo bednu přes část zimy strčit na mráz. Málo kdo si uvědomuje, jaké dobrodiní je mrazivá zima z pohledu likvidace škůdců a dalších patogenů.

Vakuum

Vakuování s odstraněním kyslíku je také jednou z technik, jak zlikvidovat skladištní škůdce. Dokonce je k tomu k dispozici obsáhlý pokus. Ukazuje, že zavakuování s přidáním absorbentu kyslíku škůdce během několika týdnů spolehlivě zlikviduje.

Postup

Takže postup pro likvidaci pisivek bude následující. Koláče jsem vyhodil z bedny a pomalu vysychají. To zničí část populace. Bednu důkladně vysaju a vyhřeju hořákem. Udělám si pokus, jak koláčová mikroflora reaguje na různě trvající ohřátí v mikrovlnce, v případě přijatelného výsledku čaje proženu skrz. A pro příště – karanténa pro každý nový přírůstek, respektive koláč půjde do bedny až poté, co projde mikrovlnkou nebo jinou formou likvidace škůdců. Něco k tomu napsal i MarshalN, ten zase mikrovnku nedoporučuje.

Definitivní řešení problému, pro které jsem se rozhodl, jsem popsal zde – jako optimální se ukázalo „zavakuování“ s absorbentem kyslíku. Pisivky se udusí.

Mráz na ně

S nějakou zásilkou, koláčem nebo prostě jen blbou náhodou, jsem si do bedny zatáhl pisivky. Pisivka je v zásadě běžný organismus, který se v domácnosti vyskytuje, většinou někde zalezlý. Vyhovuje mu i trochu větší vlhkost. Nějaké podrobnější info k životním podmínkám je třeba tady. Zdá se mi, že se začaly šířit z jednoho konkrétního koláče, se kterým jsem měl už před tím problémy. Bohužel přesvědčivé důkazy nemám. Takže bednu vyvětrám, nechám vyschnout a čaje postupně proženu mrazákem. To je radosti, sakra. Pro příště budu muset vymyslet něco jako karanténu pro nové materiály. Ev bych pro likvidaci mohl zvážit vakuování. Nakonec asi skončím u mikrovlnky.