Patnáct let v suchu

Mám tu ve sbírce, a je to jeden z mých nejstarších čajů, pu-erh 2002 Fu Cha Ju Ailaoshan Xiao Zhuan Cha. Specifický je tím, že si jeho výrobce zakládá na tom, že čaj skladuje suše, ve speciálním obalu (je teda otázka, co v tamních podmínkých znamený „suše“). Ani já ho nemám v bedně, ale mimo ni, za běžných pokojových parametrů. Pokud si zkoncentrujeme diskuse o skladování pu-erhu, tak takovéto suché skladování je ultimátní zlo, které snad ani nelze s ničím porovnat.

Já jsem si ten čaj v sobotu uvařil, a byl dobrý. Myslím, že kdybych ho čajomilům předložil, tak by ho asi nikdo neoznačil za pu-erh. Nálev je barevně sytý, ale nikoliv tmavý. Zcela postrádá kompostované tóny, naopak je medová, s výraznou, opravdu silnou, vůní červeného a sušeného ovoce a obdobnou chutí, bez kyselosti. Což je důležité, protože se nezřídka říká, že takto skladované čaje kejsnou. Tak tenhle ne. Materiál byl vysokoobsažný, zřejmě se opravdu jedná o divoké lesní stromy. Dva a půl gramu jsem postupně propíjel půl dne a ani poslední nálevy nebyly k zahození. A to se jedná o ještě relativně mladý čaj, 15 let je na pu-erh málo a jsem moc zvědav, co udělá za deset let.  Vždy si při této příležitosti vzpomínám na jednu část knihy Puer Tea: Ancient Caravans and Urban Chic, kde autorka jen tak mezi řečí vzpomíná, jak mají vesničani naházené balíky s pu-erhem někde v místnosti, a když začínají v důsledku velkých výkyvů vlhkosti chytat kompostovaný tón, tak se radují, že jim to dobře zraje. Zároveň ale konstatuje, že obchodníci měli spíše raději pu-erhy, které disponovaly tóny sušených švestek. A také tam popisuje, jak se ochutnával čaj starý tuším kolem čtyřiceti let, a čajmistr upozorňoval na to, že by ještě nějakou dobu k plnému vyzrání potřeboval. Budu tu knihu muset vytáhnout z police a znova ji projít.

Zajímalo by mě, jaká je opravdu autentická chuť pu-erhu, a jestli vůbec existuje jen jedna. Kniha totiž popisuje rozpory, ke kterým došlo, když se setkali milovníci pu-erhu z oblastí suššího zrání a mokřejšího a teplejšího zrání, a fakt, že nedokázali jiný styl než vlastní úplně docenit.

Reklamy

Mimo čaj: Vůně inkoustu

Pro změnu jsem vám natočil video (trochu zafuněné, mikrofon byl moc blízko) o vybalování zásilky věcí, které vůbec nesouvisí s čajem. Chci si totiž poznámky o uskladněných čajích zaznamenávat i na papír, abych o ně nepřišel, kdyby náhodou došlo k nějakým pádům internetů a tak. Navíc, jak toho poměrně dost píšu v ruce, mám strašně neurvalý rukopis, a inkoustové pero ho přeci jen trochu dokáže kultivovat. Pořídil jsem si tedy pero Sailor 1911 Standard od nizozemského prodejce La Couronne du Comte, který je slušně zásobený – a navíc zrovna měli pěknou akci u příležitosti otevírání jedné jejich prodejny. Mám už nějakou dobu pero Waterman z Penshopu, se kterým se mi píše taktéž hezky. Je kovové, takže příjemně tíží v ruce, ale díky matnému laku tak nějak nestudí, na rozdíl od jiných kovových per. Ale chtěl jsem si vyzkoušet, jak se píše zlatým hrotem, kterým disponuje Sailor. A navíc, zlata není nikdy dost, že. 😉

 

Střídejte jedy

Čas od času si potřebuji orazit od čajů. I když je jejich paleta pestrá a poskytují rozličné chutě, je to pořád lupení s horkou vodou. A nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi v těle při čajování bez přerušovače kumuluje něco, co mě poněkud zombifikuje. Proto si dávám čas od času pár dní s kávou. Ono totiž to jaksi bez kofeinu úplně nejde, aniž by člověk utrpěl třídenní útlum a musel si nepříjemnou bolest hlavy kurýrovat růžovkou. Inu, fyziologická závislost, co naděláme.

Co se týče kávy, dělám si regulérní espresso, tedy 25 ml tekutiny, která natéká 25 sec. Protože používám čistou arabiku, tak je dávka zhruba 9-10 g kávy, což je více než normovaných 7 g, které ale platí pro směsi na espresso, jež obsahují až 30 % robusty. Ta má jednu klíčovou vlastnost – cremuje bohatěji než arabika – a pramínek kávy o něco později „blonďatí“, tedy světlá a přestává obsahovat zajímavý extrakt. Po rozličných peripetiích jsem natrvalo zakotvil u rodinné malé moravské pražírny Primacafe, u které nakupuji dlouhé roky. Mezi hlavní přednosti patří podle mého soudu především to, že kávu odesílají obratem po vypražení, rychle, a pracují se zrnem vysoké kvality. Navíc praží na espresso, takže se prakticky nesetkávám s kyselostí, kterou nerad. Nadto provozovatel pražírny pan Konečný, který je fanda a srdcař, provozuje obsáhlé kávové fórum, které se netýká jen nápoje jako takového, ale poskytuje obsáhlé informace o mašinkách na espresso, mlýncích, vodě, problémech spojených s přípravou atd. – prostě komplexně o všem kolem kávy. Nenarazil jsem na zdejších internetech na nic obdobného.

 

Reorganizace zásob

Nadešel čas kousnout do kyselého jablíčka a všechny to vzorky, uložené oolongy a další lupení trochu přerovnat. Měl jsem je v několika různých bednách, ve kterých to všechno kdysi dorazilo, něco bylo ve skříni, padal tam prach a vůbec vypadalo to nehezky. Koupil jsem jednu velkou krabici a do té jsem věci přerovnal. Takže mám velkou dřevěnou bednu s pu-erhy a na ní o něco menší papírovou bednu, kde většinu tvoří oolongy, bílé čaje a pytlíky se vzorečky. A pak mám tedy ještě ve skříňce v rohu pár plechových krabic s více pečenými oolongy, které tam zrají. A dvě velké sklenice se zábrusem po okraj plné pečeného TGY u kterého doufám, že časem získá tu chuť starého pečeného TGY. A ještě krabici černého pu-erhu. A v práci v šupleti…

Dobrý den, jmenuji se Davčcha a mám problém s čajem…

Takže vás vítám na sezení anonymních čajoholiků a řekněte nám, proč jste začal pít. No, to bylo tak…

Kecám, samozřejmě, žádný problém s čajem nemám, pít je normální, kdo nepije, ten začne, a kdo nezačne, ten se zblázní. Ale nicméně, čaje mám už opravdu tak akorát, a teď jsem si dal za cíl nic nového nekupovat a dopít především vzorky. Až ty dojdou, tak bude akorát čas se pustit do prvních odleželých Wuyi oolongů, odhaduji. A načít některé koláče pu-erhu, ty budou tou dobou tak akorát. Provětral jsem při téhle příležitosti hlavní čajovou bednu a řeknu vám, to byla nádherná vůně, když jsem ji otevřel. Koláče jsou v pořádku, nikde žádné chlupaté překvapení, a zdárně tmavnou. Ještě tak deset, patnáct let, a hlavní objem bedny bude pomalu k pití. Nebo k prodeji, to se ještě uvidí.

Vzorkový čurbes…

Odpočinek na čajovém pochodu

Dostal jsem se do takové zvláštní mezifáze ve studiu čaje. Myslím, že jsem se toho už celkem dost naučil, něco jsem si ověřil vlastními pokusy, nebo možná „pokusy“. Také jsem si ověřil, že při nich musí člověk dávat pozor, aby se nedopustil nějaké systémové chyby. Teď jsem zhruba v takovém stavu, že si všechny ty vědomosti potřebují trochu sednout, což si žádá menší pauzu. Pak se uvidí, kam budu blogísek směřovat dál.

Informací o čaji je k dispozici hodně. Vzhledem k tomu, že se jedná o zemědělskou komoditu, která snoubí značnou ekonomickou sílu, tradici, efekt lehčího stimulans až psychoaktivní látky s kouzlem Orientu, tak lze studium čaje povýšit na hlavní povolání. Na což samozřejmě nemám čas, protože mě to neživí. Každá z těchto oblastí by si nakonec zasloužila celou pozornost jednoho člověka. Je tedy otázka, na co se zaměřit prioritně.

Na čaj a zdraví? Vědeckých studií o zdravotních účincích čaje je opravdu hodně, mnohdy jsou výsledky mnohem střízlivější, než informace podporující prodej na stránkách prodejců nebo nadšenců, kteří nekriticky přejímají čajové mýty a, hm, odhaduji, cíleně přiohnutou realitu, sloužící k efektivnějšímu byznisu. Což tedy samozřejmě není jen doménou čaje. Mundus vult decipi, ergo decipiatur, říkali staří latiníci. Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je. Samozřejmě, asi lze těžko od každého očekávat, aby si důkladně ověřoval kdejaké tvrzení spojené s čajem. I když, v době internetu a snadné dostupnosti relevantních informací to je o něco snazší než dříve, ačkoliv se člověk přitom musí probírat dezinformačním bahnem. Ale pokud připodobníme pravdu k zrnku zlata, tak není až zase tak překvapivé, že pro ni musíme převrátit hromadu hlušiny, a občas stejně získáme jen pyrit.

A co takové informace o čajovém byznisu? Jako primární zaměření blogu je to spíše nezajímavé. Zpravodajství o vývoji cen, předpokládané sklizni, změnách podmínek je silně specializované a zajímá velmi omezené spektrum čtenářů, odhaduji.

Mudrování nad přípravou čaje? Hlavní styly už jsem probral a individuální modifikace si každý musí stanovit podle svých preferencí. Recenze čajů? Jistě zajímavé téma pro fajnšmekry. Jenže bedna s pu-erhy je narvaná až po víko a čaje zrají, stejně tak jako několik druhů oolongů. První výsledky budou k dispozici tak za deset let. A samozřejmě to znamená, že nemám valný zájem nakupovat další čaje, dokud nedopiju těch několik kilo různých vzorků, co se mi doma válí. Nehledě na obecně známé problémy s přenositelností výsledků ochutnávky.

Více pozornosti domácí scéně? No, čaje si tady může koupit sám a ohodnotit je podle svého. Stejně tak čajovny. Víc pozornosti zahraničnímu čajovému dění? Jistě se tam najde mnoho zajímavých věcí, relativně málo ale s nějakým významným dopadem na samotného čajaře.

Takže uvidíme, až si to sedne. Taky se nemusím specializovat nijak a můžu psát je o tom, co mě zaujme, ale důkladněji. Informací je obecně hodně, ale těch důležitých pořád málo, a co je nejhorší, strašně blbě se to rozlišuje.

Krátký zdravotní sumář

Poznámka pro hvězdný deník: Vánoční týden, který jsem hodlal věnovat sportu a čajům, jsem bohužel strávil v posteli s rýmičkou. Padla na mě den po Štědrém večeru, dnes už jsem v podstatě v pořádku. Buď jsem chytil nějaký slabší kmen, nebo mohla průběh zkrátit každodenní ranní dávka zeleného čaje (2 g japonce). Byla to čistá viróza bez dalších bakteriálních zánětlivých komplikací, to se taky počítá. Je to první vážnější viróza po skoro dvou letech, ale ten konec roku nebyl moc dobrý a už jsem táhl z posledních sil, takže to obranné systémy zjevně vzdaly. Oproti rokům před každodenním čajováním, kdy jsem měl aspoň dvě virózy do roka, je to slušný výsledek.

Obecně vzato, po vysazení pečiva (a lepkových obilnin) loni po Vánocích je mi mnohem lépe. Deset kilo samovolně dole, žáha přestala pálit, jícen nebolí, břicho nebolí, obsah železa v krvi stoupl do normálních hodnot, obsah cholesterolu spadl do normálních hodnot, exematický flek zmizel, smrtící únava pryč, klouby méně bolestivé. Cholesterol a zhubnutí bych spíše přičetl sníženému příjmu kalorií zakuklených do škrobu v pečivu, který je navíc vymletím narušený, a tak se příliš rychle vstřebává. To nutí slinivku při produkci inzulínu k vypětí nedůstojnému jejímu věku, což vede k všelijakým nepříjemnostem, jako výkyvy nálady, ataky žravosti a tak. Co naděláme, s věkem tělo chátrá, mysl leniví a je třeba se tomu přizpůsobit i stravou. Nakolik mám celiakii netuším, screening z krve je negativní, testy na prostou alergii negativní, a na biopsii střeva se mi nechce. Ale zdá se, že FOODMAPs, obsažené i v obilninách, také nejsou mým šálkem čaje. Nicméně se zdá, že něco, co obsahují obilniny, nadměrně dráždí můj imunitní systém. A pak tu máme záležitost, kterou nedávno nakousl Radkin Honzák, a sice že trávicí trakt ovlivňuje psychickou stabilitu jedince. (A probíhající zánět se může projevit až depresí. Zajímala by mě korelace mezi výskytem deprese a neodhalenou i odhalenou intolerancí na potraviny). Hvězdný deník konec.

A teď se jdu věnovat přerovnávání blogísku, nějak ztrácím přehled, kde co je. Přeci jen je tu 410 příspěvků.

Podzimní oraz

Pokud máte pocit, že tu přibývají příspěvky pomalu, tak máte pravdu. Je totiž podzim, a to si každá řádná Krysa užívá klidu po sklizni  a spokojeně obhlíží hromady nashromážděného majetku. Je čas odpočinku a rozjímání. A samozřejmě, člověk citlivě vnímá úroveň a trvání osvětlení a reaguje na ně útlumem či aktivitou (kytky nakonec taky, že.). Cirkadiánní rytmy mají u lidí třeba zjevně také určitý podíl na úrovni rizika infekce, takže než se adaptuji na tohle otravné zkrácení dne, tak si dám oraz.