San Xia Dong Pian Lu Cha

Protože jsem mě trochu času, vyrazil jsem si do Teamountain na jejich nové čaje (a odnesl jsem to nevyspáním, ale stálo to za to). Jendou z novinek je taiwanský zelenáč San Xia Dong Pian Lu Cha. Podle prodejce se jedná  o čaj z lístků, které vyrašily při krátkém oteplení v zimních měsících a sklízel se v prosinci 2017. Má pocházet s přirozeně vedené zahrady. Čaj jsem si nechal udělat do testru a zaujal mě hutnou bujónovou chutí. Mám teda lehkou rýmičku, takže další faktory mám poněkud zastřené.

Barva suchého listu je tmavě zelená, do olivova, s tu a tam jasněji zelenými lístky. Barva mokrého listu sytě tmavěji zelená, asi jako tmavší hrášek. Vůně suchého listu je intenzivní, připomíná čokoládu se sušeným ovocem, a tónem sušené mladé trávy. Vůně mokrého listu parfémová, intenzivní čajový bujón, velmi umami, s tónem polévky z čerstvého zeleného hrášku. Lístky jsou spíše drobnější.

Co se týče přípravy, 3 minuty v testeru, a tuším že se zaléval 80 °C do studené nádobky, daly výborný, plný nálev prakticky bez hořkosti a bez stop svíravosti. Ale v Teamountainu mají vodu, která mi tu z kohoutku neteče. Doma jsem testoval kohoutkovou, 1 g/50 ml a zalití 80 °C do studeného gaiwanu, 2 min louhování prvního nálevu a taky to šlo. Zalití vařící vodou nebylo úplně optimální, čaj měl výraznější (ale pořád celkem nízký) obsah hořkotrpkusti. Asi bych k němu tedy přistupoval jako ke gyokuru nebo kvalitní senče.

Příprava v Dobré vodě (nízké TDS) 1 g/50 ml, gaiwan, louhovací teplota 70 °C (ale zaléval jsem 80 °C), první nálev dvě minuty: barva nálevu velice světe žlutozelená, chuť intenzivní smetanově čajová, hladká a plná, se střední sladkostí a středním až silnějším návratem sladkosti. Bez trpkosti, ale s lehounkou osvěžující hořkostí (kupodivu). Vůně z prázdného šálku sušená meruňka a trochu karamelu, ale rýmička, takže… Druhý nálev 1 minuta za stejných podmínek: barva nepatrně sytější, ale nálev pořád výborný.

Neodolal jsem a Dobrou vodu jsem prohnal litinkou, jinak podmínky shodné. Mám dojem, že čaj je jednak mírně sytěji vybarvený, jednak získal navíc trochu „špenátové“ chuti a trochu i toho sušeného ovoce. Možná mírně nižší hořkost.

Osobně si čaj vychutnám spíš v nelitinkové vodě.

A teď si jdu dát vývar s kimči. A možná i vajíčkem.

Cena: 1 g za 5,4 Kč. Preferuji velmi. 

Reklamy

Mae Salong „Oriental Beuty“

Z předvánoční výpravy do Teamountainu mám v šupleti ještě thajský Mae Salong „Oriental Beauty“ Oolong.

Barva suchého listu je směsná – hnědavé lístečky, stříbřitě zelené tipsy, mokrého kompletně tmavěji hnědavá, místy do zelena. Vůně suchého listu je jemná, lehce sušená tráva, lehce chlebová, sladká. Vůně mokrého se nepopisuje snadno, je příjemná parfémová, květiny, exotické dřevo, citrus, med, lipový květ. Nějak nemám v rejstříku ta vhodná přirovnání. Ale dokázal bych si představit, že bych takovou vůni používal jako osobní parfém. Barva nálevu světle žlutohnědá.

První nálev velice decentní, lipový čaj, med, lehce limetka, mírná mléčná oolongová chuť. Asi jsem měl zvolit pro první krok vroucí vodu, nebo delší čas, list je zjevně hodně vysušený a neotvírá se moc ochotně. V druhém kroku chuť obdobná, jen intenzivnější. Prakticky bez hořkosti a trpkosti.  V dochuti a výdechu trochu anýz/lékořice. Střední sladkost. Stress test třetího nálevu: nálev sytě žlutohnědý, lehká osvěžující hořkost, chutě shodné, jen intenzivnější v oblasti lipového květu a anýzu; velmi intenzivní a vytrvalé ve výdechu. Nálev po stress testu celkem vyčerpaný, ale pitelný se střední až silnější sladkostí (možná i nějaký návrat sladkosti) a anýzem, mírně vystupuje trpkost. Když se ale nálevu dá víc času na louhování, tak dá ještě velmi slušný plný nálev, byť je část chutí z většiny pryč. Čaj je mnohonálevový, prakticky nepřelouhovatelný. Vzhledem k celkové dávce 1,5 g spíš lehce stimulační.

Tenhle materiál je slušný chameleon. Při nižší koncentraci má celkem jiný charakter než když se na něj přitlačí. Bylo by zajímavé zjistit, jak reaguje na vodu s odlišným TDS. Asi bych na něj nešel úplně razantně, aby hořkotrpkost nerušila jemné tóny, ale přeci jen potřebuje vyšší teplotu i koncentraci. Leda by si člověk chtěl vychutnat ty opravdu jemné tóny. Ještě to budu zkoumat, ale preferuji.

Příprava 90 °C, 1 min., 1:50; druhý krok vroucí voda, 1 min.  Cena 5,95 Kč/ 1 g.

Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha

Z mojí nedávné vycházky do Teamountain jsem si přinesl také jeden červený čaj, Zhejiang Ben Di Qun Zhong Hong Cha. Prodejce o něm uvádí, že pochází  z přirozeně vedených zahrad pana Wena v horských oblastech provincie Zhejiang.

Vůně suchého listu lehce sladce chlebová, vůně mokrého listu je výrazně sladká chlebová kůrka, karamel. Barva suchého listu je černohnědá, mokrého spíše srnčí hněď. List je rovnoměrně velký, bez prachu a drti. Nálev má barvu lesního medu. Chuť je medová, pečenější chlebová kůrka s maličkou stopou příjemné svíravosti. Hořkost je prakticky neznatelná, osvěžující. Nálev je hladký a plný. Čaj je vícenálevový, preferuji.

Příprava: vroucí kohoutková voda, poměr 1:50, 1 minuta louhování. Cena 5,55 Kč/1 g.

Testnul jsem ho v išingové konvičce, ale nedopadlo to zrovna dobře. Hodně zmizela medová sladkost a přidal se kovový tón.

Mnoho povedeného čaje do dalšího roku!

Dovolím si takové malé povánoční zamyšlení. Víte, co je na čaji jednou z nejlepších věcí? Dá se snadno sdílet. Můžete udělat čaj pro svoje přátele, sednout si s nimi ke stolu, nalévat jim a povídat si. O čaji, nebo o čemkoliv jiném. Dobře připravený čaj ocení nejlépe samozřejmě čajový fanda, ale i běžný konzument bude překvapen, jak dobře může čaj chutnat. Čaj můžete odsypat nebo odlomit pro toho, komu neobyčejně zachutnal. Aby si ho připravil v klidu doma podle svého a prozkoumal, zda se na něj má zaměřit. A konečně, čaj můžete darovat. Nenáročnému spotřebiteli ukážete zajímavějším materiálem trochu jiný čajový svět, a i kdyby ho nezaujal, vypije ho stejně. Čajmen se, pokud neznáte jeho vkus, obdarovává trochu hůře, ale myslím, že malé množství nějakého speciálního nebo kvalitního listu se u něj neztratí.

Tak, a to je vše. S trochou listí se dá udělat takové radosti, že? Přeji vám tedy do dalšího roku hodně štěstí a povedeného čaje.

Fukamushi Sencha Saemidori

Vyrazil jsem si na předvánoční nákupy do Teamountain, kde jsem narazil na japonský zelenáč Fukamushi Sencha Saemidori. Je to pořádnej bujón, to vám povím.

Barva listu je zelená se žlutými tóny, vůně je čerstvě usušená tráva, kakao a lehce pražený oříšek. Je tam velký obsah drti, takže konvička s jemným sítkem, nebo externí sítko, je na místě. I tak byl nálev výrazně zelený a na dně šálku sedlinka. Ne že by to teda něčemu vadilo.

A teď k chuti. Voda kohoutková. Čaj jsem připravoval v poměru 1 g listu na 25 ml vody, louhovací teplota 70 °C, první nálev jsem louhoval minutu. Jednalo se tedy spíše o přípravu směrem k tradičnějšímu postupu pro kvalitní senchu. Výsledek byl opravdu hezký. Nálev by hustý a pěkně se táhl po jazyku. Koncentrace chuti byla poměrně vysoká, takže už mírně připomínala polévku ze zeleného hrášku. Sladkost asi tak střední, hořkost marginální a svíravost, která se u senči vyskytuje, spíše stopová. Vůně mokrého listu měla výrazný kuřecí bujónový akcent (z domácí drůbeže, ne z těch velkovýkrmových rychlokvašek) a byl také cítit v chuti. Takové mírně razantnější gyokuro, prostě. Příjemný materiál, preferuji. Ale asi bych do něj nešel vyšší teplotou, pokud si dobře pamatuji, takto připravený v čajovně měl hořkost dost znatelnou. Dali jsme se ženou tři pěkné nálevy, asi by se našel ještě jeden navíc a při zkrácení prvního nálevu možná ještě jeden.

Dneska ráno jsem si čaj připravil stejně, jen v poměru 1:50 a použil jsem Dobrou vodu (s nízkým TDS, tedy). Asi mi spíš vyhovuje hustší nálev, řekl bych.

Další verze – Dobrá voda v litince: Slušný plný nálev s mírně potlačenými jemnými tóny, ale hlavně třetí nálev, který jsem nechal víc ustát, měl výraznou chuť do TGY.

Cena: 217 Kč/50 g, tzn. 4,34 Kč/1 g.

 

Japonské konvičky – není jen kyusu

Hledal jsem cosi na internetech, a konečně se mi podařilo najít odpověď na otázku, proč si lidi pálí prsty při používání houhinu, i když je to naprosto nelogické.

Ale popořádku. Existují zhruba čtyři druhy japonských čajových konviček, jak ukazuje, i s obrázky, tento web. V našich končinách je nejznámější yokode no kyusu, obecně známá jen jako kyusu. Je to obvyklá konvička, které trčí držadlo za strany. Osobně je používám rád a nejraději mám tu, kterou jsem před mnoha lety koupil ženě. Je neobvyklá tím, že má asymetrický knoflík na víčku, takže se dá rukou držet držadlo a palcem se přes knoflík drží víčko mnohem pohodlněji, než když je ve středu. Člověk pak nemá při nalévání strach, že mu padne do šálků a nemusí si dopomáhat druhou rukou. Dalším typem je atode no kyusu, v podstatě je to klasická konvička s ouškem z boku. Posledním „konvičkovým“ typem je uwade no kyusu (dobin), která má držadlo nahoře a větší objem, určená je pro větší společnost. A teď se dostáváme k již zmíněnému houhinu. Připomíná gaiwan, ale bez oněch vytažených okrajů, které zajišťují bezpečnou manipulaci i při používání vařící vody. Důvodem je, že v houhinu se připravují vysoce kvalitní japonské zelené čaje, u kterých se používá teplota vody do 60 °C, a tam již spálení nehrozí. A vice versa, pokud udržíte bez problémů houhin v ruce, je v něm ideální teplota nálevu pro přípravu gyokura.

Další podrobnosti k japonské keramice třeba zde.

Vroucí vodou na zelený čaj

To, že je pro chuť čaje klíčová teplota použité vody, je obecně známo. Zásadním problémem ale je, že se výše teploty pro jednotlivé čaje paušalizuje bez přihlédnutí ke konkrétním vlastnostem materiálu. Obecně se tvrdí, že zelené čaje by se neměly zalévat vroucí vodou. Důvody jsou jistě nasnadě, nástřel je například v tomto článku o japonských zelených čajích. Ale existují zelené čaje, pro které je namístě používat vroucí vodu, naposledy na to upozornil Stéphane Erler‏ na svém blogu Tea Masters. Stéphane Erler je známá odborná autorita v oblasti čaje a není s tímto názorem osamocen. Tvrdí, že u želeného čaje dosáhl nejlepších výsledků s vodu, která právě dosáhla bodu varu.

Na blogu připomíná, že existují tři typy zelených čajů (podle způsobu, jakým se zastavuje oxidace) sušené na woku, v peci a napařované (poslední případ zahrnuje většinou japonské čaje). Dodává, že to, o čem píše, se vztahuje především na první dva. Vhodnost vysoké teploty zdůvodňuje skutečností, že velmi kvalitní čaje jsou tvořeny pupeny, tedy malými, ještě nerozvinutými lístky, a  voda o vysoké teplotě je potřeba k tomu, aby do nich pronikla a extrahovala aroma. Zároveň ale nepotřebují k extrakci delší čas. Jako možný způsob přípravy uvádí naplnění nádobky horkou vodou do poloviny, přidání čaje, a dolití zbytku vody. Upozorňuje, že klíčová pro takovou přípravu je kvalita čaje. Důvody, proč obchodníci doporučují nižší teplotu, jsou podle něj dva – je to bezpečné a nehrozí přelouhování, ev. jsou čaje horší kvality a nesnesou vyšší teplotu. Takové čaje při zalití vařicí vodou dávají hořký a drsný nálev.

Další chybou, je používání přílišného množství listu, zelené čaje by se měly vařit spíše lehčí. Obě chyby podle Stéphane Erlera spolu souvisejí. Nízká teplota vody z listu dostane méně aromat, a proto se ho dává více.

A já si k tomu taky přisadím. Pro japonské čaje to úplně neplatí – nebo platí, jak se na to podíváme. V dnešní době jsou založeny na sladkotrpké umami chuti, které se snáze dosahuje při nižší teplotě kvůli odlišné rychlosti louhování umami (aminokyseliny, rychleji se louží už při nižší teplotě) a hořčin (kofein, polyfenoly – potřebují vyšší teplotu). Nejedná se ale také o tipsové čaje! Zároveň se také jedná obvykle o materiál z níže položených intenzivně provozovaných farem, takže, podle mých zkušeností, tyhle čaje nemají dost silnou složku aromat, která by mělo smysl vylouhovat ven vařicí vodou. Výjimky existují, nabízí například Hojo. Pro naprostou většinu japonských čajů, se kterými jsem se setkal, ale platí, že příjemnější výsledek dává použití nižších teplot.

Kvalitní čínské zelené čaje, tedy s vysokým podílem tipsů (které jsou ale drahé a vlastně je moc nevídám) vysokou teplotu vody podle mojí zkušenosti nezřídka vyžadují, při nižší jsou mdlé. A pak je tu individuální preference chutí. Někomu vadí i menší stopa hořčin, jiný ji považuje za potřebnou, nebo ji dokonce vyžaduje. Důvody jsou různé, odlišná schopnost vnímat hořké chutě, například.

A závěr? Obvyklý. S čajem je vhodné si trochu zacvičit – podívat se, jak reaguje na různé teploty a koncentrace, aby z něj čajmen dokázal dostat optimální chuť.