Mimo čaj: Vůně inkoustu

Pro změnu jsem vám natočil video (trochu zafuněné, mikrofon byl moc blízko) o vybalování zásilky věcí, které vůbec nesouvisí s čajem. Chci si totiž poznámky o uskladněných čajích zaznamenávat i na papír, abych o ně nepřišel, kdyby náhodou došlo k nějakým pádům internetů a tak. Navíc, jak toho poměrně dost píšu v ruce, mám strašně neurvalý rukopis, a inkoustové pero ho přeci jen trochu dokáže kultivovat. Pořídil jsem si tedy pero Sailor 1911 Standard od nizozemského prodejce La Couronne du Comte, který je slušně zásobený – a navíc zrovna měli pěknou akci u příležitosti otevírání jedné jejich prodejny. Mám už nějakou dobu pero Waterman z Penshopu, se kterým se mi píše taktéž hezky. Je kovové, takže příjemně tíží v ruce, ale díky matnému laku tak nějak nestudí, na rozdíl od jiných kovových per. Ale chtěl jsem si vyzkoušet, jak se píše zlatým hrotem, kterým disponuje Sailor. A navíc, zlata není nikdy dost, že. 😉

 

Reklamy

Dědování

MarshalN se na svém blogu nedávno rozepsal o tom, že gongfu není vždy ideálním způsobem přípravy čaje. Zmínil také, že doma používá styl, který nazval Grandpa, podle způsobu, kterým pil čaj jeho děda. A je to běžný způsob, kterým se v Číně pije čaj. Je jednoduchý – do většího hrnku se hodí trochu čaje, zaleje se horkou vodou a upíjí. Když se odpije třetina, přidá se další voda. Ohledně dalších klíčových bodů viz blog.

Říkal jsem si, že projedu tímto způsobem všechny druhy čaje, co tu mám, no akosi jsem se zasekl u jednoho. Prvním čajem, který jsem takto otestoval, bylo jedno pěkné Da Hong Pao – a bylo to chutné. Další putoval do hrnku pu-erh 2010 Tulin Ironcake, vzorek, který jsem dostal s nějakou zásilkou od chawangshopu, a který mě kvůli jeho polozralosti nijak významně nezaujal při běžné přípravě. Jenže, dědův styl mu sedl. Nálev není ani významně hořký a trpký, nýbrž je plný a znatelně sladký. Napomáhá tomu samozřejmě fakt, že ho piju až v okamžiku, kdy si nespálím pusu, a to už začíná kulatět každý čaj jen kvůli teplotě.

Navíc je tento styl pohodlný proto, že se mi zatím nepodařilo čaj přelouhovat, ať stál na stole libovolně dlouho. Možná se to změní u jiných čajů, nechám se překvapit. Jedním z důležitých bodů dědova stylu ale je, že se dává relativně málo listu.

Než se ale pustím do dalších čajů, dopiju tenhle lahodný polozralý pu-erh.

Střídejte jedy

Čas od času si potřebuji orazit od čajů. I když je jejich paleta pestrá a poskytují rozličné chutě, je to pořád lupení s horkou vodou. A nějak se nemůžu zbavit dojmu, že se mi v těle při čajování bez přerušovače kumuluje něco, co mě poněkud zombifikuje. Proto si dávám čas od času pár dní s kávou. Ono totiž to jaksi bez kofeinu úplně nejde, aniž by člověk utrpěl třídenní útlum a musel si nepříjemnou bolest hlavy kurýrovat růžovkou. Inu, fyziologická závislost, co naděláme.

Co se týče kávy, dělám si regulérní espresso, tedy 25 ml tekutiny, která natéká 25 sec. Protože používám čistou arabiku, tak je dávka zhruba 9-10 g kávy, což je více než normovaných 7 g, které ale platí pro směsi na espresso, jež obsahují až 30 % robusty. Ta má jednu klíčovou vlastnost – cremuje bohatěji než arabika – a pramínek kávy o něco později „blonďatí“, tedy světlá a přestává obsahovat zajímavý extrakt. Po rozličných peripetiích jsem natrvalo zakotvil u rodinné malé moravské pražírny Primacafe, u které nakupuji dlouhé roky. Mezi hlavní přednosti patří podle mého soudu především to, že kávu odesílají obratem po vypražení, rychle, a pracují se zrnem vysoké kvality. Navíc praží na espresso, takže se prakticky nesetkávám s kyselostí, kterou nerad. Nadto provozovatel pražírny pan Konečný, který je fanda a srdcař, provozuje obsáhlé kávové fórum, které se netýká jen nápoje jako takového, ale poskytuje obsáhlé informace o mašinkách na espresso, mlýncích, vodě, problémech spojených s přípravou atd. – prostě komplexně o všem kolem kávy. Nenarazil jsem na zdejších internetech na nic obdobného.

 

2010 Jin Hao Feng Huang Pu Er Tuo Cha (801) Ripe

Tento čaj čaj jsem si objednal před delší dobou z Chawangshopu a teprve teď jsem se dostal k tomu, abych jej otestoval. Prodejce tvrdí, že je to nejlepší ripe tuo cha, kterou kdy továrna Nan Jian Tea Factory udělala. List má pocházet z roku 2009 ze stromů z oblasti Wuliangshan a nadmořské výšky přes 2000 metrů. Varianta velkolistá, ruční sběr, tradiční zpracování. Fermentace spíše lehčí. Prodejce uvádí, že čaj vyhrál zlatou medaili na 1th Chinese (Zhongshan) International Tea Culture Expo(2009). Popis je prakticky shodný s tímto, ale starším čajem, hm, hm…)

Barva suchého listu je černohnědá, tipsy tmavě hnědé. Vůně suchého listu je jemná, stopa po výrobním procesu je velice slabá, spíš lehce suchá rašelina, nebo tak. Vůně mokrého listu obsahuje pečené červené ovoce, med, po vychladnutí jablečný kompot. Žádné nepříjemné pachy z výroby. Barva nálevu tmavě hnědá. Chuť je jemná, plná, umami, se stopou pečeného červeného ovoce, jemná hořkost slupek mandlí, prakticky bez hořkosti. Ve výdechu sladce medově bylinná chuť, a drží se dost dlouho. Dochuť pečené ovoce, stopa ovocné kyselosti, slabší až střední sladkost hnědého cukru. Druhý nálev dobrý, trochu vystoupila žampionový chuť. Třetí pitelný, čtvrtý už světlý a převažovaly drsné tóny, chuť nezajímavá. Efekt zprvu sedativní, pak příjemně stimulační. Preferuji velmi.

Ten čaj mi silně připomíná Wu Lianag Shan Ripe od Hoja. Tento styl mírnější fermentace kvalitního listu, který ponechává i jiné chutě  mi značně vyhovuje.

Příprava 1 g/50 ml, vařící voda, 2 min. louhování, ale stačilo by možná méně. Druhý nálev jsem sléval hned. Třetí dostal asi 20 sec.

Cena 5 dolarů za 100 g, tedy přesně gram za korunu při starém kurzu 20. Z mého pohledu výborný poměr cena/výkon.

Reorganizace zásob

Nadešel čas kousnout do kyselého jablíčka a všechny to vzorky, uložené oolongy a další lupení trochu přerovnat. Měl jsem je v několika různých bednách, ve kterých to všechno kdysi dorazilo, něco bylo ve skříni, padal tam prach a vůbec vypadalo to nehezky. Koupil jsem jednu velkou krabici a do té jsem věci přerovnal. Takže mám velkou dřevěnou bednu s pu-erhy a na ní o něco menší papírovou bednu, kde většinu tvoří oolongy, bílé čaje a pytlíky se vzorečky. A pak mám tedy ještě ve skříňce v rohu pár plechových krabic s více pečenými oolongy, které tam zrají. A dvě velké sklenice se zábrusem po okraj plné pečeného TGY u kterého doufám, že časem získá tu chuť starého pečeného TGY. A ještě krabici černého pu-erhu. A v práci v šupleti…

Dobrý den, jmenuji se Davčcha a mám problém s čajem…

Takže vás vítám na sezení anonymních čajoholiků a řekněte nám, proč jste začal pít. No, to bylo tak…

Kecám, samozřejmě, žádný problém s čajem nemám, pít je normální, kdo nepije, ten začne, a kdo nezačne, ten se zblázní. Ale nicméně, čaje mám už opravdu tak akorát, a teď jsem si dal za cíl nic nového nekupovat a dopít především vzorky. Až ty dojdou, tak bude akorát čas se pustit do prvních odleželých Wuyi oolongů, odhaduji. A načít některé koláče pu-erhu, ty budou tou dobou tak akorát. Provětral jsem při téhle příležitosti hlavní čajovou bednu a řeknu vám, to byla nádherná vůně, když jsem ji otevřel. Koláče jsou v pořádku, nikde žádné chlupaté překvapení, a zdárně tmavnou. Ještě tak deset, patnáct let, a hlavní objem bedny bude pomalu k pití. Nebo k prodeji, to se ještě uvidí.

Vzorkový čurbes…

Hira bancha s nadměrným obsahem insekticidu

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) nařídila dovozci a distributorovi čajů, společnosti Country Life, s. r. o., aby neprodleně stáhl od všech svých odběratelů a ze všech svých poboček nevyhovující šarži japonského sypaného čaje hira bancha/ Čaj Bancha sypaný, v balení 100 g, DMT 17. 6. 2018 a 20. 1. 2019, dodavatel: Muso Co. Ltd., Japonsko. Informovala o tom v tiskové zprávě.
Laboratorní rozbor SZPI zjistil v čaji přítomnost insekticidu dinotefuranu v koncentraci zhruba pětinásobně překračující nejvyšší povolený limit.Předmětný čaj z Japonska s DMT do 17.6.2018 provozovatel nakoupil v množství 250 kg a celou zásilku již rozprodal odběratelům, kteří dosud vrátili 4,3 kg. Šarži čaje s DMT do 20. 1. 2019 provozovatel až do okamžiku zákazu prodal 78,9 kg a odběratelé dosud vrátili 6,4 kg.
Celková velikost nevyhovujících šarží – vzhledem k typickému dávkování – představuje řádově desítky tisíc dávek čaje.
Na základě výše uvedeného zjištění inspektoři SZPI nařídili společnosti Country Life, s. r. o., nejen stažení nevyhovujících šarží čajů, ale i provedení multireziduální analýzy (rozborů zkoumajících přítomnost více druhů pesticidů) na vlastní náklady u dalších šarží od předmětného dodavatele z Japonska.

Zjištění nepovolených koncentrací pesticidů v sortimentu sypaných čajů z Japonska je relativně ojedinělé, častěji SZPI v poslední době zjišťuje tento prohřešek u čajů z Číny.

Odpočinek na čajovém pochodu

Dostal jsem se do takové zvláštní mezifáze ve studiu čaje. Myslím, že jsem se toho už celkem dost naučil, něco jsem si ověřil vlastními pokusy, nebo možná „pokusy“. Také jsem si ověřil, že při nich musí člověk dávat pozor, aby se nedopustil nějaké systémové chyby. Teď jsem zhruba v takovém stavu, že si všechny ty vědomosti potřebují trochu sednout, což si žádá menší pauzu. Pak se uvidí, kam budu blogísek směřovat dál.

Informací o čaji je k dispozici hodně. Vzhledem k tomu, že se jedná o zemědělskou komoditu, která snoubí značnou ekonomickou sílu, tradici, efekt lehčího stimulans až psychoaktivní látky s kouzlem Orientu, tak lze studium čaje povýšit na hlavní povolání. Na což samozřejmě nemám čas, protože mě to neživí. Každá z těchto oblastí by si nakonec zasloužila celou pozornost jednoho člověka. Je tedy otázka, na co se zaměřit prioritně.

Na čaj a zdraví? Vědeckých studií o zdravotních účincích čaje je opravdu hodně, mnohdy jsou výsledky mnohem střízlivější, než informace podporující prodej na stránkách prodejců nebo nadšenců, kteří nekriticky přejímají čajové mýty a, hm, odhaduji, cíleně přiohnutou realitu, sloužící k efektivnějšímu byznisu. Což tedy samozřejmě není jen doménou čaje. Mundus vult decipi, ergo decipiatur, říkali staří latiníci. Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je. Samozřejmě, asi lze těžko od každého očekávat, aby si důkladně ověřoval kdejaké tvrzení spojené s čajem. I když, v době internetu a snadné dostupnosti relevantních informací to je o něco snazší než dříve, ačkoliv se člověk přitom musí probírat dezinformačním bahnem. Ale pokud připodobníme pravdu k zrnku zlata, tak není až zase tak překvapivé, že pro ni musíme převrátit hromadu hlušiny, a občas stejně získáme jen pyrit.

A co takové informace o čajovém byznisu? Jako primární zaměření blogu je to spíše nezajímavé. Zpravodajství o vývoji cen, předpokládané sklizni, změnách podmínek je silně specializované a zajímá velmi omezené spektrum čtenářů, odhaduji.

Mudrování nad přípravou čaje? Hlavní styly už jsem probral a individuální modifikace si každý musí stanovit podle svých preferencí. Recenze čajů? Jistě zajímavé téma pro fajnšmekry. Jenže bedna s pu-erhy je narvaná až po víko a čaje zrají, stejně tak jako několik druhů oolongů. První výsledky budou k dispozici tak za deset let. A samozřejmě to znamená, že nemám valný zájem nakupovat další čaje, dokud nedopiju těch několik kilo různých vzorků, co se mi doma válí. Nehledě na obecně známé problémy s přenositelností výsledků ochutnávky.

Více pozornosti domácí scéně? No, čaje si tady může koupit sám a ohodnotit je podle svého. Stejně tak čajovny. Víc pozornosti zahraničnímu čajovému dění? Jistě se tam najde mnoho zajímavých věcí, relativně málo ale s nějakým významným dopadem na samotného čajaře.

Takže uvidíme, až si to sedne. Taky se nemusím specializovat nijak a můžu psát je o tom, co mě zaujme, ale důkladněji. Informací je obecně hodně, ale těch důležitých pořád málo, a co je nejhorší, strašně blbě se to rozlišuje.