Hluboko do minulosti shu pu-erhu

Čajové studio Meetea pořádá pravidelná posezení nad různými čaji (a další akce). Včera proběhla z mého pohledu mimořádná akce, a sice porovnání shu pu-erhů z let 2009, 1997 a 1973.

V příjemné místnosti u dlouhého dřevěného stolu nás historií černého pu-erhu zkušeně provázel Tomáš Rajnoch. Bylo zajímavé sledovat jeho přípravu čaje, která obsahovala všechny nezbytné kroky (omytí šálků, nabídka prohlédnutí suchého čaje, oplach, prohlídka konvičky s vlhkým listem pro přivonění, příprava nálevů, prohlédnutí vylouženého listu) a nic navíc. Vše provedl účelně, bez zbytečných příkras, ale přitom velmi elegantně. Na akci se přitom sešla společnost, která se dokázala jak soustředit na předložený čaj, tak se o něm zajímavě bavit. Ochutnávka tří čajů trvala zhruba tři hodiny, ale subjektivně mi přišla mnohem kratší.

Pokud se podíváme na jednotlivé čaje, první, z roku 2009, byl materiál bohatý na tipsy, což se projevilo v plné, sladší chuti s výrazným oříškovým akcentem. Ani tento, ani jiný z předložených materiálů, neměl trpkost ani rušivou hořkost. Druhý materiál pocházel z roku 1997 a nesl znatelnější akcent „práchnivého dřeva“, resp. žampiónovou chuť. Jestli to byl důsledek výroby, nebo následného vlhčího skladování, to je otázka. Měl být vyroben z podzimního listu, což určovalo jeho spíše poklidnější charakter. Nejzajímavější byl ale třetí materiál, který pocházel z roku 1973, o němž nám Tomáš Rajnoch řekl, že ho dostal darem. Chuť byla zcela atypická. Spektrum chutí černých pu-erhů se obvykle popisuje pojmy jako zemitost, kompost, staré ponožky (což jsou mimochodem spíše známky nepříliš kvalitních materiálů). Materiál z roku 1973, tedy období, kdy se s výrobou shu pu-erhu (oficiálně) teprve začínalo, byl ale zcela jiný. U stolu padaly různé popisy, shoda nakonec byla zhruba na pojmu ženšen nebo stará čínská medicína. Musím říct, že jsem se s podobnou chutí u černého pu-erhu (a myslím že zatím u žádného jiného čaje) dosud nesetkal a jsem rád, že se s námi Tomáš Rajnoch o tento materiál podělil. V tomto případě došlo i méně obvyklý krok při přípravě čaje, a sice povaření již vyloužených listů, které má zajistit, aby se z nich dostaly i poslední zbytky chutí. Jakkoliv tento nálev nedosahoval kvality prvních, stále byl příjemně pitelný.

Shrnutí: příjemný večer v decentním prostředí s výbornými čaji. Nelze než doporučit.