Hluboko do minulosti shu pu-erhu

Čajové studio Meetea pořádá pravidelná posezení nad různými čaji (a další akce). Včera proběhla z mého pohledu mimořádná akce, a sice porovnání shu pu-erhů z let 2009, 1997 a 1973.

V příjemné místnosti u dlouhého dřevěného stolu nás historií černého pu-erhu zkušeně provázel Tomáš Rajnoch. Bylo zajímavé sledovat jeho přípravu čaje, která obsahovala všechny nezbytné kroky (omytí šálků, nabídka prohlédnutí suchého čaje, oplach, prohlídka konvičky s vlhkým listem pro přivonění, příprava nálevů, prohlédnutí vylouženého listu) a nic navíc. Vše provedl účelně, bez zbytečných příkras, ale přitom velmi elegantně. Na akci se přitom sešla společnost, která se dokázala jak soustředit na předložený čaj, tak se o něm zajímavě bavit. Ochutnávka tří čajů trvala zhruba tři hodiny, ale subjektivně mi přišla mnohem kratší.

Pokud se podíváme na jednotlivé čaje, první, z roku 2009, byl materiál bohatý na tipsy, což se projevilo v plné, sladší chuti s výrazným oříškovým akcentem. Ani tento, ani jiný z předložených materiálů, neměl trpkost ani rušivou hořkost. Druhý materiál pocházel z roku 1997 a nesl znatelnější akcent „práchnivého dřeva“, resp. žampiónovou chuť. Jestli to byl důsledek výroby, nebo následného vlhčího skladování, to je otázka. Měl být vyroben z podzimního listu, což určovalo jeho spíše poklidnější charakter. Nejzajímavější byl ale třetí materiál, který pocházel z roku 1973, o němž nám Tomáš Rajnoch řekl, že ho dostal darem. Chuť byla zcela atypická. Spektrum chutí černých pu-erhů se obvykle popisuje pojmy jako zemitost, kompost, staré ponožky (což jsou mimochodem spíše známky nepříliš kvalitních materiálů). Materiál z roku 1973, tedy období, kdy se s výrobou shu pu-erhu (oficiálně) teprve začínalo, byl ale zcela jiný. U stolu padaly různé popisy, shoda nakonec byla zhruba na pojmu ženšen nebo stará čínská medicína. Musím říct, že jsem se s podobnou chutí u černého pu-erhu (a myslím že zatím u žádného jiného čaje) dosud nesetkal a jsem rád, že se s námi Tomáš Rajnoch o tento materiál podělil. V tomto případě došlo i méně obvyklý krok při přípravě čaje, a sice povaření již vyloužených listů, které má zajistit, aby se z nich dostaly i poslední zbytky chutí. Jakkoliv tento nálev nedosahoval kvality prvních, stále byl příjemně pitelný.

Shrnutí: příjemný večer v decentním prostředí s výbornými čaji. Nelze než doporučit.

 

Reklamy

1996 Fujian Se Zhong Oolong

Čerstvě ke mně dorazil z Chawangshopu 1996 Fujian Se Zhong Oolong, bratrský materiál mého oblíbeného materiálu 1994 Fujian Se Zhong Oolong. Tak se na něj podívejme.

Vůně suchého listu je znatelně kafrová, lehce stará skříň, připomíná starý pu-erh nebo liubao. Vůně mokrého výrazně sladká stará bylinná medicína, trochu červené pečené ovoce, lehce kafr. Barva suchého listu je tmavěji hnědá až hnědočerná, mokrého tmavě hnědá. Barva nálevu tmavěji hnědá lesního medu. Chuť je jemně až středněji sladká, bez hořkosti a s nepatrnou stopou trpkosti, trochu lékořicová, trochu pečené červené ovoce, trochu kovový tón, stará bylinná medicína. Ve výdechu střední stará bylinná medicína. Vůně z prázdného šálku lehce sladká, lehce kafrová, lehce stará bylinná medicína. Stress test třetího nálevu: chuť intenzivnější, kulatější, hořkost vystoupila jen nepatrně. Mnohonálevový. Mírně stimulační. Celkem dobrý čaj, osobně ale preferuji ročník 1994.

Cena: 10 dolarů za 25 g, tedy 8 Kč za gram při starém kurzu 20 korun za dolar.

Třicetiletý Ping Lin Bao Zhong

Druhým starým materiálem z Teamountainu je třicetiletý Ping Lin Bao Zhong, skladovaný suše.

Barva suchého i mokrého listu je tmavá. Vůně suchého listu je medově sladká se znatelným sušeným ovocem (trochu jablečné a hruškové křížaly). Vůně mokrého je výrazně sladká s kombinací ženšenu (stará medicína) a sušeného ovoce. Barva nálevu medově hnědá, barví rychle. V chuti je jemná, příjemná hořkost obalu jader vlašského ořechu, prakticky bez trpkosti, stará medicína, lehká chladivost a střední sladkost, trochu sušené ovoce, chuť je pěkně hladká. V dochuti lehce stará medicína, obaly lískového ořechu. Efekt spíše mírněji relaxační. Mnohonálevový materiál. Cena 6 Kč za gram. Preferuji.

Čtyřicetiletý Ping Lin Bao Zhong

Doneslo se mi onehdá po větříčku, že Teamountain někde vyštrachal opravdu staré oolongy a má je v nabíce. Nyní jsem se tam konečně dostal a hned jsou otestoval vlhce skladovaný čtyřicetiletý Ping Lin Bao Zhong.

Je to rozhodně zajímavý kousek a na první pohled by ho člověk mohl zaměnit s výborně vyzrálým zeleným pu-erhem. Jak mokrý, tak suchý list je tmavě hnědý, vůně suchého je neznatelná, mokrého výrazné staré (práchnivé) dřevo a ženšen. Barva nálevu tmavěji hnědá. Chuť je s velmi slabou hořkostí, která se objeví při delším louhování a v pozdějších nálevech, žádná kyselost ani trpkost. Samotná chuť je kombinací starého dřeva a řekněme pečenějšího wuyi oolongu, trochu medicinální, s výraznou sladkostí tmavého třtinového cukru. Čaj je opravdu mnohonálevový, v pozdních nálevech převažuje sladkost. Čaj byl nenásilně stimulační, s lehce relaxační složkou. Podle mého vyžaduje trochu delší louhování a větší koncentraci, aby chutě vynikly, ale prakticky se nedá přelouhovat. Cena tuším kolem 20 Kč za gram.

Pozoruhodný materiál bez nepříjemných pachů a chutí, osobně si myslím, že ho ocení především znalci. V takovém případě bych asi doporučil vyhradit si na pití několik hodin a více lidí.