Vroucí vodou na zelený čaj

To, že je pro chuť čaje klíčová teplota použité vody, je obecně známo. Zásadním problémem ale je, že se výše teploty pro jednotlivé čaje paušalizuje bez přihlédnutí ke konkrétním vlastnostem materiálu. Obecně se tvrdí, že zelené čaje by se neměly zalévat vroucí vodou. Důvody jsou jistě nasnadě, nástřel je například v tomto článku o japonských zelených čajích. Ale existují zelené čaje, pro které je namístě používat vroucí vodu, naposledy na to upozornil Stéphane Erler‏ na svém blogu Tea Masters. Stéphane Erler je známá odborná autorita v oblasti čaje a není s tímto názorem osamocen. Tvrdí, že u želeného čaje dosáhl nejlepších výsledků s vodu, která právě dosáhla bodu varu.

Na blogu připomíná, že existují tři typy zelených čajů (podle způsobu, jakým se zastavuje oxidace) sušené na woku, v peci a napařované (poslední případ zahrnuje většinou japonské čaje). Dodává, že to, o čem píše, se vztahuje především na první dva. Vhodnost vysoké teploty zdůvodňuje skutečností, že velmi kvalitní čaje jsou tvořeny pupeny, tedy malými, ještě nerozvinutými lístky, a  voda o vysoké teplotě je potřeba k tomu, aby do nich pronikla a extrahovala aroma. Zároveň ale nepotřebují k extrakci delší čas. Jako možný způsob přípravy uvádí naplnění nádobky horkou vodou do poloviny, přidání čaje, a dolití zbytku vody. Upozorňuje, že klíčová pro takovou přípravu je kvalita čaje. Důvody, proč obchodníci doporučují nižší teplotu, jsou podle něj dva – je to bezpečné a nehrozí přelouhování, ev. jsou čaje horší kvality a nesnesou vyšší teplotu. Takové čaje při zalití vařicí vodou dávají hořký a drsný nálev.

Další chybou, je používání přílišného množství listu, zelené čaje by se měly vařit spíše lehčí. Obě chyby podle Stéphane Erlera spolu souvisejí. Nízká teplota vody z listu dostane méně aromat, a proto se ho dává více.

A já si k tomu taky přisadím. Pro japonské čaje to úplně neplatí – nebo platí, jak se na to podíváme. V dnešní době jsou založeny na sladkotrpké umami chuti, které se snáze dosahuje při nižší teplotě kvůli odlišné rychlosti louhování umami (aminokyseliny, rychleji se louží už při nižší teplotě) a hořčin (kofein, polyfenoly – potřebují vyšší teplotu). Nejedná se ale také o tipsové čaje! Zároveň se také jedná obvykle o materiál z níže položených intenzivně provozovaných farem, takže, podle mých zkušeností, tyhle čaje nemají dost silnou složku aromat, která by mělo smysl vylouhovat ven vařicí vodou. Výjimky existují, nabízí například Hojo. Pro naprostou většinu japonských čajů, se kterými jsem se setkal, ale platí, že příjemnější výsledek dává použití nižších teplot.

Kvalitní čínské zelené čaje, tedy s vysokým podílem tipsů (které jsou ale drahé a vlastně je moc nevídám) vysokou teplotu vody podle mojí zkušenosti nezřídka vyžadují, při nižší jsou mdlé. A pak je tu individuální preference chutí. Někomu vadí i menší stopa hořčin, jiný ji považuje za potřebnou, nebo ji dokonce vyžaduje. Důvody jsou různé, odlišná schopnost vnímat hořké chutě, například.

A závěr? Obvyklý. S čajem je vhodné si trochu zacvičit – podívat se, jak reaguje na různé teploty a koncentrace, aby z něj čajmen dokázal dostat optimální chuť.

 

Reklamy

Čaj, střeva, špek a mikrobi

Na internetech se šíří výsledky studie, podle které čaj může přispět k hubnutí, protože mění skladbu mikrobů ve střevě. Ok, fajn. Tak se nejprve opřeme o ponk a vydýcháme, než se do toho pustíme.

Zájem o střevní mikrobiom je poměrně mladou disciplínou, která ukazuje zajímavé výsledky v léčbě některých onemocnění, včetně imunitních problémů. Pěkné shrnutí je na webu Akademie věd ČR a vřele doporučuji pročíst. A tady je nějaký nástřel, proč by člověk měl být velmi opatrný při využívání antibiotik.

Já si dovolím ještě malou odbočku. Kdo se orientuje v živočišné výrobě, ví, že při krmení přežvýkavců (skotu) platí, že se nekrmí ani tak zvíře, jako mikroorganismy jeho bachoru. Ty totiž „předtráví“ krmivo, které obsahuje živiny, jež jsou jinak špatně dostupné. A kráva je pak de facto ve významné míře živena mastnými kyselinami a proteiny, které tyto mikroorganismy vytvářejí. (Samozřejmě je to složitější, mohli bychom se bavit o skládání krmné dávky a hodnocení stravitelnosti krmiv a tezi, že přístup k výživě vysokoprodukčních dojnic je podobný jako k výživě vrcholových sportovců atd, ale to už bychom byli hodně mimo.) Chci tím ale upozornit na skutečnost, že zatímco se při výživě některých hospodářských zvířat bere ohled na mikroorganismy (části) trávicího traktu poměrně důkladně, u lidí se jim ve větší míře začala věnovat pozornost až poměrně pozdě. Je to samozřejmě asi dáno i tím, že člověk je monogaster, potřebuje tedy živiny především ve snadno přístupné formě (lebo nemá bachor), ale i u něj hrají procesy v tlustém střevě významnou roli. (A třeba takový trávožravý kůň taky nemá bachor, takže potřebuje rozsáhlé, obdobně fungující tlusté střevo. Které někdy úplně dobře nefunguje, takže koně trpí kolikami, což je v zásadě důsledek toho, že jejich vzdálení předkové byli všežravci nebo masožravci, a i dnes k tomu mají výborné předpoklady, jak se snadno přesvědčil každý, kdo se někdy s nějakým tím nevychovaným chlupatým kousavým debilem druhu Equus caniballus setkal na vlastní kůži.)

Takže, poté, co jsem vás doufám přesvědčil o tom, že nic jako býložravec vlastně neexistuje, protože jsou to jen dovedně kamuflovaní masožravci, se podívejme na vlastní studii. Především je potřeba se zaměřit na podmínky. Pokus proběhl na myšmách, které byly vystaveny extrémně vysoce energetické dietě, složené především z tuku a cukru. V pokusu se netestoval čaj, ale extrakty polyfenolů dekofeinovaného zeleného a černého čaje, a to v podílu 0,25 %. Tohle je myslím kruciální otázka. Pokud by to bylo 0,25 % objemu stravy, tak vzhledem k tomu, že člověk za den sní zhruba dvě kila potravy, by musel přijmout 5 g čajových polyfenolů. Vzhledem k tomu, že se čaj běžně připravuje tak ze dvou gramů listu, a i tahle dávka je dostatečná na stimulaci, to prostě z lupení nikdo nedá, aniž by kvůli kofeinu nevyskočil z kůže (a nejsem si jist, zda by to vůbec dělalo dobrotu vzhledem k tomu, že nadměrné dávky čajových extraktů mohou mít negativní vliv na játra). Jen tak od boku, list obsahuje kolem 30 % polyfenolů v sušině, tzn. by se muselo louhovat tak 15 g listu, při předpokladu, že se polyfenoly do nálevu přenesou kompletně, o čemž pochybuji. (Samozřejmě, člověk přijímá i další polyfenoly spolu s rostlinnou stravou).

Dále, k dispozici je abstract bez konkrétních výsledků. Autoři v něm tvrdí, že extrakty zmíněných čajových polyfenolů inhibovaly přírůstek hmotnosti, není ale zřejmé, v jaké míře. Kromě toho omezovaly podíl kmene bakterií Firmicutes, které mají mít vliv na obezitu, a zvyšovaly podíl kmene Bacterioides. Speciálně extrakty černého čaje pak měly zvyšovat podíl bakterie Pseudobutyrivibrio, která patří do skupiny Lachnospiraceae, jež produkcí kyseliny máselné má chránit střevo před rakovinou (a také má nějaký vliv na obezitu). Dále extrakty čajů výrazně zvýšily v játrech fosforylaci enzymu AMP-aktivované proteinové kinázy, což by, pokud to dobře chápu, mělo znamenat zintenivnění metabolismu. Tady je k tomu nějaká další omáčka. Myslím, že je to výzkum jistě zajímavý, ale byl bych velice obezřetný při výkladu jeho významu. Proběhl na odlišném živočišném druhu, za extrémních podmínek složení krmiva, při vysokých dávkách účinné látky. Nelze přímo interpretovat získané výsledky na běžné podmínky lidského života. Kromě tedy obecných tvrzení, že různé potraviny odlišně ovlivňují střevní mikrobiom, jistě je dobré přijímat přiměřené množství polyfenolů (dojez tu zeleninu!) a nepřežírat se cukry a tuky.

Takže, jako tradičně, skončím příslušnou mírou skepse. Nedá se vyloučit, že u některých lidí může špatné složení střevního mikrobiomu přispívat k obezitě. Nicméně, příčin obezity je mnoho – od špatných stravovacích návyků (nevhodné rodinné zvyklosti, nedostatek financí, potravní negramotnost) přes psychické problémy (zažírání stresu a nadbytek dlouhotrvajícího stresu obecně), nedostatek pohybu, poruchy vstřebávání některých látek (železa, třeba, a z toho plynoucí únava a dojídání se), až k poruchám hladin hormonů (třeba štítné žlázy) a genetickým faktorům  i třeba epigenetickým změnám (změna na DNA v důsledku vlivu prostředí). Jestli si někdo myslí, že to rozsekne jen tím, že bude pít čaj, aby se mu upravila střevní mikroflóra, tak je mimo. Nakonec, já jsem čaj pil roky, a váha rozhodně dolů nešla, a pak ze mě steklo deset kilo za půl roku, když jsem vyhodil ze stravy lepek/pečivo.

A ještě si tu odložím něco, na co jsem narazil. Bakterie zřejmě mohou ve střevech produkovat celou řadu látek ovlivňujících chování: dopamin, serotin, GABA, a pokud tam nejsou a neprodukují, myšma vykazuje autistické vzory chování a další problémy. Zajímavé je, že vliv zmizel, když se přetnul bloudivý nerv (nervus vágus, jo!), který spojuje mozek a trávicí soustavu. Čili, jinými slovy, některé bakterie žerou a jiné produkují neurotrasmiter GABA, a možná by jejich ovlivnění mohlo přispět k léčbě depresí a úzkostí. A proč mě to zaujalo? No, protože čaj obsahuje aminokyselinu L-theanin (ve velmi  malém množství, nejvíce v bílém čaji, nejméně v pu-erhu), může se měnit na kyselinu L-glutamovou, která se může dekarboxylovat právě na GABA. Jestli to stačí k tomu, aby to mělo nějaký významný vliv, to je ovšem otázka.

Káva (čaj) a mléko

Na Technetu vyšel pěkný shrnující článek k míchání kávy a mléka, myslím, že se v zásadě dá aplikovat i na kombinaci čaje a mléka. Najdete ho tady. Vyvrací hlavní mýty, hovořící o škodlivosti takové kombinace. Vřele doporučuji. A když už jsme u té vřelosti, článek konstatuje, že pití horkých nápojů nad 65 °C, nejčastěji právě kávy a čaje, je  rizikové, protože vysoká teplota podporuje vznik rakoviny jícnu.

Reorganizace zásob

Nadešel čas kousnout do kyselého jablíčka a všechny to vzorky, uložené oolongy a další lupení trochu přerovnat. Měl jsem je v několika různých bednách, ve kterých to všechno kdysi dorazilo, něco bylo ve skříni, padal tam prach a vůbec vypadalo to nehezky. Koupil jsem jednu velkou krabici a do té jsem věci přerovnal. Takže mám velkou dřevěnou bednu s pu-erhy a na ní o něco menší papírovou bednu, kde většinu tvoří oolongy, bílé čaje a pytlíky se vzorečky. A pak mám tedy ještě ve skříňce v rohu pár plechových krabic s více pečenými oolongy, které tam zrají. A dvě velké sklenice se zábrusem po okraj plné pečeného TGY u kterého doufám, že časem získá tu chuť starého pečeného TGY. A ještě krabici černého pu-erhu. A v práci v šupleti…

Dobrý den, jmenuji se Davčcha a mám problém s čajem…

Takže vás vítám na sezení anonymních čajoholiků a řekněte nám, proč jste začal pít. No, to bylo tak…

Kecám, samozřejmě, žádný problém s čajem nemám, pít je normální, kdo nepije, ten začne, a kdo nezačne, ten se zblázní. Ale nicméně, čaje mám už opravdu tak akorát, a teď jsem si dal za cíl nic nového nekupovat a dopít především vzorky. Až ty dojdou, tak bude akorát čas se pustit do prvních odleželých Wuyi oolongů, odhaduji. A načít některé koláče pu-erhu, ty budou tou dobou tak akorát. Provětral jsem při téhle příležitosti hlavní čajovou bednu a řeknu vám, to byla nádherná vůně, když jsem ji otevřel. Koláče jsou v pořádku, nikde žádné chlupaté překvapení, a zdárně tmavnou. Ještě tak deset, patnáct let, a hlavní objem bedny bude pomalu k pití. Nebo k prodeji, to se ještě uvidí.

Vzorkový čurbes…

Odpočinek na čajovém pochodu

Dostal jsem se do takové zvláštní mezifáze ve studiu čaje. Myslím, že jsem se toho už celkem dost naučil, něco jsem si ověřil vlastními pokusy, nebo možná „pokusy“. Také jsem si ověřil, že při nich musí člověk dávat pozor, aby se nedopustil nějaké systémové chyby. Teď jsem zhruba v takovém stavu, že si všechny ty vědomosti potřebují trochu sednout, což si žádá menší pauzu. Pak se uvidí, kam budu blogísek směřovat dál.

Informací o čaji je k dispozici hodně. Vzhledem k tomu, že se jedná o zemědělskou komoditu, která snoubí značnou ekonomickou sílu, tradici, efekt lehčího stimulans až psychoaktivní látky s kouzlem Orientu, tak lze studium čaje povýšit na hlavní povolání. Na což samozřejmě nemám čas, protože mě to neživí. Každá z těchto oblastí by si nakonec zasloužila celou pozornost jednoho člověka. Je tedy otázka, na co se zaměřit prioritně.

Na čaj a zdraví? Vědeckých studií o zdravotních účincích čaje je opravdu hodně, mnohdy jsou výsledky mnohem střízlivější, než informace podporující prodej na stránkách prodejců nebo nadšenců, kteří nekriticky přejímají čajové mýty a, hm, odhaduji, cíleně přiohnutou realitu, sloužící k efektivnějšímu byznisu. Což tedy samozřejmě není jen doménou čaje. Mundus vult decipi, ergo decipiatur, říkali staří latiníci. Svět chce být klamán, nechť tedy klamán je. Samozřejmě, asi lze těžko od každého očekávat, aby si důkladně ověřoval kdejaké tvrzení spojené s čajem. I když, v době internetu a snadné dostupnosti relevantních informací to je o něco snazší než dříve, ačkoliv se člověk přitom musí probírat dezinformačním bahnem. Ale pokud připodobníme pravdu k zrnku zlata, tak není až zase tak překvapivé, že pro ni musíme převrátit hromadu hlušiny, a občas stejně získáme jen pyrit.

A co takové informace o čajovém byznisu? Jako primární zaměření blogu je to spíše nezajímavé. Zpravodajství o vývoji cen, předpokládané sklizni, změnách podmínek je silně specializované a zajímá velmi omezené spektrum čtenářů, odhaduji.

Mudrování nad přípravou čaje? Hlavní styly už jsem probral a individuální modifikace si každý musí stanovit podle svých preferencí. Recenze čajů? Jistě zajímavé téma pro fajnšmekry. Jenže bedna s pu-erhy je narvaná až po víko a čaje zrají, stejně tak jako několik druhů oolongů. První výsledky budou k dispozici tak za deset let. A samozřejmě to znamená, že nemám valný zájem nakupovat další čaje, dokud nedopiju těch několik kilo různých vzorků, co se mi doma válí. Nehledě na obecně známé problémy s přenositelností výsledků ochutnávky.

Více pozornosti domácí scéně? No, čaje si tady může koupit sám a ohodnotit je podle svého. Stejně tak čajovny. Víc pozornosti zahraničnímu čajovému dění? Jistě se tam najde mnoho zajímavých věcí, relativně málo ale s nějakým významným dopadem na samotného čajaře.

Takže uvidíme, až si to sedne. Taky se nemusím specializovat nijak a můžu psát je o tom, co mě zaujme, ale důkladněji. Informací je obecně hodně, ale těch důležitých pořád málo, a co je nejhorší, strašně blbě se to rozlišuje.

Opět překročení limitu pesticidů u dovezených čajů

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) v rámci průběžných preventivních kontrol potravin z dovozu zjistila dvě nevyhovující šarže čajů původem z Číny. Informovala o tom v tiskové zprávě. Šarže SZPI nevpustila do vnitřního trhu EU z důvodu přibližně pětinásobného překročení maximálního povoleného limitu pro přítomnost pesticidů.

Čaj označený BaiYaQi Lan nevyhověl při rozborech pro přítomnost pesticidu lufenuron (insekticid). Právní předpisy stanovují maximální možnou koncentraci na 0,02 miligramů na kilogram (mg/kg), širokospektrální laboratorní rozbor ale potvrdil koncentraci ve výši 0,099 mg/kg.

Čaj označený JasminePearl nevyhověl při rozborech pro přítomnost pesticidů buprofezin (insekticid) a dinotefuran (insekticid). Širokospektrální laboratorní rozbor potvrdil u vzorku koncentraci buprofezinu ve výši 0,18 mg/kg (právními předpisy stanovený limit: 0,05 mg/kg)a koncentraci dinotefuranu ve výši 0,051 mg/kg (právními předpisy stanovený limit: 0,01 mg/kg).

Dodavatelem uvedených šarží čaje je společnost CHANGSHA WUFENG TEA CO., LTD, ADD.: 325, Xingsha Ave., Xingsha, Changsha, HUNAN, Čína. Příjemcem zásilky v ČR je společnost Expect spol. s r.o.,Husova 23, Hořice 50801.

Mimochodem, žádná z uvedených insekticidních účinných látek není v ČR registrována pro použití, první dvě byly, ale jejich užívání je již dlouho ukončeno.