Z historie čínského čajového obřadu

Čaj se v Číně pil odjakživa, a většinou s tím nikdo nedělal žádné velké ciráty. To, co se dnes označuje za čínský čajový obřad, tedy gongfu příprava, bylo původně obvyklé jen v oblasti Chao Zhou, popisuje v odborné práci Lawrence Zhang z University of Hong Kong, kterého ovšem zná většina čajařů především pod přezdívkou MarshalN.

V úvodu práce shrnuje, že postup chongfucha ve dvacátém století nejprve převzali čajoví pionýři z Tchaiwanu a od roku 1980 ho exportovali do pevninské Číny jako součást čínské kultury. Během této cesty se do čínského čajového obřadu dostaly některé prvky japonského senchadó. Čína gong fu cha adoptovala jako nový národní zvyk, cizí vliv byl ale zakryt a nahrazen národním příběhem, který zdůrazňuje odkazy na minulost.

Úvodní shrnutí popisuje klíčová zjištění obsažená v práci, a doporučuji každému, aby si ji prostudoval. Pokud ho tedy téma zajímá, že. Práce je samozřejmě mnohem obsáhlejší, týká se také historie pití čaje v Číně. Zhang připomíná, že se tam čaj pil minimálně od doby dynastie Tang (618-907), ale nejdříve v období dynastie Ming (1386-1644) se běžně pil nálev z celých lístků. (Tradiční způsob z drceného čaje popisuje Lu Ju). Gon fu cha je poprvé zmiňována v textu z dynastie Qing (1644–1911), přičemž je to považováno za novinku. Popis přípravy v malých konvičkách, pití z drobných mističek a opakované infuze při přípravě čaje v oblasti Wuyi popisuje v knize známý gastronom Yuan Mei (1716–1797). Nepoužíval ale ještě pojem gongfucha, ten se objevil mezi prvními až u autora Yu Jiao (1751–?). Gonfucha tedy lze považovat za jednu z historicky známých příprav čaje v Číně, nikoliv ale dominantní. Dále autor popisuje postup gongfucha, do kterého kromě jiného patří i separace celého listu od drti, celý list se nasype k hubičče konvice, po vypití z malého kalíšku (!) je na místě přivonění k jeho vnitřku, aby se ocenila vůně čaje. Postup odpovídá popisu Billyho Mooda.

Kromě jiného práce popisuje, že čajovny, jako místa poklidného vychutnávání čaje, se na Tchaiwanu objevily až kolem roku 1970 a silně kontrastovaly s tradičními, které byly místem pro gambling, kouření a prostituci. Obsáhle se autor zabývá konkurencí k japonskému postupu chadó,  kvůli kterému nově vznikl i termín chaji místo chadao pro věci spojené s přípravou, servírováním a pitím čaje. Dodává také, že obvyklá čínská příprava čaje v kulturních a politických centrech byla založena na použití velké nádoby, což nevyžadovalo žádné speciální schopnosti. (Pozn: to se v literatuře s oblibou označuje jako Western style, tedy v západním světě.) Práce je velice rozsáhlá, podrobně se zabývá všemi aspekty, gongfucha, vypíchl jsem jen ty které osobně považuji za klíčové nebo zajímavé.

 

 

Reklamy