Gaiwan kontra yišing – po letech

Na tenhle testík jsem se těšil dlouho. Porovnal jsem si přípravu pěkně vyzrálého pu-erhu 2005 (2015) Chawangpu Bulang Shan Old Tree v porcelánovém gaiwanu a shui ping konvičce z dark zini z Factory 2, kterou jsem koupil před téměř dvěma lety a od té doby jsem ji relativně často používal, takže je už pěkně zajetá.

Barva obou nálevů je shodná, vůně také, i když se nemohu zbavit dojmu, že z porcelánu je nepatrně jasnější. Co se týče porovnání chutí, jsou také prakticky shodné. Nicméně odlišnost, kterou bych ale nazval velice malou, tam přeci jen je. Chuť z yišingu je mírně kulatější, hladší na jazyku, zatímco chuť z porcelánu má malinko více zdůrazněnou hořkost a trpkost, takže je nálev na jazyku nepatrně drsnější. Na druhou stranu ale porcelán obsahuje mírně širší spektrum chutí, které jsou nepatrně „jasnější“. Rozdíl je nicméně tak malý, že zásadně pochybuji, zda bych podle nálevu vůbec dokázal určit, v jaké nádobě byl připraven. Test jsem opakoval jen dvakrát, navíc nebyl slepý, takže nemohu vyloučit vliv subjektivních pocitů na hodnocení čaje.

Největší vliv ale měla voda. První test jsem provedl s málo mineralizovanou Doborou vodou, druhou s více mineralizovanou Bonaquou. Nálev z Bonaquy byl na pití mnohem hladší, byť se mi zdá, že mírně potlačil určité spektrum chutí. Rozdíl mezi yišingem a porcelánem mi přišel znatelnější u Dobré vody.

Pokud bych to shrnul, yišing asi do chuti čaje trošku zasahuje, ale v tomto případě velmi málo. Jedná se ale o vysoce pálenou konev z kvalitní hlíny, aspoň to tak deklaruje prodejce, která rozhodně nepatří mezi nejlevnější. Vliv levných konví z hlíny, která už je vhodná spíše na květináče, může být jiný, klidně i zásadně nepříznivý (takový vliv nakonec zmiňuje i Billy Mood a další). Asi bych yišing používal spíše na jen na pu-erhy a podobné tmavé čaje (a nebo materiály s výrazným hořkotrpkým spektrem), protože si myslím, že jemné, voňavé čaje by mohly být ovlivněny zastřením části chuťového spektra spíše negativně. Nicméně, vzhledem k odlišnosti i jednotlivých čajů v rámci těchto skupin se toto nedá paušálně tvrdit a každý čajmen by si měl otestovat čaj jak v yišingu, tak v porcelánu, aby věděl, co je pro něj příznivější. Samozřejmě, dalším faktorem používání konviček je estetický a „orientální“ dojem z přípravy čaje, zvláště při postupu chao zhou gong fu cha, který také může ovlivňovat způsob, kterým člověk vnímá chuť čaje. Z těchto faktorů by měl člověk vycházet při rozhodování o koupi konvičky, která nepatří mezi nejlevnější věci, pokud má mít kvalitní zpracování a pokud možno příznivý vliv na čaj.

Yišing kontra porcelán, 2000 Kč x 125 Kč

Yišing kontra porcelán, 2000 Kč x 125 Kč

Nálev a listí

Nálev a listí

Vnitřek konvičky

Vnitřek konvičky

 

Reklamy

Gaiwan do každé rodiny

Zdechnul mi starý mobil, takže jsem si musel pořídil nový. Zjišťuji, že technika udělal krok dopředu a jak na fotky, tak na videa z nového přístroje se dá dívat. Takže jsem připravil krátké video k mému oblíbenému nádobí na přípravu čaje – gaiwanu. Dost se liší a pro pohodlné a příjemné čajování se podle mého názoru hodí jen některé tvary. Především by měl mít gaiwan dostatečně vytažené okraje, aby nepálil do prstů.

Hadec a další kamení

Abych si zase jednou trochu udělal radost, koupil jsem na ebay za dvacet dolarů gaiwan z hadce. Nabízí je tam čínský prodejce 3jade1 spolu s velkým množstvím dalších výrobků z některých polodrahokamů a minerálů. Celý obchod se odvíjel zcela bez problémů, zboží dorazilo v avizované kvalitě, pečlivě zabalené a rychle. Gaiwan o obsahu 120 ml funguje pěkně, menším nedostatkem je  hůře uchopitelný knoflík na víčku – je drobnější a ne tolik vyprofilovaný, takže není úplně jednoduché se prohrabávat víčkem v čaji. Nicméně, je to jen drobnost. Gaiwan na několika místech pěkně zeleně prosvítá. Hadci se někdy také říká černý jaderit, což je samozřejmě velká nadsázka. Jinak z jaderitu se misky a nádobí také vyrábějí, levné ale nejsou. Blíže se tomu věnuje tento klub na teachatu. Co sem tak zaslechl, tak se jaderit také všelijak napodobuje, cena samozřejmě odráží kdo kde dotyčný kousek vyrobil a tak dále. Neznalý člověk si může snadno naběhnout. Krom toho to čaj nevylepší.

Do gaiwan jsem také použil jako misku na matchu. Funguje to dobře, jen ta matcha půjde asi do zmrzliny nebo tak nějak, koupil jsem pro testování tu nejlevnější a není to velký požitek.

 

 

 

 

 

 

 

 

Nahřívání konvičky

Nahřívání konviček a dalšího náčiní při přípravě čaje má svoje opodstatnění. Mění se tím teplota, při které se čaj extrahuje.

Udělal jsem si malý testík. Do nenahřáté prázdné išingové konvičky o objemu 95 ml jsem nalil vroucí vodu (99 °C). Teplota bleskově klesla na 89 °C – tedy o celých deset stupňů. Udělal jsem ten samý pokus, ale s konvičkou, kterou jsem předtím nahřál vroucí vodou. V tomto případě se teplota snížila jen na 95 °C. Po třiceti vteřinách byla teplota vody v konvičce 93 °C, po dalších 30 vteřinách 90 °C a po další minutě 85 °C. To vše při teplotě okolí 25 °C a otevřeném víčku – otvor byl ale malý.  Polévání konvičky horkou vodou nemělo na pokles teploty žádný vliv, který bych dokázal zaznamenat.

Stejný pokus jsem si udělal se 125 ml gaiwanem. Tam teplota vody po nalití do studeného gaiwanu klesla dokonce na 82 °C. V nahřátém gaiwanu bez víčka byl průběh teplot podle výše uvedených časů 91/88/82 °C. S víčkem pak 91/88,8/85 °C. Jak je vidět, zakrytí víčkem mělo vliv především z dlouhodobého hlediska.

Rozdíl mezi teplotami v gaiwanu a konvičce může být dán více faktory – odlišnou hustotou materiálu, ze kterého je vyrobena nádobka (a tedy jinou akumulací tepla), jinou plochou volné hladiny, celkovým povrchem nádoby vůči objemu, nepřesností měření atd.

Za jiných teplotních podmínek, například v nějaké studené bambusové chýši za starých dob, by byl efekt ještě výraznější. V zásadě má nahřátí nádobky na louhování jasný smysl – opakovatelnost, protože se vyloučí vliv pohlcení části tepoty nádobou a začíná se pokaždé na stejné a v zásadě známé teplotě. Pokud tedy zjistíte, že chuť čaje je při přípravě doma jiná než v čajovně, může to být způsobeno například právě nahřátím nádobky před příprvou (ale zpravidla to bude vodou).

Gaiwan kontra konvička – oolong

Rozhodl jsem si otestovat, jak vaří oolong (2011 Spring Guangdong Feng Huang Dan Cong Wudong Ba Xian „Eight Immortals“) porcelánový gaiwan a išingová konvička, ta největší z trojice, které mi nedávno přišla. Musím říct, že se mi nepodařilo zjistit rozpoznatelný rozdíl. Konvička nicméně není ještě pořádně zajetá.

Barva: Čaj jsem nalil do shodných bílých porcelánových hrnečků. Barva byla shodná. Naprosto.

Vůně listu: Vůně byla shodná. Nicméně, taky je třeba dávat trochu pozor. Když si člověk přivoní k čerstvě slitému listu, tak široký otvor gaiwanu umožní nasát spolu s horkou párou víc chladného vzduchu, takže zdánlivě čaj voní více (žhavá pára totiž neumožní vůni pořádně cítit). Konvička má otvor výrazně užší, takže pokud člověk přivoní příliš zblízka, čichá jen horkou páru. Z větší vzdálenosti je ale vůně stejně příjemná jako z gaiwanu.

Vůně čaje: Shodná.

Chuť čaje: Nedokázal jsem rozpoznat žádný rozdíl. Tady je třeba dodat, že je nutné ochutnávat stejně teplé nápoje, jinak hrozí, že chutě budou působit jinak. Říká se, že z konvičky má být chuť kulatější, ale nějak jsem to nedokázal rozpoznat. Jinak jsem změřil, že gaiwan slévá těch cca 100 ml za pět vteřin, zatímco konvička za sedm. Žádný významný rozdíl.

Nedělal jsem tentokrát test naslepo, ale myslím, že to v tomto případě nebylo zcela nutné. Ještě otestuji nějaké pu-erhy, uvidíme, jestli tam nebude situace jiná.